Zákonné nemusí být i etické

ETIKA: Skandály korporací tlačí na změnu jednání manažerů a členů správních rad

Po kolapsech velkých korporací kapitálový trh i stát sám vyvíjí tlak na prosazování takové firemní kultury, která usiluje o soulad pracovního chování i podnikatelského rozhodování s povinnostmi uloženými zákonem. I když podle právníků manažeři nemohou věrohodně doložit, že udělali dost pro uspokojení zákona, nikdo nezpochybňuje pozitivní roli firemních etických standardů při formování pracovního chování.

Kauzy, které vyvolaly aktivitu

Probíhající celosvětová diskuse na téma etiky podnikání se dostává i na stránky světových listů. Financial Times nedávno napsaly, že jako jeden z nejnechutnějších obrazů roku 2003 se z pohledu manažerské etiky připomíná následující událost: 28. října ve 13. patře jedné manhattanské soudní budovy shlédli porotci videoklip z dvoumiliónové bakchanální oslavy. Předložil ho prokurátor jako důkaz, že Denis Kozlowski, bývalý předseda správní rady a generální ředitel společnosti Tyco, utrácel firemní peníze, jako by byly jeho vlastní. Na svoji obhajobu Kozlowski tvrdil, že večírek uspořádaný na počest čtyřicátých narozenin jeho ženy, byl částečně i firemní oslavou, a proto bylo legitimní použít firemní fondy. Proti tomu jsou hotelové dárkové poukázky pro manažery českých podniků sponzorujících filmový festival pouze slabým odvarem. Soud s Kozlowskim ještě neskončil a další ročník filmového festivalu bude až za půl roku. Veřejné mínění nicméně zajímá, kde je hranice mezi tím, co lze ještě považovat za etické a co už by mělo být posuzováno jako porušení zákona.
Podle klasiků je sociální odpovědností manažerů maximalizovat hodnotu pro akcionáře a nepřekročit přitom hranici zákona. Etika podnikání se dnes učí na každé ekonomické škole. Komise pro cenné papíry vyžaduje po veřejně obchodovatelných společnostech, aby informovaly, zda mají etický kodex. Jak na to reagují firmy? V podstatě lze dnes společnosti rozdělit na tři kategorie: 
- ty, které nejdříve jednají a teprve pak se ptají, či neptají na soulad se zákonem;
- ty, které jednají striktně v souladu se zákonem a více nezvažují;
- ty, které jednají nejen v souladu se zákonem, ale snaží se vytvořit i jisté "bezpečnostní pásmo", které jim umožňuje zvažovat etiku rozhodnutí.

Kodexy pouze pro zaměstnance?

Stále více českých zaměstnavatelů má pro své zaměstnance zpracované firemní etické kodexy, jejich prosazování a kontrolu zajišťují manažeři firemní etiky. Ovšem stále v nedohlednu je doba, kdy prohřešek proti firemním etickým standardům zničí kariéru člena představenstva nebo dozorčí rady. A přitom prohřeškem proti etickým standardům je i přijetí pozice generálního ředitele nebo křesla v představenstvu či v dozorčí radě polostátní společnosti, jestliže dotyčný nemá pro tuto funkci dostatečnou kvalifikaci, znalosti a zkušenosti.
Může nás těšit, že v tom ještě dlouho nebudeme sami. Lepší situace není ani v Evropě, kde rok 2003 odstartoval skandálem firmy Ahold, holandské sítě supermarketů, a skončil tímtéž v italském potravinářském kolosu Parmalat.
Přesto je vstup etiky na scénu života firem dlouhodobým trendem. V roce, který skončil, se otázka čestnosti, integrity, transparentnosti a důvěry veřejnosti pomalu a jistě stala hlavním bodem agendy napříč všemi odvětvími podnikání. Bývalý předseda newyorské burzy Richard Grasso byl v listopadu minulého roku donucený rezignovat, když vyšly najevo detaily o jeho odměnách. Ani pan Grasso, ani členové správní rady, kteří mu štědrou odměnu schválili, zatím nebyli obžalováni z žádného trestného činu. Grasso padl proto, že značná výše jeho odměny v době, kdy burza tvrdě prosazovala řádnou praxi správy a odměňování, zaváněla dvojím metrem. Vyšetřování dosud pokračuje.
Zkušenost, že zájem veřejně obchodovatelných společností a jejich manažerů se stále více vzdaluje zájmům jejich akcionářů, jde ruku v ruce s názorem, že společnosti mají morální odpovědnost také k oprávněně zainteresovaným stranám, jako jsou zaměstnanci, zákazníci a obecně celá veřejnost. Koncept v minulém desítiletí postupně dostával i právní dimenzi. Parlamenty i vlády přijaly různá opatření pokrývající bezpečnost výrobků, pracovní podmínky, rasovou a sexuální diskriminaci, hospodářskou soutěž a životní prostředí. Kapitálový trh na základě různých studií a zpráv došel ke Kodexům řádné praxe správy (corporate covernance). Avšak znamená samo přijetí myšlenky etické dimenze podnikání a profesionalizace etiky podnikání jako celku, že se chování skutečně změnilo? Ne o mnoho.

Etika se měří obtížně

Problém je ryze praktický: Jak ověřit míru etiky pracovního chování a individuálního i kolektivního rozhodování? Lze měřit vstupy procesu - například počet odborníků, kteří se etikou ve společnosti zabývají, hodiny výcvikových programů zasvěcených etice nebo milióny utracené za poradenskou podporu v oblasti etiky pracovního chování. Pro výstupy ale jednoznačné měřítko není. Ti, kdož se zabývají etikou pracovního chování a rozhodování uvnitř společností, posuzují situaci většinou jen svými pocity a dojmy, vyhodnocují jen fakt, zda se zaměstnanec dotkl hranice, nebo dokonce vybočil z koridoru vymezeného formulacemi firemního etického kodexu. Ale co když je ten koridor špatně nebo nepřesně definovaný?
Jak ovlivňují firemní etické kodexy rozhodování těch nejvyšších manažerů a členů správních orgánů? Viděno prismatem firemních dokumentů se sice česká představenstva a dozorčí rady už na potenciální konflikt zájmů svých členů dívají jinak, než tomu bylo v devadesátých letech, a vytvářejí tlak i na exekutivu. Ale porušování pravidel obchodování, umožňující velkým investorům profitovat na úkor malých investorů, je ještě pořád příliš časté. Vyplývá z toho, že ani hory psaných kodexů, tréninků nebo prohlášení o souladu negarantují etické rozhodování správců majetků ve prospěch všech akcionářů a oprávněně zainteresovaných stran.
Na kultivaci etiky pracovního chování řadových zaměstnanců byl odvedený velký kus práce, snaha posílit etiku rozhodování v zasedacích místnostech vrcholové exekutivy, představenstev a dozorčích rad doposud bohužel selhává na absenci kritické sebereflexe jejich členů.
Neochota měřit individuální i kolektivní přidanou hodnotu pramení jednak z neznalosti metod a postupů, a jednak právě z nízkého prahu vnímání etického nesouladu individuálního rozhodování. Jinak bychom nemohli být tak často svědky překvapivých nominací zasloužilých politiků a členů jejich suit do dobře placených pozic ve správních orgánech společností, které pro svoji záchranu nebo pro zvýšení své konkurenceschopnosti zoufale potřebují všechno jiné než nominace lidí tohoto typu.
Zdá se, že skutečným testem toho, že se etické klima v jednacích místnostech správních orgánů českých společností skutečně mění, bude teprve, až se úspěšný generální ředitel nebo člen představenstva známé a ziskové společnosti dostane do problémů, protože porušil etický kodex.

Jana Klírová
autorka je ředitelkou poradenské společnosti CG Partners