Hindls, Hronová: Odchod pracovníků? Víc děsí byrokracie

Jak česká ekonomika uspěje na společném evropském trhu? Neohrozí nás odliv mozků? Nepovede vstup do EU k likvidaci malých a středních podniků? Odpovědi na tyto otázky se hledají mnohdy ztěžka. Proto je dobré se zeptat těch, na které zřejmě podmínky jednotného trhu dopadnou nejtvrději - malých a středních podniků.
Dotazníkové šetření, které provedl společný tým dvou fakult Vysoké školy ekonomické, přineslo zajímavé údaje. Cílem šetření bylo zjistit, co bude pro daný podnik znamenat vstup do unie. Jaké možné legislativní překážky fungování svého podniku očekávají, jaký je jejich stupeň povědomosti o podporách z prostředků EU či o využívání informací, které o jednotném trhu EU nabízejí státní i nestátní organizace, čeho se nejvíce obávají?
Odpovědi jednak potvrdily některé obecně známé skutečnosti, například že s růstem velikosti podniku klesá stupeň jeho nejistoty v souvislosti se vstupem do EU. Na druhé straně přinesly i některé méně známé a méně příjemné postřehy. Ukázaly například na specifické postavení stavebních podniků či na vážné obavy našich malých a středních podniků z nedostatku informací a státní podpory.
Stavební podniky očekávají (vedle podniků zpracovatelského průmyslu a podniků obchodu a služeb) zhoršení své ekonomické situace. Mají také obavy z dodržování evropských směrnic bezpečnosti práce a ochrany zdraví, z dodržování předpisů o ochraně životního prostředí, a předpokládají, že budou muset přistoupit na změny technických parametrů svých výrobků. Své největší slabiny vidí v cenách vstupů a výstupů, nejvíce se obávají odlivu kvalifikovaných pracovních sil. Za svoji silnou stránku naopak považují kvalitu své produkce.
Stavební podniky se zároveň o podmínky budoucího jednotného trhu zajímají. Řádově třetina z nich (tj. více než ve zpracovatelských a obchodních podnicích) využila informací o unii nabízených státními a nestátními organizacemi. Zároveň naprostá většina z nich považuje tyto informace za nedostatečné. Informace se tedy zřejmě zaměřují spíše na zpracovatelské a obchodní podniky. To v souvislosti se slabinami stavebních podniků je určitě výzvou příslušným organizacím a současně i nenáročnou cestou ke zlepšení ekonomického postavení malých a středních stavebních podniků při vstupu na jednotný trh.
Vraťme se však k obecnějšímu, odvětvově nediferencovanému náhledu na názory malých a středních podniků. Často diskutované obavy z odlivu pracovních sil nejsou stěžejním prvkem v názorech jejich managementů. Ty se totiž daleko více obávají růstu byrokracie a tlaku na růst mezd, který může ohrozit jejich konkurenceschopnost a oslabit jejich dominantní přednost, za kterou považují nízké ceny své produkce. V návaznosti na to pak mají obavy i z příchodu silné zahraniční konkurence.
Je to logické, neboť ve srovnání se svými konkurenty v zemích EU považují za své největší slabiny nedostatečnou podporu státu, malou dostupnost finančních zdrojů a nedostatečně fungující nebo chybějící marketink a reklamu.
Své přednosti ve vztahu ke konkurenci - a to je potěšitelné - spatřují malé a střední podniky nejen v nízkých cenách své produkce, ale i v krátkých dodacích lhůtách, v kvalitě produkce a v kvalifikaci svých zaměstnanců. Většina podniků (a to i stavebních), přesto předpokládá, že se vstupem do EU se jejich přístup k finančním zdrojům zlepší.
České malé a střední podniky to určitě nebudou mít při vstupu na jednotný trh lehké. Nejinak na tom budou ale i jejich partneři v nyní ještě kandidátských zemích. Jak ti by asi hodnotili podporu svého státu, kvalitu a adresnost poskytovaných informací? Pokud ne jako svoje slabiny, tak už nyní jsou české malé a střední podniky v nevýhodě. A to i přes zdravě sebevědomé hodnocení svých silných stránek.

Autoři jsou děkanem a proděkankou Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické Praha