Vstup do Evropské unie přinese Čechům nejen snadnější cestování, ale i možnost mít v evropských státech své firemní zastoupení a rozvíjet podnikání. Bydlet zde budou moci samozřejmě i se svými rodinami. Přesto však přistupující postkomunistické země včetně České republiky nebudou moci zpočátku v plném rozsahu využívat tzv. základní svobody volného pohybu osob.
Přesněji řečeno právo žít a pracovat v jiném členském státě bude po přechodnou dobu v některých zemích včetně Německa omezeno. Možnost volně žít a pracovat v členských státech unie byla přitom pro Čechy bezpochyby jedním z hlavních důvodů, proč loni přišli v tak hojném počtu k referendu.
Německo však již nyní praktikuje poměrně liberální režim pro udělování pracovního povolení vůči českým občanům, kdy procentuální úspěšnost žadatelů se podle některých statistik pohybuje až kolem 90 procent. Prostor, jak se legálně dostat za prací do Německa skýtá například mezivládní dohoda o zaměstnávání občanů za účelem rozšíření jejich odborných a jazykových znalostí.
Ze Smlouvy o přistoupení Česka k unii navíc vyplývá další výhoda. Například v návaznosti na pobyt v rámci mezivládní dohody si může český občan najít v Německu trvalé místo. Poté, co bude na německém trhu pracovat nepřetržitě celých 12 měsíců, vznikne mu nárok na udělení trvalého pracovního povolení.
Od okamžiku přistoupení navíc začnou platit předpisy Evropského společenství o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně zdravotní péče v Německu, kdy náklady na zdravotní výlohy by měly jít k tíži domácí pojišťovací instituce.
Omezení volného pohybu českých pracovníků dnes nehrozí jen ze strany iniciátorů přechodných období, tj. Německa a Rakouska, ale i ze strany zemí, které dříve deklarovaly, že plně uvolní svůj pracovní trh českým občanům ke dni přistoupení. Velká Británie, Nizozemsko, Švédsko, Dánsko, Irsko však začínají své přísliby revidovat.
Právo vykonávat podnikatelskou činnost v zemích EU, a tedy i v Německu, budou mít ale čeští podnikatelé již ode dne přistoupení k unii, tedy od letošního 1. května. I podnikatelé se však musí připravit na řadu právních, administrativních i praktických překážek v průběhu dalších tří let.
Po pěti letech od přistoupení by pak měli státní příslušníci nových členských států požívat veškerých výhod volného pohybu.
Pokud však nějaký stát unie uzná, že byl kvůli volnému pohybu osob jeho pracovní trh vážně narušen, může uplatňovat omezení, a to v průběhu dalších dvou let.
[*]