Foto: Bloomberg
Řada exportérů se ve svém uvažování v minulých letech řídila, a někteří se stále řídí mýtem o neotřesitelné stabilitě německých firem. Čeští podnikatelé často věří, že pouhé dobré obchodní vztahy mohou být dostatečnou zárukou úvěruschopnosti kupujícího.
Pokud exportér uvažuje tímto způsobem, potom přirozeně považuje jakýkoliv způsob zajištění plateb od německého obchodního partnera za nevhodné narušování vzájemné důvěry. Němečtí partneři však často tohoto způsobu myšlení českých vývozců využívají k získání výhodnějších obchodních podmínek, než by měli od západoevropských dodavatelů.
Vše se podle uvedeného scénáře důvěry odehrává ke spokojenosti obou stran až do okamžiku selhání kupujícího v podobě nezaplacení pohledávek a následně nutnosti tyto pohledávky vymáhat. Přitom počet případů insolvence v Německu v posledních letech značně narůstá (od roku 1992 se počet bankrotů ztrojnásobil) a EGAP řeší nejvíce pojistných událostí, plynoucích z nezaplacení dluhů vůči českým exportérům, z hlediska počtu i objemu, právě v Německu.
Co je příčinou stále častějších bankrotů německých firem? Na tuto otázku hledá odpověď řada odborníků. Kromě nepříznivého makroekonomického vývoje Německa v posledních letech se většinou jedná o kombinaci několika následujících jevů. Jsou známy případy bankrotu v důsledku výměny generací ve vedení rodinných firem a následném nezvládnutí manažerského rozhodování.
V řadě případů jsou evidentní příčinou bankrotu špatná investiční rozhodnutí a nedostatečné řízení průběžného financování firmy. U větších případů insolvence se jako jedna z hlavních příčin jeví zastavení nebo omezení finanční podpory ze strany bank. Na německé banky je kvůli udržení jejich solventnosti a stability finančního systému kladen požadavek na zvýšení vlastní rentability. Banky proto, pokud existuje vysoká míra nejistoty návratnosti vložených prostředků, přistupují k omezení nebo zastavení financování firem.
Selektivní politika bank u financování podnikání je umocněna jejich přípravou na přechod řízení rizik a zajištění solventnosti podle nových mezinárodních pravidel (tzv. Basel II). Ta sice mají být plně uvedena do praxe nejdříve v roce 2006, ale již nyní se většina německých bank řídí principy v nich obsažených. Lze tudíž předpokládat, že v budoucnu se přístup bank k financování podniků ještě dále zpřísní a především malé podniky budou narážet na nedostatek finančních zdrojů pro svůj provoz.
V porovnání nárůstu insolvencí v tzv. západních spolkových zemích oproti východním spolkovým zemím dochází v roce 2002 k podstatně vyššímu nárůstu počtu bankrotů v západním Německu (22,3 procenta oproti 4,3 procenta). Nejvíce postiženým sektorem v počtu bankrotů je sektor služeb (43,2 procenta ze všech bankrotů), u kterého opět nejvyšší podíl představují velkoobchodní nebo maloobchodní firmy (8800 bankrotů). Nejcitlivějším sektorem s nejvyšším sklonem k selhání firmy a jejímu následnému bankrotu je stavebnictví, které vykazuje 270 bankrotů na 10 000 firem (v jiných sektorech je údaj zhruba poloviční). Německo zaujalo první místo v Evropě, i pokud jde o velikost bankrotů: 7 z 10 největších evropských bankrotů v roce 2002 se týkalo právě německých firem.
Rizikem je také nedostupnost informací o podnikání. S výjimkou akciových společností (AG) jsou totiž finanční informace o ostatních právních formách společností (např. společnostech s ručením omezeným - GmbH, komanditních společnostech - KG) prakticky nedostupné.
V lepším případě běžně dostupné informace o firmě obsahují výčet pouze několika položek, které firma dobrovolně poskytla kupujícímu, anebo odhad hodnot těchto vybraných položek získaných od informační agentury. Úvěrová pojišťovna může v takovém případě rozhodovat o akceptaci rizika pouze na základě čitelnosti rizika konkrétního kupujícího a s přihlédnutím ke statistické zkušenosti v oboru jeho působnosti nebo na základě dodatečně získaných finančních výkazů přímo od kupujícího.
Snahou EGAP je zajistit, ve spolupráci s exportérem, finanční výkazy kupujícího pro přesnější odhad jeho rizikovosti. V neposlední řadě přesnějšímu odhadu rizikovosti kupujícího významně napomáhá získávání informací o platební zkušenosti z rozsáhlé databáze, kterou EGAP sdílí s partnerskými pojišťovnami sdružení Credit Alliance v čele, s francouzskou úvěrovou pojišťovnou Coface.
Vstup do Evropské unie by měl exportérům pomoci. Už v loňském roce jsme díky očekávanému vstupu Česka do unie mohli pozorovat v některých případech upevnění pozic českých exportérů ve vyjednávání s německými partnery. To se projevilo mimo jiné tím, že konečný odběratel pro realizaci obchodu již striktně nevyžadoval mezičlánek německého zprostředkovatele. Jinak ale přistoupení k unii nepřinese v oblasti pojištění pohledávek za německými kupujícími zásadní změny.
Tomuto teritoriu se EGAP věnuje již od svého vzniku a za dobu své více než desetileté existence pojistil vývozy v hodnotě 47 miliard korun (v loňském roce asi sedm miliard korun). Pokud by po vstupu Česka do unie docházelo k většímu průniku českých podnikatelských subjektů na německý trh formou založení dceřiných společností, potom EGAP bude moci nabízet pojištění i dceřiným společnostem založeným v Německu s českým kapitálem.
[*]
Řada exportérů se ve svém uvažování v minulých letech řídila, a někteří se stále řídí mýtem o neotřesitelné stabilitě německých firem. Čeští podnikatelé často věří, že pouhé dobré obchodní vztahy mohou být dostatečnou zárukou úvěruschopnosti kupujícího.
Pokud exportér uvažuje tímto způsobem, potom přirozeně považuje jakýkoliv způsob zajištění plateb od německého obchodního partnera za nevhodné narušování vzájemné důvěry. Němečtí partneři však často tohoto způsobu myšlení českých vývozců využívají k získání výhodnějších obchodních podmínek, než by měli od západoevropských dodavatelů.
Vše se podle uvedeného scénáře důvěry odehrává ke spokojenosti obou stran až do okamžiku selhání kupujícího v podobě nezaplacení pohledávek a následně nutnosti tyto pohledávky vymáhat. Přitom počet případů insolvence v Německu v posledních letech značně narůstá (od roku 1992 se počet bankrotů ztrojnásobil) a EGAP řeší nejvíce pojistných událostí, plynoucích z nezaplacení dluhů vůči českým exportérům, z hlediska počtu i objemu, právě v Německu.
Co je příčinou stále častějších bankrotů německých firem? Na tuto otázku hledá odpověď řada odborníků. Kromě nepříznivého makroekonomického vývoje Německa v posledních letech se většinou jedná o kombinaci několika následujících jevů. Jsou známy případy bankrotu v důsledku výměny generací ve vedení rodinných firem a následném nezvládnutí manažerského rozhodování.
V řadě případů jsou evidentní příčinou bankrotu špatná investiční rozhodnutí a nedostatečné řízení průběžného financování firmy. U větších případů insolvence se jako jedna z hlavních příčin jeví zastavení nebo omezení finanční podpory ze strany bank. Na německé banky je kvůli udržení jejich solventnosti a stability finančního systému kladen požadavek na zvýšení vlastní rentability. Banky proto, pokud existuje vysoká míra nejistoty návratnosti vložených prostředků, přistupují k omezení nebo zastavení financování firem.
Selektivní politika bank u financování podnikání je umocněna jejich přípravou na přechod řízení rizik a zajištění solventnosti podle nových mezinárodních pravidel (tzv. Basel II). Ta sice mají být plně uvedena do praxe nejdříve v roce 2006, ale již nyní se většina německých bank řídí principy v nich obsažených. Lze tudíž předpokládat, že v budoucnu se přístup bank k financování podniků ještě dále zpřísní a především malé podniky budou narážet na nedostatek finančních zdrojů pro svůj provoz.
V porovnání nárůstu insolvencí v tzv. západních spolkových zemích oproti východním spolkovým zemím dochází v roce 2002 k podstatně vyššímu nárůstu počtu bankrotů v západním Německu (22,3 procenta oproti 4,3 procenta). Nejvíce postiženým sektorem v počtu bankrotů je sektor služeb (43,2 procenta ze všech bankrotů), u kterého opět nejvyšší podíl představují velkoobchodní nebo maloobchodní firmy (8800 bankrotů). Nejcitlivějším sektorem s nejvyšším sklonem k selhání firmy a jejímu následnému bankrotu je stavebnictví, které vykazuje 270 bankrotů na 10 000 firem (v jiných sektorech je údaj zhruba poloviční). Německo zaujalo první místo v Evropě, i pokud jde o velikost bankrotů: 7 z 10 největších evropských bankrotů v roce 2002 se týkalo právě německých firem.
Rizikem je také nedostupnost informací o podnikání. S výjimkou akciových společností (AG) jsou totiž finanční informace o ostatních právních formách společností (např. společnostech s ručením omezeným - GmbH, komanditních společnostech - KG) prakticky nedostupné.
V lepším případě běžně dostupné informace o firmě obsahují výčet pouze několika položek, které firma dobrovolně poskytla kupujícímu, anebo odhad hodnot těchto vybraných položek získaných od informační agentury. Úvěrová pojišťovna může v takovém případě rozhodovat o akceptaci rizika pouze na základě čitelnosti rizika konkrétního kupujícího a s přihlédnutím ke statistické zkušenosti v oboru jeho působnosti nebo na základě dodatečně získaných finančních výkazů přímo od kupujícího.
Snahou EGAP je zajistit, ve spolupráci s exportérem, finanční výkazy kupujícího pro přesnější odhad jeho rizikovosti. V neposlední řadě přesnějšímu odhadu rizikovosti kupujícího významně napomáhá získávání informací o platební zkušenosti z rozsáhlé databáze, kterou EGAP sdílí s partnerskými pojišťovnami sdružení Credit Alliance v čele, s francouzskou úvěrovou pojišťovnou Coface.
Vstup do Evropské unie by měl exportérům pomoci. Už v loňském roce jsme díky očekávanému vstupu Česka do unie mohli pozorovat v některých případech upevnění pozic českých exportérů ve vyjednávání s německými partnery. To se projevilo mimo jiné tím, že konečný odběratel pro realizaci obchodu již striktně nevyžadoval mezičlánek německého zprostředkovatele. Jinak ale přistoupení k unii nepřinese v oblasti pojištění pohledávek za německými kupujícími zásadní změny.
Tomuto teritoriu se EGAP věnuje již od svého vzniku a za dobu své více než desetileté existence pojistil vývozy v hodnotě 47 miliard korun (v loňském roce asi sedm miliard korun). Pokud by po vstupu Česka do unie docházelo k většímu průniku českých podnikatelských subjektů na německý trh formou založení dceřiných společností, potom EGAP bude moci nabízet pojištění i dceřiným společnostem založeným v Německu s českým kapitálem.
[*]
