Jak omezit práci načerno

Politici bojují tu o dvě tři procenta pohybu sazeb daně z přidané hodnoty (DPH) nahoru či dolů, tu o přeřazení určitého druhu zboží z jedné sazby do druhé. Z globálního ekonomického pohledu je to mnoho povyku pro nic.

Úvaha, že není možné sblížit obě sazby DPH (například na 7 a 17 procent), protože by to vedlo ke zdražení potravin, je bouří ve sklenici vody. Jestliže nyní stojí rohlík 1,50 Kč, po zvýšení snížené sazby DPH z 5 na 7 procent by stál o tři haléře víc, jogurt za 10 Kč by zdražil maximálně na 10,20 Kč.

Dokonce i kdybychom vzali v úvahu měsíční výdaje klasické tří- až čtyřčlenné rodiny, tak by například místo 5300 Kč utratila za potraviny 5400 Kč. Nárůst to sice je, ale dá se nazvat téměř zanedbatelným. Prováděná daňová reforma vezme domácnostem měsíčně mnohem víc peněz.

Vzhledem k tomu, že vláda potřebuje do rozpočtu každou korunu, očekával bych, že zaměří úsilí jiným směrem, kde může téměř bezbolestně ušetřit miliardy. Řešení spočívá až v překvapivě snadném snížení nezaměstnanosti, která ve formě neplacených daní a pojistném na jedné straně a vyplácení příspěvků na druhé straně ukrajuje stále víc ze státního rozpočtu.
Již nyní se diskutuje o tom, že by se do novely zákona o zaměstnanosti, která právě leží v parlamentu, přidal paragraf, který by nezaměstnaným ukládal povinnost pracovat alespoň osm hodin týdně pro obec. Odmítnou-li, příspěvky v nezaměstnanosti se jim sníží na polovinu. Idea tohoto kroku jde jistě správným směrem.

Ale proč jen osm hodin týdně, když zaměstnaní musí pracovat čtyřicet? A proč by se měly příspěvky snížit pouze na polovinu místo na desetinu? Příspěvky v nezaměstnanosti jsou přece určeny lidem, kteří chtějí pracovat a nemohou sehnat místo, a ne lidem, kteří pracovat nechtějí.

Cílem novely je omezit práci načerno. Mohlo by se to i podařit, ovšem výsledek nebude dostatečný. Nezaměstnaným, kteří pracují načerno, ubere těch osm hodin příliš málo času z celého týdne, než aby se vzdali svého druhého (nezdaněného) příjmu.

O polovině nezaměstnaných, které znám, tuším, že pracuje načerno. V Praze byla zřejmě vždy horší situace než jinde. Celorepublikový průměr načerno pracujících může být poloviční. I tak by se jednalo skoro o 150 tisíc osob, které uměle navyšují nezaměstnanost z 8,1 na 10,8 procenta a stojí všechny poctivé (legálně pracující a skutečně nezaměstnané) velké peníze.

Není samozřejmě možné stanovit, aby nezaměstnaní pracovali pro obec pod hrozbou odebrání příspěvků v nezaměstnanosti třicet nebo čtyřicet hodin týdně, protože potřebují čas na hledání zaměstnání. Vycházím-li však z toho, že nezaměstnaní mají času dost, určitě je reálné, aby nejméně čtyři hodiny denně pracovali pro obec či docházeli na rekvalifikaci, díky které později snáze seženou práci.

Pokud by se toto opatření spojilo s velkým navýšením pokut pro firmy zaměstnávající lidi načerno, nezaměstnanost by se brzo snížila nikoli jen o desetiny, ale o celá procenta. Stačí se podívat na Slovensko, kde podobné opatření již úspěšně funguje.

Autor pracuje v japonské investiční agentuře JETRO Praha