U šampaňského pro pana prezidenta legrace končí
"Šampaňské je jediný nápoj, který činí ženy krásnějšími, čím více jej pijí," prohlásila prý kdysi Madame Pompadour. Tato dáma, milenka francouzského krále Ludvíka XV., nebyla znalkyní jen co se týče vína.
Ať už je tomu jakkoliv, asi na světě neexistuje nápoj, jehož sláva je větší než sláva šumivého vína ze stejnojmenné francouzské oblasti. A zřejmě také neexistuje nápoj, jehož pověst, značka a dnes i vysoká cena jsou tak tvrdě obhajovány.
Sedláci ze Champagne by o tom mohli vyprávět své. Champagne je vesnička se 700 obyvateli ve francouzské části Švýcarska, kantonu Waadt, z níž se pomocí tvrdého lobbismu stává evropská metropole, která to nyní dotáhla až k Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku.
Ve vesničce Champagne se pěstovalo víno již od 13. století. Dnes produkce obnáší zhruba 260 000 lahví bílého vína. Zhruba před 35 lety začali místní vinaři dávat název vesničky na etikety lahví. Ten den u CIVC přetekl pohár trpělivosti.
CIVC? To znamená Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne, zastřešující organizaci vinařů a obchodníků z oblasti Champagne a tím pádem i zřejmě jedna z nejsilnějších agrárních lobby v Evropě. Zhruba 15 miliónů eur činí podle odhadů odborníků její rozpočet, organizace má sto spolupracovníků a ty nejlepší právníky.
A když ani to nestačí, dodá CIVC svou stížnost až na psací stůl do Elysejského paláce, který kdysi patřil Madame Pompadour. Dnes zde úřaduje Jacques Chirac a se šampaňským pro prezidenta republiky se nešpásuje.
"Ochrana názvu, to je neustálý boj na celém světě," říká Alain Fion, zástupce CIVC. Šampaňské je však obzvláště problémové, protože se odjakživa všemu, co je perlivé a chutná jako víno, říká šampaňské. "V Evropě se nám naopak podařilo název zcela ochránit," pochvaluje si Nicolas Ozanam, generální tajemník CIVC.
V celé Evropě? Ne, protože právě malá vesnička na západě Švýcarska říši šampaňského stále vzdoruje. Přitom se lobby šampusu podařilo k cíli dojít i v této alpské republice. Když totiž v rámci referenda Švýcaři vstup do EU zamítli a tím pádem bylo třeba znovu vyjednávat o obchodních smlouvách, bylo rychle tématem i šampaňské.
Je 16. července 1999, jedna z nekončících horkých letních nocí v Bruselu. Bilaterální smlouvy mezi EU a Švýcarskem už jsou téměř hotové, zbývá pár posledních bodů. Podle Francouzů je nejprve třeba zakázat název Champagne na etiketách, teprve pak bude prezident Chirac ochoten smlouvu podepsat. Paříž zvyšuje tlak a hrozí, že Swissairu odejme přistávací práva v zemi. Švýcaři se brání, později ale povolí - od roku 2004 tak musí Champagne z etiket zmizet, zní v jednom z dodatků smlouvy.
Lidé ze Champagne se ale nechtěli vzdát. Založili proto spolek a začali vybírat peníze na ochranu své značky. Když měli pohromadě 60 000 franků, předali celý případ bruselskému právníkovi Denisovi Waelbroeckovi, členovi britské kanceláře Ashurst. Waelbroeck je považován za specialistu na taková sporná témata - mimo jiné se soudil například proti atomovým pokusům Francie v Pacifiku.
"To je veselý proces," komentuje případ Champagne. Ten zřejmě pobavil také soudce v Lucemburku, kteří i navzdory masívním intervencím Francouzů nakonec případ Davida proti Goliášovi k soudu připustili. Také v Bruselských kruzích je tento případ považován za precedent, ještě nikdy se nepodařilo obci úspěšně zažalovat státní dohodu. Rozsudek by měl padnout ještě letos.
