Rozvojové země dovážejí toxické odpady ze Západu

Indie slouží mnoha zemím světa jako levné odkladiště. Každý rok země doveze ze zahraničí několik miliónů tun plastů, ocele, starých počítačů a dalšího odpadu. Při zpracování používá zcela nepřijatelné metody, tvrdí ekologové.
"Neexistují tu snad žádná pravidla," řekl agentuře Reuters indický odborník Suneel Pandey. Vyspělé země, ale i okolní asijské státy, jako jsou Čína, Singapur či Tchaj-wan, produkují obrovské množství toxického odpadu, jehož recyklace je těžko proveditelná nebo extrémně drahá. V Indii se jí ochotně zabývají celé rodiny.
Nejchudší vrstvy obyvatel žijí ve slumech kolem smetišť, kde hledají cenné kovy, jako je platina, stříbro, měď či palladium.
V posledních sedmi letech navíc Indie šestinásobně zvýšila dovoz rtuti, které se všechny vyspělé země zbavují kvůli jejímu špatnému vlivu na zdraví. "V roce 2002 země zpracovávala dvaašedesát procent této látky," uvádí Centrum pro vědu a prostředí v indickém Dillí.
Vlády mnoha rozvojových zemí nebezpečné skládkování podporují, neboť znamená příliv peněz. To je i případ Číny, která sice loni přijala mezinárodní embargo na transfer těžkých kovů a jedovatých chemikálií, ale nemá žádný právní rámec k jejímu plnění.
"Nejmodernějším nástrojem je tu elektrická vrtačka," uvedly loni ve své zprávě ekologické organizace včetně Greenpeace, které informovaly o práci stovky tisíc přistěhovalců na skládce západních počítačů v Číně. "Plasty a dráty se spalují a dělníci ručně ničí vysoce toxické desky s plošnými spoji."
V oblasti třiceti kilometrů je zcela kontaminována pitná voda.

Kroky proti
Ve světě se vyprodukuje ročně 400 miliónů tun odpadu, z toho připadá osmdesát procent na vyspělé země. Ty posléze vyvážejí desetinu tohoto množství do zahraničí.
Evropa i Japonsko loni přijaly opatření, jak vývozu toxických látek z elektroniky bránit.
Dohody podepsaly i jihoamerické země, jako je Argentina či Paraguay, které dříve průmyslovým zemím léta sloužily jako odkladiště a nyní se staly aktivními stoupenci mezinárodní dohody o zákazu transferu toxických odpadů.
Kritika sílí i v dalších zemích. Média na Filipínách například loni poukázala na skutečnost, že Nový Zéland exportuje do země tuny nebezpečných olověných baterií, které posléze zamořily řeku na filipínském ostrově Bulacan.

Trvanlivé smetiště
Zlikvidovat plastové odpady, které se ocitly v moři, však bude nepoměrně obtížnější. Kdyby se vědci pokusili "syntetický ostrov" vzniklý u Havajských ostrovů postupně odsát, zničili by zároveň velkou část organismů žijících v moři.
Plasty jsou ale přirozeným způsobem téměř nezničitelné. Slunečním zářením se navíc rozpadají na stále menší kousky, které "nasávají" obrovské množství dalších škodlivých chemikálií. "Nepochybujeme o tom, že některé předměty pocházejí ještě z padesátých let," řekl stanici CBS ekolog Charles Moore. "Plasty se tehdy vyráběly v obrovském množství."
Nebezpečí tohoto odpadu tkví i v tom, že se může dostat do potravinového řetězce člověka. Než se odpadková skvrna, která je odhadem šestkrát těžší než živočišný plankton v témže místě, zcela rozloží, může uplynout až pět set let.
Vyhazování těchto látek do moře je zakázáno mezinárodní smlouvou a za porušení hrozí firmám až milión dolarů pokuty. Průzkumy australských vědců ale prokázaly, že drtivá většina pochází z pevniny.
Každý rok navíc přes palubu dopravních lodí nešťastnou náhodou přepadne kolem deseti tisíc kontejnerů, jejichž náklad pak dlouho putuje oceánem.
Pro představu, američtí ekologové spočítali, že do jediného kontejneru se vejde například deset tisíc sportovních bot či milión kousků stavebnice lego.

Příloha