Zbídačené městečko kdesi uprostřed Evropy. Lidé žijí od podpory k podpoře a symbolem všeobecného úpadku je železniční stanice, kterou rychlíky už jen projíždějí. Obyvatele může z marasmu pozvednout snad jen zázrak.
A ten se opravdu dostaví. Přijíždí zdejší rodačka - miliardářka Claire Zachanassianová s příslibem štědré pomoci. Za bohatství je však třeba zaplatit neobvyklou daň - někdo musí zavraždit Illa, bývalého milence Claire, jenž ji v mládí opustil. Tak začíná hra Friedricha Dürrenmatta Návštěva staré dámy, kterou Vladimír Morávek nastudoval v hradeckém Klicperově divadle.
Režisér vzal za východisko autorovu poznámku, v níž varuje inscenátory před "skálopevnou vážností" a vybízí je ke komediální interpretaci. Návštěva staré dámy se tak posouvá až do roviny variace na Dürrenmatta - natolik jsou škrty v textu či proměny některých postav zásadní. Především však Morávek do své inscenace obsadil několik členů královéhradeckého autorského Divadla DNO, včetně jeho populárního lídra Jiřího Jelínka, jenž do představení neustále vpadá s komickými komentáři a zcizujícími odbočkami. Ve chvíli, kdy už všechno to hračičkaření málem nadělá z Dürrenmatta sekanou, začne do pouťové atmosféry zasekávat drápy cynická brutalita dobře zaplacené smrti.
Do titulní role obsadil Morávek dvě dámy - první premiéra patřila hostující operní pěvkyni Soně Červené, v druhé alternaci hraje Pavla Tomicová. Ill, jehož hraje Hynek Pech, má v sobě šarm odkvetlého svůdce okresního formátu. Omšelé osobní kouzlo navíc utrpí šrámy v konfrontaci se vzpomínkou na zradu, kterou vytěsnil z paměti jako marginální hříšek mládí. V závěru se pak v dialogu Claire a Illa ukáže, že tady nejde jen o chladně promyšlenou pomstu. Bez velkých okázalých gest Tomicová s Pechem připomenou, že jejich hrdiny spojuje osudová vášeň, jaká může skončit jen v objetí smrti.
Výrazná zkratka v projevu a přesná stylizace postav jsou ostatně typické pro výkony celého souboru. Ať již jde o dekadentně laděnou miliardářskou suitu (David Steigerwald, Vlastimil Čaněk, Eliška Boušková a Marcela Holubcová), nebo o panoptikum obyvatel a novinářskou smečku.
Ostatně struktura Morávkovy inscenace vyrůstá právě z akcentování vybraných částí - hereckými výkony počínaje přes scénografii (hromada kufrů, pokladna v obchodě, žluté boty obyvatel, hi-fi věž) až po zvukovou partituru (vracející se "pinkfloydovské" cinkání pokladny a řev pardála). Režisér také hodně pracuje s kontrasty. Domeček železniční stanice stojí před strohou oponou s výřezem železničního mostu. Po jejím zvednutí se odkryje prostor jeviště v rudých barvách, kam se posléze spustí surrealistická obří plastika černého pardála na pavoučích nohách.
Vladimír Morávek zvolil provokativní, ale legitimní cestu k tomu, jak inscenovat Dürrenmatta, i když komické piruety občas váznou na mělčině trapna a v druhé půli se tempo vyprávění poněkud zadrhává. Ve své brutální direktnosti však představuje jeho Návštěva staré dámy titul, který míří přímo do svědomí současného světa. Miliarda za jednoho chlápka? Proč ne, vždyť se dnes celé vesnice střílejí za mnohem menší cenu.
Klicperovo divadlo, Hradec Králové - Friedrich Dürrenmatt: Návštěva staré dámy. Překlad Jiří Stach, režie Vladimír Morávek. Premiéry 5. a 9. března
