Snímek: Adéla Poláková
Rozhodně platí jiná věta: Do Českých Budějovic by se měl podívat každý. Tu už totiž nikdo zpochybnit nemůže. Samsonova kašna, Černá věž, úchvatné náměstí. To jsou jen nejznámější symboly největšího jihočeského města. Města, na něž jsou jeho obyvatelé tolik hrdí. Jejich patriotismus se téměř vyrovná moravskému, jinde v Čechách se takový najde jen těžko. Třeba už jen to, jak se mazlí s názvem města.
Téměř nikdy od místních lidí neuslyšíte Budějovice (že vypouští přízvisko České, je jasné), ale mnohem spíš Budějice anebo Budějky. A to opomíjíme takové lokální odlišnosti jako třeba slovo „pikador“, které lze číst na každém druhém stánku s občerstvením. Jde, prosím, o obyčejný párek v rohlíku.
Ač zde žije téměř sto tisíc lidí, po zavíracích hodinách anebo o víkendech zůstávají Budějovice malým klidným městem. Utichne veškerý viditelný i slyšitelný ruch. A je čas se projít nádherným historickým centrem, které má z pohledu turisty jednu obrovskou výhodu: všechno podstatné, a není toho zrovna málo, leží krásně poskládané na poměrně malém prostoru. V místě, které vymezují Vltava a Malše.
Obrovské náměstí
Na rozdíl od jiných měst můžete v Budějovicích přijet autem až přímo do samotného středu města. Ale dopravní provoz se tady vlastně ztratí. Právě se ocitáte na hlavním budějovickém náměstí, které nese jméno českého krále Přemysla Otakara II. a patří k největším v celé republice. S přesně čtvercovým půdorysem o rozměrech stran 133 m není divu. Prostor je skutečně ohromující. A když je trochu tepla a sluníčka, je nadmíru příjemné sednout si na některou z laviček a vychutnávat do světlých barev laděnou eleganci měšťanských domů z období gotiky, renesance i baroka. Všechny mají podloubí a když je slunce moc, můžete zalézt do některého z mnoha krámků, kaváren či restaurací.
Radnice a kašna
V jihozápadním koutu náměstí stojí velkolepá budova radnice. První písemné zmínky o existenci radnice v Budějovicích sahají až do roku 1387, ovšem kdy byla přesně postavena, či jak vypadala, se neví. Jisté je, že stála na rohu ulic Radniční a Biskupské. Dnešní bohatě zdobená radniční budova (městský znak, antické motivy statečnosti a věrnosti nebo čtyři alegorické sochy od Josefa Dietricha umístěné na atice) je z roku 1730 a vznikla rozsáhlou přestavbou renesanční, ale mohutným požárem notně poškozené radnice z poloviny 16. století. Projekt italského architekta Antona Erharta Martinelliho realizoval Pavel Konečný z Třeboně, který stavěl též Samsonovu kašnu (1720 – 1727) stojící uprostřed náměstí. Je honosná, okouzlující, řemeslně dokonalá a navíc (s patnácti metry půdorysného průměru) největší v zemi. Původně sloužila jako vodní nádrž. Sousoší J. Dietricha znázorňuje biblického hrdinu Samsona bojujícího se lvem.
Černá věž a chrám sv. Mikuláše
Snímek: Adéla Poláková
Pokud se od radnice vydáte diagonálně do opačného rohu náměstí, ocitnete se u goticko-renesanční, dvaasedmdesát metrů vysoké Černé věže z let 1549 až 1578. Původně strážní věž a zvonice je přístupná veřejnosti a z jejího ochozu můžete přehlédnout celé město i okolí. Věž má pět zvonů. Největší je z roku 1723, jmenuje se Bumerin a váží téměř 3,5 tuny. Nejmladší Budvar je z roku 1995.
Pod věží stojí pomník biskupa Jana Valeriána Jirsíka a jen kousek vedle velkolepý trojlodní chrám sv. Mikuláše. Původní kostel byl založen už ve 13. století, po pozdně gotické přestavbě (1518 – 1535) celý vyhořel, a tak se muselo stavět znovu, tentokrát ve stylu barokním (1642 – 49), od poloviny 18. století je biskupskou katedrálou. Dnešní ulice U Černé věže se původně jmenovala Židovská. Od poloviny 14. století do roku 1505 v ní totiž sídlila židovská komunita, na místě domu číslo 13 stála gotická synagóga a v Hradební uličce byl malý židovský hřbitov.
Historické okénko
České Budějovice založil Přemysl Otakar II. v roce 1265 na soutoku řek Vltavy a Malše jako středisko královské moci v jižních Čechách. Rychlý rozkvět, podpořený významnými privilegii od Karla IV., zařadil Budějovice ve 14. století mezi nejvýznamnější česká města. Zpočátku tu převažovalo německé obyvatelstvo, Češi tvořili jen asi třetinu. To se ale změnilo po skončení husitských válek – vliv bohatých německých starousedlíků, v jejichž rukou se do té doby soustředila veškerá hospodářská a veřejná moc, postupně ochaboval.
Král Ladislav Pohrobek Budějovice v roce 1453 postoupil coby zástavu Jindřichovi z Rožmberka, ale ne na dlouho. Šlechtic o čtyři léta později zemřel a město nebylo již nikdy zastaveno. Během času pak dál kvetla řemesla i obchod, zakládaly se rybníky a přibývalo privilegií. V roce 1569 sem z Prahy přestěhovali mincovnu a razilo se až do roku 1611. Mezi zásadní momenty v historii města však patří letopočet pozdější – rok 1832. Tehdy totiž začala fungovat (a dodnes se to učí děti na základní škole) první koněspřežná železnice v Evropě. Vedla do Lince (viz rámeček). S Českými Budějovicemi jsou spojena i jména dvou významných podniků – pivovaru Budvar (1894) a Koh-i-noor Hardtmuth, tužkařské závody, které založil v roce 1847 spoluvynálezce tužky Josef Hardtmuth.
Masné krámy slavné, zavřené
Když z náměstí vyjdete Piaristickou ulicí, dostanete se na Piaristické náměstí ke klášteru dominikánů s kostelem Obětování Panny Marie. Založen byl společně s celým městem roku 1265, ale stavba skončila o víc než století později (1370, účastnil se jí také Petr Parléř). Po barokizaci následovala v roce 1865 kompletní rekonstrukce. Klášter ani přilehlé zahrady nejsou přístupné veřejnosti, ale v kostele Obětování Panny Marie uvidíte například varhany ze 17. století či vzácné oltáře a nástěnné malby. Vedle kostela stojí pozoruhodná středověká Solnice s gotickým ozubených štítem. Budova postavená v roce 1531 jako zbrojnice dnes hostí motocyklové muzeum (89 strojů a další exponáty). Od Piaristického náměstí můžete pokračovat Panskou ulicí (se zachovalým srubem z 15. století) a dojdete k Rabštejnské věži ze století čtrnáctého. Bývala součástí městského opevnění.
Anebo můžete zahnout do Hroznové a dojít k Masným krámům (na křižovatce s Krajinskou), nízké a dlouhé budově, kde se od roku 1364 prodávaly chléb a maso. Od poloviny minulého století tu fungovala hospoda, jejíž sláva daleko přesahovala hranice jižních Čech. Už několik let je ale zavřená a na vratech teď spřádají své sítě místní pavouci.
Podél soutoku a hradebních zdí
Centrum Českých Budějovic je krásně proloženo vodními toky. Potkávají se tu Vltava a Malše a navíc Mlýnská stoka obepíná kolem dokola samotné historické jádro. Právě podél slepého ramene Vltavy k soutoku řek se dá za slunečného počasí podniknout příjemná a poklidná procházka. Dojem ještě znásobují zbytky hradebních zdí. O „zbytky“ jde v tomto případě spíš z hlediska kvantity. Co se kvality týče, je hradební zdivo pevné a celistvé. Jeho součástí jsou i další dvě věže – polokruhová bašta Otakarka a Železná panna, v níž podle legendy bývala mučírna.
České Budějovice jsou skutečně příjemné, uklidňující a jaksi čisté město. Když se vrátíte na náměstí, najdete v dlažbě kousek od Samsonovy kašny bludný kámen. Je v místě, kde prý stával popravčí špalek. Někdy v druhé polovině 15. století prý bylo na onom špalku sťato hned deset mladíků. Při zatýkání jeden z nich zabil rychtáře, ovšem přiznat se nechtěl a také ostatní drželi jazyk za zuby, tak je kat pro jistotu setnul všechny. Legenda, která celou událost v průběhu staletí obstoupila, varuje každého, komu by se v noci zachtělo křižovat náměstí: kdo po deváté večerní překročí bludný kámen, ztratí orientaci a bude bloudit ulicemi. Ovšem ve městě s takovým kouzlem, jaké mají Budějovice, mu to snad ani nemusí vadit. Do Českých Budějovic by se měl podívat každý.
ADÉLA POLÁKOVÁ
(IN)
