poznámka
Příliš zadlužení hlemýždi
Když se nerozvážně zadluží občan, riskuje problémy. Ztrátu majetku, bydlení, zdraví i nervů. A pokud si půjčil dobrodružně, možná i kulku do hlavy. Špatně obvykle skončí i příliš zadlužená firma, což však nemusí platit o jejích majitelích a manažerech - zkrachovat se přece musí umět. Vypadá to nelogicky, ale jen na první pohled. U státních dluhů logiku už vůbec nehledejme. Prostě tam není, srovnávání státního a rodinného rozpočtu je naprostý nesmysl.
Zatímco se česká vláda chlubí prvními výsledky reformy veřejných financí, Evropská unie označuje jejich stav za katastrofální. Upozorňuje na nepořádek a nepřehlednost. Bohužel má pravdu.
Problém není jen v tom, že dluhy pořád rostou. Stejně vážné je, že se stále objevují staré hříchy i nová pokušení. Jestliže však šéfové firmy mohou za přehnaně kreativní účetnictví přijít o práci nebo skončit za mřížemi, politikům za kouzlení s výdaji státu nehrozí téměř nic. Ten, kdo by skutečně dal erární kasu do pořádku, by při volbách riskoval prohru víc než nenapravitelný rozdávač sociálních příspěvků a dotací. Příkladem budiž potíže slovenské vlády.
Tempo, jímž se kabinet chce dostat k maastrichtské hranici schodku rozpočtu (tři procenta z hrubého domácího produktu), je pomalé. Pokud se však potvrdí, že platí údaje, které o českém zadlužení uvádí unie, pak bude shledáno přímo hlemýždím.
