Miroslav Jelínek: Povládne i dál na silnicích chaos?

Dalo se to očekávat. Když se debatuje třeba o melioracích, vysloví se k zákonu jen několik poslanců. Zpravidla těch, kteří o nich něco vědí. Jakmile se však projednává novela zákona o provozu na pozemních komunikacích, je ve sněmovně každý odborníkem. Vždyť přece jezdí. A má voliče, kterých se může zastat.
A tak se kolem vládní předlohy opět roztáčí kolotoč poslaneckých "vylepšení". Téměř všichni sice lomí rukama nad džunglí na silnicích, nad počty mrtvých a zraněných i miliónových škodách, ale když se s tím má skoncovat (a jak tvrdí odborníci, nepomůže již nic než zvýšená represe), hned jsou na stole "nápady".
Tak třeba poslanec Tomáš Kvapil. Před čtyřmi lety "ozdobil" zákon ustanovením, že děti mají být přepravovány v autosedačkách jen při jízdě po dálnici. Navzdory tomu, že v blízkosti dálnic školy a hřiště jen málokdy najdeme. Nyní proti rozumnému požadavku chránit děti zádržným systémem argumentuje 23 tisíci rodin, které mají víc dětí, než se jich vejde do auta se sedačkami. Tvrdí, že společnost je jim mnoho dlužna a neměla by jim komplikovat život. Jako by požadavek na bezpečnost dětí byl něčím, co je namířeno proti nim samým.
Jiným poslancům vadí zvýšení pokut. Jeden se otevřeně ptá, jak člověk s patnáctitisícovým příjmem bude moci zaplatit padesátitisícovou pokutu. To bude samozřejmě problém. Takový člověk si prostě nebude moci dovolit dělat dopravní přestupky, za něž mu tak vysoká pokuta hrozí.
Vrcholem jsou však slova stínového ministra dopravy za ODS Martina Římana, který tvrdí, že novela zákona bude diskriminující ke slušným řidičům, jichž je většina. V čem budou zvýšené pokuty a bodový systém diskriminovat řidiče, kteří jsou slušní, a proto dodržují pravidla provozu?
Nápad, že řidič, jenž během řízení vozidla telefonuje, jede opatrněji a obezřetněji a neměl by tedy být omezován, ignoruje skutečnost, že při telefonování člověk myslí na jiné věci, než je soustředění na jízdu, a že se telefonování nedá srovnávat s pojídáním housky se šunkou.
Diskuse poslanců bohužel prokazuje jejich očividnou snahu zviditelnit se jako "zastánci řidičů". Není divu. Řidičů jsou milióny, jejich obětí pořád jen tisíce a k volebním urnám již nepůjdou.
Před čtyřmi lety, kdy se v parlamentu po poslaneckých připomínkách zcela změnila podstata návrhu zákona, byly založeny mnohé jevy, jejichž důsledky zaznamenávají statistiky dopravních nehod.
Nyní by se mohlo opakovat něco podobného. Snaha o nastolení pořádku se může opět proměnit v chaos.
Netvrdím, že vládní návrh novely je bezchybný. Ale kdo si jej celý přečte, pochopí, že se jedná o ucelený soubor pravidel, který může fungovat právě jen jako celek. Jakmile se začnou jeho části nahrazovat nesourodými prvky, končí jeho schopnost nastolit změnu.
Bolavými místy návrhu je bodový systém a obnovená možnost, aby policie odebírala řidičské průkazy.
Systém bodového ohodnocení přestupků je běžný v řadě evropských států, nově v Itálii. Používá se také v USA. Nicméně jak tento systém, tak i odebírání řidičských průkazů se v našich podmínkách nedají převzít ze zahraničí.
Oba případy mají totiž přímé vazby na prostředí, v němž vládne korupce a "kamarádšoft". Je veřejným tajemstvím, že pokutu lze zaplatit i "bez bloků". Proto jistě bude možné se za příslušný peníz, nebo zásah kamaráda vyhnout trestným bodům. Problém tedy není v tom, zda za čtyřnásobné překročení rychlosti v obci o 20 kilometrů v hodině bude odebrán řidičský průkaz, ale spíše v tom, jak záležitost učinit naprosto průhlednou. A jak zajistit, aby kamarádi ve vysokých funkcích také přišli o řidičák, když poruší zákon a nedemoralizovali policisty, kteří je při tom nachytali.
V Severní Koreji platilo jediné dopravní pravidlo: větší a komfortnější auto má přednost před menším. Někdy se zdá, že jsme je převzali a policisté ta větší a lepší auta raději nevidí, aby sami neměli problémy. Jenže na tyto jevy už zákon těžko dohlédne. Ani sebelepší pravidla nezmění situaci, pokud bude dále hazardér pokládán za hrdinu.

miroslav.jelinek@economia.cz