Velké Losiny - obec, kterou kráčely dějiny

Snímek: Petr Tazbírek

Rozlohou ani počtem obyvatel Velké Losiny nevynikají, bohatými dějinami se však řadí mezi nejstarší v šumperském okrese. Právě dlouhé dějiny Velkým Losinám nadělily řadu cenných památek. Nevýhodou může být zvláště v předjaří snad jen chladnější klima, kvůli němuž ležívá v obci na úpatí hor sněhová pokrývka nezřídka ještě na konci března. Přijíždíte-li k obci z jihu od Šumperka, ještě dříve než zahlédnete dopravní značku s nápisem Velké Losiny, budete po levé straně míjet poměrně rozlehlý park. Že je to park zámecký, poznáte záhy: uprostřed stojí výrazný renesanční zámek. Právě kolem něj se točí podstatná část dlouhé historie obce, jejíž jméno je zmiňováno poprvé už roku 1351.

Tři století s rodem Žerotínů

Již ve druhé polovině 15. století se na velkolosinském panství objevuje starý moravský šlechtický rod Žerotínů, s jehož osudy pak zůstaly Losiny propojeny dlouhá tři staletí. V 16. století se losinská tvrz stala střediskem celého žerotínského panství na střední Moravě. V mnoha směrech určující osoba byl Jan mladší ze Žerotína, během jehož éry začalo ve Velkých Losinách období velké podnikatelské konjunktury. Na místě původní tvrze dal Jan vybudovat krásný renesanční zámek. V téže době prameny zmiňují „teplici Losinskou“ – velkolosinské lázně, které Jan ze Žerotína rozšířil o stavbu další lázeňské budovy. Proslulosti lázní napomohl i výzkum slavného lékaře Tomáše Jordana z Klausenburka, který se o Velkých Losinách velmi pochvalně zmínil ve své „Knize o vodách hojitedlných neb teplicech moravských“ z roku 1580. Z téhož období, konkrétně z roku 1596, se dochovaly i první zmínky o velkolosinské papírně, v níž se vyrábí ruční papír dodnes. A konečně – na přelomu 16. a 17. století byl v obci postaven renesanční luterský kostel a při něm škola.

Nákladné stavby a rozvoj podnikání, do něhož se Žerotínové vrhli, však s sebou nesly větší tlak na poddané a zvyšování robot. Už roku 1580 poddaní povstali a stěžovali si až u císaře Rudolfa II., ale neuspěli. Další selské povstání museli Žerotínové potlačit roku 1621. Současně se ovšem dostali do mnohem vážnějších potíží. Za stavovského povstání stáli proti Habsburkům, a tak byl jejich majetek po porážce povstání zkonfiskován. Jenže jejich příbuzný hrabě Jindřich Šlik se brzy dostal do císařovy přízně a vymáhal Žerotínům odklady konfiskace tak dlouho, až jim panství zůstala. Dokonce jako evangelíci ani nemuseli přestoupit ke katolictví.

Kladivo na čarodějnice

Temným písmem se do dějin zapsala hraběnka Angelina Sybila Galle. Po smrti Přemka II. se coby teta stala poručnicí jeho nezletilých synů. Právě ona povolala do Losin inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu, který zahájil krvavé čarodějnické procesy. Všechno začalo poměrně nevinnou příhodou, která se odehrála v roce 1678 v sobotínském kostele při svatém přijímání. Žebračka z nedalekých Vernířovic si po přijímání vytáhla hostii z úst, protože se tehdy věřilo, že pokud se podá hostie krávě, bude lépe dojit. Žebračku však někdo zahlédl, byla zatčena a jako první stanula před inkvizičním tribunálem, jenž zasedal na velkolosinském zámku. Bobligovi se v zinscenovaných procesech podařilo dostat na hranici celkem 56 lidí. S prvními upálenými a rostoucím strachem obyvatelstva rostla i Bobligova troufalost a nenasytnost – čím bohatší oběť, tím větší měl zisky ze zabaveného majetku. Obávanému inkvizitorovi se tak zdařilo obvinit ze spolku s ďáblem i řadu ctihodných občanů, například sobotínského rychtáře Axmana s manželkou a nakonec i šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera, který se mu postavil. Zrůdné mašinérii inkvizičních tribunálů učinil přítrž až dědic Velkých Losin Jan Jáchym ze Žerotína, který roku 1689 dospěl. Definitivně však byly procesy zastaveny až císařským nařízením z roku 1692.

V následujícím období Žerotínové kolem zámku vybudovali park, ale rozmařilý a nákladný život vedl k zadlužení celého panství a jeho prodeji rodu Liechtenštejnů v roce 1802. Ti zámek obývali až do roku 1945, kdy byl zkonfiskován.

Krásný zámek

Prohlídku pamětihodností je nejlepší začít právě od zámku. Stavba, která se řadí mezi nejzachovalejší ukázky pozdní renesance u nás, byla v roce 1995 prohlášena za národní kulturní památku. Původní část zámku se dochovala v téměř nezměněné podobě a je ukázkovým dokladem života šlechtických rodin.

Kdysi tu stávala středověká gotická tvrz. Renesanční zámek zdobený sgrafity nechal postavit až Jan ze Žerotína v letech 1581 až 89. Stavbě dominuje osmiboká šestipodlažní věž s hodinami připomínající městské strážní věže. Trojpodlažní zámek s impozantními arkádami otevřenými do dvora má tři křídla ve tvaru podkovy. Na zámku probíhaly v několika vlnách stavební úpravy, které se týkaly například hospodářských budov, později byla rozšířena i zámecká kaple, jejíž strop ozdobila freska od barokního malíře Jana Kryštofa Handkeho.

Renesanční zámek ve Velkých Losinách
Snímek: Petr Tazbírek

V interiérech zámku jsou vedle renesance patrné i další slohy až po klasicismus. Reprezentativní rytířský sál se řadí svým vybavením k nejvýznamnějším památkám svého druhu v tuzemsku. Místnost zdobí kazetový strop, bohatě zdobené kožené tapety a za povšimnutí jistě stojí i třímetrová majoliková kachlová kamna z roku 1587 či  vzácný renesanční příborník. Zámek má rovněž jednu z nejbohatších sbírek tapiserií na Moravě. V jednom z tzv. gobelínových sálů můžete vidět tři rozměrné tapiserie s námětem antické báje o Amorovi a Psyché.

V zámku je i cenná obrazárna, jejíž jádro tvoří středoevropská malba 17. a 18. století. V knihovně jsou knihy uloženy v původních raně barokních skříních. Jsou zde svazky z 15. – 18 století, ale také třeba opis protokolů z čarodějnických procesů. V budově je i čarodějnický sál připomínající inkviziční procesy.

Zámecké interiéry svou autenticitou zapůsobily i na režiséra Otakara Vávru, který zde natočil podle románové předlohy Václava Kaplického film Kladivo na čarodějnice pojednávající právě o procesech.

Po prohlídce zámku se můžete projít v upraveném zámeckém parku s rybníkem.

Papírna do UNESCO?

Pak lze během několika minut dojít do obce, která je od zámku na dohled.

Další nevšední zastávkou je unikátní ruční papírna. Papír se v ní vyrábí nepřetržitě již čtyři sta let za použití původní technologie. Ve střední Evropě není další podobná papírna s tak dlouhou tradicí, i proto se ta velkolosinská uchází o zapsání na Seznam UNESCO. Součástí papírny je Muzeum papíru, jež přibližuje vznik a vývoj papírenské výroby od nejstarších dob. V letních měsících si mohou návštěvníci vyzkoušet, co obnáší zhotovení jednoho archu ručního papíru či dopisní obálky.

Vody hojitedlné

Že by teď nezaškodila procházka na čerstvém vzduchu? Pak se vydejte poznat příjemný areál velkolosinských lázní, jež patří mezi nejstarší na Moravě. Již od 16. století se místní studené a termální sirné vody vy-užívají k léčebným účelům. Zmíněný lékař Tomáš Jordan z Klausenburka patřil mezi velké obdivovatele velkolosinských lázní. Místní vodu označil jako „královnu moravských léčivých vod“. Pověst o vzniku lázní zaznamenal takto: „Sedlák jeden z Losin měl koně prašivého a vředy pokrytého. I vyhnal ho ven ze své usedlosti, aby nenakazil jiné. Kůň onen zapadl do bažiny mezi vsí a zámkem ležící a váleje se v ní několik dní pozbyl prašivosti a vrátil se zdráv ke svému pánu. A potom prý i lidé začali užívati té vody proti kožním nemocem“.

Rozvoj lázní souvisí s působením Žerotínů, zejména s aktivitami Jana mladšího ze Žerotína, díky jehož péči se lázně rozrostly a v 17. století se dokonce nazývaly „knížecími lázněmi“. Dnes se tu léčí nemoci dýchacího a pohybového ústrojí a neurologická onemocnění. Pro pacienty a turisty jsou otevřeny vnitřní i venkovní termální bazény. Hlavní areál lázní tvoří čtyři léčebné pavilóny. V rozsáhlém parku s cennými dřevinami naleznete i malebnou stavbu Chaloupka.

Poslední důležitou zastávkou je renesanční kostel sv. Jana Křtitele v horní části obce. V přistavěné kapli sv. Kříže je umístěna žerotínská hrobka. Cennou památkou v kostele je křížová cesta od F. A. Sebastiniho z konce 18. století.

PETR TAZBÍREK

(IN)