Aleš Vlk: Vysoké školy chtějí víc peněz. Jak je použijí?

Vysoké školy chtějí víc peněz. Jak je použijí?

Každoročně se to opakuje. Vysoké školy chtějí dostat přidáno, vláda slibuje zvýšení, peníze nejsou, vyhrožuje se, že se nebude topit, nakonec se topí, vláda slíbí peníze - a pořád dokola.
Do hry se však nyní - po letech - vložili studenti. Požadovali, aby se prostředky věnované ze státního rozpočtu do kapitoly vysokých škol nejméně zdvojnásobily, a také volají po reformě škol. Zároveň ale odmítají myšlenku, aby se student jako jedinec, který si vzděláním prokazatelně zvyšuje šance na uplatnění na trhu práce, na tomto zvyšování finančně spolupodílel.
V první řadě je nutno se ptát, co se vůbec tolik proklamovanou reformou vysokého školství myslí. Tento nic neříkající slovní obrat si navykli používat i někteří akademičtí funkcionáři, aniž by se přesně vyjádřil jeho obsah.
Zvýšení nezávislosti na státu to asi nebude. Českým veřejným vysokým školám je totiž těžké přiznat více nezávislosti - v evropském srovnání se těší takové míře autonomie, že jim v ostatních zemích mohou jen závidět.
Velmi jemnému zacházení se stejně tak těší i současní posluchači veřejných vysokých škol: nemusí platit školné, mají různé daňové a sociální výhody. A navíc, co si budeme namlouvat, je na mnohých školách studijní zátěž spíše menší než větší. S tempem, které panuje na prestižních soukromých vysokých školách v USA, se to srovnat nedá. Zdá se tedy, že reforma spočívá v tom, že školy požadují víc peněz od státu na běžnou činnost.
Je nutno říci, že vysoké školy určité reformy skutečně potřebují. A také určitě více prostředků. Ale především je zapotřebí změnit chování studentů i škol.
V případě, že školy od státu dodatečné prostředky obdrží, měly by pravidelně prokazovat, že je vynakládají hospodárně a v těch oblastech, které jsou zásadní. Také to, že výuka je kvalitní, že absolventi budou konkurenceschopní na evropském trhu práce a že činnost univerzit velkou měrou přispívá k rozvoji regionu a celé společnosti.
Především pak to, že budou zásobovat trh práce odborníky, po nichž je poptávka. Stejně tak i studenti by si měli dobře rozmyslet, jaké obory budou studovat.
Vše je se vším velmi úzce propojeno. Změny, které jsou do budoucnosti žádoucí, se ale neobejdou bez zvýšení odpovědnosti. Tu je možné vnímat například jako hledání doplňkových zdrojů, větší míru spolupráce se světem práce či hodnocení kvality dle výstupů, nikoliv dle vstupů. Dále to mohou být změny v systému udělování akreditace studijním programům, odpovědnost za produkované absolventy, a v neposlední řadě i určitá míra spolupodílení se studentů na financování vzdělávání.
Autor je doktorandem na Twente Universiteit v Nizozemsku