Václav Jirovský: Proč kapitál pomíjí vzdělání

Proč kapitál pomíjí vzdělání

V poslední době se pomalu, ale jistě vracíme k totalitnímu standardu, kdy hlásit se k inteligenci bylo nebezpečné a politicky neprůchodné. Vracíme se do doby, kdy vynikat duchem nad průměr bylo předmětem odsouzení a kdy znalosti a vědomosti vlastně nic neznamenaly.
Tak dobře známá arogance moci se vrací do ustálených pozic. Avšak v tomto případě je to pozice silnější, neboť není založena na vratké politické ideologii, ale na silné pozici kapitálu. A naši "pseudokapitalisté" to dávají často a velmi okázale na vědomí.
Uvědomil jsem si to, když jsem se nedávno zúčastnil debaty o vysokorychlostním internetu pořádané na ČVUT studentskou unií.
Všichni účastníci museli vědět, že debata nebude na několik minut, že nepříjemné dotazy studentů a nové neotřelé názory mohou jít hluboko pod manažerskou či politickou kůži. Všichni, včetně ministra informatiky a předsedy Českého telekomunikačního úřadu, vydrželi až do konce. Pouze náš největší operátor, reprezentovaný svým generálním ředitelem, nepovažoval za nutné zdržet se o něco více než půl hodiny.
Za tu dobu nejenom, že studentům nesdělil nic nového, ale ostentativně dal najevo, že je důležitější vydělávat peníze, než zaujmout několik stovek příslušníků nastupující inženýrské generace.
Když jsem na počátku 90. let přednášel na pensylvánské univerzitě, patřící bezesporu ke špičce v USA, byl jsem překvapen, jakými finančními prostředky disponuje.
Příjem ze školného byl pouze zlomkem celkových financí, valná většina příjmů pocházela ze spolupráce s průmyslovými a finančními institucemi a náklady byly snižovány nákupy za "akademickou cenu".
Všichni dodavatelé a sponzoři si uvědomovali, že vejít do povědomí studentů v době jejich studia je nejlepší a nejúčinnější reklama, jakou si mohou zajistit. Přestože často přebíráme mnohdy absurdní západní vzory, v tomto pozitivním případě se do toho nikomu nechce.
A tak na našich univerzitách studenti demonstrují za zvýšení státních finančních prostředků a na dodávkách pro státní školství vydělávají firmy astronomické částky. Spolupráce s tuzemskými průmyslovými nebo finančními kruhy až na malé výjimky neexistuje.
Přitom například na seznamu strategických partnerů jedné polostátní firmy s několika tisíci zaměstnanci se vyskytuje dlouhý soupis poradenských firem, které poradí kdykoliv a jakkoliv za částky, z nichž by jedna vysoká škola byla živa několik měsíců.
Kvalita "poradenské" dodávky mnohdy nedosahuje ani úrovně běžné diplomové práce, která je zadarmo! Naskýtá se otázka, jaký k tomu může být důvod.
Těžko obstojí argumentace založená na "dobrém jménu" několik let staré poradenské firmy oproti jménu staletých kamenných univerzit a jejich kvalifikovaného personálu. Předpokladu, že by se univerzity bránily přílivu miliónů do svých rozpočtů, asi nikdo věřit nebude. Obávám se, že nám zbývá jenom jediné vysvětlení.
Studenti nedávno po republice manifestovali v rámci Týdne neklidu. Demonstrovali za svoji budoucnost, kterou si jejich kolegové z listopadu 1989 představovali asi trochu jinak.
Autor přednáší informatiku na Univerzitě Karlově v Praze