Leeds platí i hráče, který už z týmu odešel

Leeds platí i hráče, který už z týmu odešel

/od našeho spolupracovníka/
Před měsícem převzalo řízení Leedsu United konsorcium Adulant Force Limited a od té doby vyšly najevo další okolnosti krachu tohoto kdysi ambiciózního fotbalového klubu.

Leeds: chudý, a přece štědrý

Způsob práce bývalého vedení má řadu napodobenin ve světě, Českou republiku nevyjímaje. Šéf Peter Ridsdale uzavíral smlouvy s hráči a trenéry, i když věděl, že jejich plnění je mimo finanční možnosti klubu. Důsledky jsou patrné dodnes. Nové konsorcium, tvořené šesti obchodníky, například převzalo závazek vůči svému bývalému hráči Robbiemu Fawlerovi. I když tento fotbalista hraje už delší dobu za Manchester City, Leeds mu podle smlouvy platí týdně deset tisíc liber.
Největší současná hvězda Mark Viduka, nejlepší fotbalista Oceánie, pobírá týdně 65 000 liber navzdory tomu, že klubový dluh dosáhl 105 miliónů liber. Noví majitelé většinu věřitelů vyplatili, takže zbývá 20 miliónů, a navíc hned investovali 25 miliónů liber do provozních nákladů. Tím zachránili klub před nucenou správou, která byla uvalena pouze na akciovou společnost Leeds United a na holding Leeds United.
Anglické zdroje uvádějí, že klub potřebuje na krytí nejnutnějších nákladů týdně aspoň milión. Komentátoři se shodují i v názoru, jak bude momentální šéf Gerald Krasner postupovat. Klíčem bude letní výprodej nejlépe placených hráčů. Odejdou zřejmě všichni, za něž zájemci zaplatí jednotlivě 11 miliónů liber.
Možná evropským rekordem je, že klub stále ještě vydává na mzdy 80 procent ze všech svých příjmů. V týmu je řada hráčů s výdělkem 3,5 miliónu liber ročně. Patnáct fotbalistů, pobírajících po jednom miliónu, pravděpodobně zůstane. Na situaci nic nezmění ani to, pokud se Leeds udrží v Premier league a zůstane mu příjem 20 miliónů liber jako součet podílu na prodeji mediálních práv a příspěvku sponzorů.

Chudí příbuzní: Fulham a Wimbledon

Případ Leedsu United není zdaleka ojedinělý. Dluhy má i londýnský Fulham, který navíc musí žít mezi bohatými rivaly z metropole podstatně šetrněji. Jeho majitel Mohamed Al Fayed před daněmi unikl do Švýcarska, ani tak ale sám klub finančně neutáhne. Fulham, který dočasně hraje na stadiónu Queens Park Rangers a jehož stadión se renovuje, hospodařil v minulém finančním roce se ztrátou 20,8 miliónu liber.
Al Fayedovi se částečně podařilo rostoucí výši ztrát zarazit, rok předtím totiž činily 32,7 miliónu. Základní příjem Fulhamu, jehož šéf vlastní i nejstarší londýnský obchodní dům Harrodęs, tvoří prodej vstupenek a suvenýrů v den zápasu. Zvyšování těchto zisků proto závisí na tom, jak rychle se mužstvo vrátí do Craven Cottage, kterou opustilo před třemi roky.
V současnosti je v návštěvnosti s průměrem 16 478 diváků na zápas z prvoligových klubů nejslabší. Zmíněná cesta k ozdravení stavu účtu je riskantní, protože do Craven Cottage chodilo před zahájením přestavby průměrně 19 550 fanoušků a stadión snad nikdy nebyl vyprodán.
Rychlý pád už potkal jiný londýnský klub, v jehož čele stál jediný vlastník, a sice Wimbledon. Libanonec Sam Hamman ho sám neudržel na nejvyšší úrovni. Na konci sedmdesátých let vstoupil mezi giganty, vydržel tam téměř dvacet let, ale když vznikla Premier league, nedokázal konkurovat ostatním. Tým mezitím stačil vyhrát jednou Anglický pohár, do Evropy však nevstoupil, protože to bylo v době, kdy anglické kluby měly do mezinárodních soutěží vstup zakázán.
Stadión v Plough Lane byl prohlášen za nevhodný pro ligu a mužstvo hrálo nějaký čas na vypůjčeném hřišti Crystalu Palace. Když Evropská fotbalová unie zamítla žádost Wimbledonu hrát domácí utkání v irském Dublinu, klub opustil Londýn a vypůjčil si nefotbalový stadión v blízkém Miltonu Keynes.
V roce 1997 převzali klub norští milionáři Björn Rune Gjelsten a Kjell Inge Roekke. Po pěti letech první z nich oznámil, že navzdory investicím v přibližné výši 37 miliónů liber neudrží klub jako ziskový.
Pod nucenou správu Wimbledon nepřešel díky muži, který zaplatil dluhy a dál investuje. Hudební promotér Pete Winkelman ho přebíral v momentě, kdy bylo na kontě 50 000 liber a měsíční ztráta z provozu činila 250 000 liber. Od úmyslu vybudovat v Milton Keynes fotbalovou baštu i s novým stadiónem za 10 miliónů neodradil nového majitele ani sestup do třetí ligy, jistý již dlouho před koncem ročníku.