Jitka Pantůčková: Zodpovědnost je nezbytná vlastnost manažera

Patří mezi nemnoho vrcholových manažerek v bankovnictví. Prošla IPB, ČSOB a nyní zakotvila v Komerční bance. Jitka Pantůčková je expertkou na mezinárodní platební styk nejen doma, ale její názor zaznívá i v odborných orgánech Evropské unie. Nová manažerka roku tvrdí, že české banky nebudou mít se zavedením evropských standardů větší problémy

hn: Jaké nejbližší změny očekávají orgány EU od českých bank?
Když se budu držet oblasti, ve které se pohybuji, tedy platebního styku, nejbližší úkoly jsou nám dány Evropskou centrální bankou. Jsou to tři požadavky, které by měly všechny banky z nových členských zemí splnit do konce letošního roku.

hn: O co přesně jde?
Všechny banky z nových členských zemí by do konce letošního roku měly na všech platebních příkazech v rámci Evropské unie uvádět číslo účtu klienta v mezinárodním tvaru IBAN a používat mezinárodní bankovní kód (BIC) pro platby. Dále by všechny banky měly do konce roku podepsat dvě konvence - ta první banky zavazuje k tomu, aby přeshraniční platby v rámci evropského platebního prostoru zpracovávaly do tří dnů, druhá ukládá, aby se o poplatky za tyto platby rovným dílem podělily banka plátce a banka příjemce. A konečně, všechny banky v nových členských zemích by měly být do konce roku 2004 schopny minimálně přijímat platby zasílané prostřednictvím jednoho z evropských platebních systémů, který se jmenuje STEP2.

hn: Jak jsou české banky se splněním těchto požadavků daleko?
Jednička a dvojka nejsou pro Českou republiku problém. Podepsání konvencí je plánováno na třetí čtvrtletí tohoto roku. U systému STEP2 mohou banky zvolit formu členství podle uvážení. Buď přímou, nebo nepřímou. Většina mateřských společností českých bank však už v daném systému pracuje a přímo se ho účastní.

hn: Zajímají se vaši zahraniční kolegové, kdy Česko zavede euro?
Velmi, a myslím, že chápou, že plán přijmout euro v roce 2009 a 2010 má své logické časování. Vedle splnění maastrichtských kritérií bude určitě hrát roli i to, kdy se rozhodnou euro přijmout Slovensko, Maďarsko a Polsko. Kolegové z Evropské bankovní federace si nedokážou představit, že by některá z těchto zemí vstoupila do eurozóny výrazně dříve než Česko. Jednu věc nám ale jednoznačně doporučují: nezavádět etapu bezhotovostního eura a rovnou začít používat euro v hotovostní podobě. Stažení národní měny a zavedení eura by podle nich mělo proběhnout v krátké době - jednoho měsíce, maximálně šesti týdnů.

hn: Bude zavádění eura pro české banky obdobnou akcí jako dělení měny?
Ano, ale ve větším rozsahu. V malém to banky zažily v roce 2001, kdy se musely připravit na stažení národních měn eurozóny a zavedení eura. Jestli si vzpomínáte, tak všechno vyšlo, protože od 1. ledna 2002 skutečně ve všech směnárnách eura byla.

hn: Každá země unie může rozhodnout, co bude ztvárněno na rubu mincí. Co byste na eurech ráda viděla vy?
Mně se líbí mince, na kterých státy zachycují vlastní historii. Třeba italské nebo portugalské mince.

hn: Napadá vás nějaká událost z českých dějin, kterou byste tam chtěla mít?
Našla by se asi spousta osobností z historie, pro mě by tam mohli být někteří čeští panovníci. Nebo mě napadá motiv hory Říp a některých architektonických skvostů. Určitě by se našly i další symboly, které by něco řekly o České republice.

hn: Když jste počátkem devadesátých let začala pracovat v bankovnictví, pomyslela jste si, že po deseti letech budete jednou z těch, která se bude podílet na zavádění eura?
Ne. Tehdy byly banky v plenkách a diskuse o euru a o tom, zda a kdy Česká republika vstoupí do Evropské unie, byly ve stadiu všeobecných úvah.

hn: Bylo vždycky vaším snem stát se bankéřkou?
To ne. Když jsem v roce 1991 začala pracovat v bankovnictví, byl to pro mě obrat o sto osmdesát stupňů. Přišla jsem z úplně jiné profese. Po Vysoké škole ekonomické jsem si totiž udělala aspiranturu v Ekonomickém ústavu Akademie věd, a pak osm let působila v Orientálním ústavu. Nic podobného dnešním bankám tady počátkem devadesátých let nebylo, klasické peněžní ústavy se teprve tvořily. S mou bankovní kariérou to bylo podobné.

hn: Proč jste se vlastně v polovině profesní kariéry rozhodla tak zásadně změnit její směr?
Těch důvodů bylo víc. Bývalý kolega z Akademie věd Jiří Fárek se stal členem představenstva Investiční banky a pro nově zakládaný úsek mezinárodního bankovnictví hledal ekonomicky vzdělaného člověka, který dobře mluví anglicky. Vycházel asi z toho, že zvládnout cizí jazyk trvá přece jen déle než získat určitou odbornost, a navíc, bankovnictví se museli učit i ti, kteří v peněžnictví pracovali. Dostala jsem nabídku pomoci založit mezinárodní bankovnictví v Investiční bance. Druhý důvod byl osobní - manžel byl v roce 1990 rehabilitován, vrátil se do Orientálního ústavu, kde jsem pracovala, dokonce se stal jeho ředitelem. Řekla jsem si, že bych měla i já zkusit něco nového.

hn: Jaké tedy byly vaše začátky?
Když jsem 1. března 1991 přišla do Investiční banky a ptala se, čím začít, tehdejší šéf mi řekl: To nevím. Dělej co chceš, ale musíme se stát rychle bankou, která bude schopná dělat mezinárodní transakce. Pamatuji se, že jsme začínali s dvěma devizovými účty u ČSOB a já první měsíce nosila několik platebních příkazů denně do jejich pobočky v Praze Na Příkopech.

hn: Využila jste pak ještě někdy své znalosti z Orientálního ústavu?
Arabštinu jsem v bankovnictví použila jen dvakrát. Vzpomínám si, jak se o nás jednou arabští partneři při jednáních nevyjadřovali příliš hezky - tak jsem se s nimi rozloučila v arabštině. Doba strávená v Orientálním ústavu mi ale hodně pomáhá při setkáních se zahraničními kolegy.

hn: Jak jste prožívala uvalení nucené správy na IPB a převzetí banky ČSOB v roce 2000?
Bylo to velké překvapení, doba velké nejistoty a určitý šok. Mluví se mi o tom špatně. Profesní problém jsem neměla, s představiteli ČSOB jsme našli velmi rychle společnou řeč a po manažerském auditu, který nový vlastník IPB provedl, mi nabídli tutéž manažerskou pozici v oblasti platebního styku.

hn: Byla jste jediná z členů vrcholového managementu, která potom zůstala v ČSOB. Čím si to vysvětlujete?
Asi tím, že řada kolegů z ČSOB mě znala z minulosti a že platební styk v IPB, za který jsem odpovídala, fungoval dobře. I po převzetí ČSOB zůstal beze změny, lidé, kteří v něm pracovali, jsou na bankovním trhu ceněni. V mém případě k tomu možná přispělo i, dejme tomu, sociální cítění ČSOB. Den po uvalení nucené správy mi zemřel manžel.

hn: Co vám v té složité době pomáhalo?
Žádnou slabost jsem si nemohla dovolit. Musela jsem se postarat o dvě děti, měla jsem pod sebou sto dvacet zaměstnanců a každý den se rozhodovala o řadě věcí. Cítila jsem obrovskou zodpovědnost za svou rodinu a svůj tým.

hn: Když mluvíme o týmu, jak si ho vybíráte?
Záleží na tom, jakou pozici potřebujete obsadit. Jinak je to u osobní asistentky a jinak u manažerů, s nimiž spolupracujete. Já si cením především zodpovědnosti. Moji zaměstnanci musí samozřejmě být odborníci, musí mít manažerské dovednosti, ovšem zodpovědnost není manažerská dovednost, ale nezbytná vlastnost manažera, která se nedá naučit v žádném manažerském kursu.

hn: Jak poznáte toho pravého člověka?
Dám velmi na první dojem. Navíc si myslím, že mám cit pro lidi, protože za celou dobu svého působení v bankovnictví jsem se spletla pouze jednou, což je snad slušné skóre. Kdysi jsem na jedno místo chtěla přijmout pracovníka či pracovnici. Přihlásili se čtyři vysokoškoláci a jedna čerstvá maturantka. Předložila jsem jim výroční čísla banky, aby mi je zhodnotili. Ti vysokoškoláci pouze četli čísla, naopak ta maturantka vyložila, v čem je banka silná a slabá. Jednoznačně jsem vzala ji. Nyní působí ve středním managementu ČSOB a při práci navíc vystudovala vysokou školu.

hn: Dáváte při výběru svého týmu přednost lidem, s nimiž dlouhou dobu spolupracujete? Berete si své kolegy na nová pracoviště?
Je to tak půl napůl, protože každý tým potřebuje občas obměnit, aby dostal novou dynamiku. Tím nechci říct, že by ti lidé měli odejít, ale prostě mohou přejít do jiného týmu v rámci společnosti. S většinou svých bývalých spolupracovníků jsem stále v kontaktu.

hn: Jak se o vás dozvěděli investoři Komerční banky, představitelé Société Générale?
Myslím, že to bylo od jedné pracovnice Komerční banky z personálního oddělení. Dlouhodobě jsme spolupracovaly, už i v dobách, kdy zastupovala jednu velkou evropskou banku. Když pak hledali vhodného kandidáta na tuto pozici, zmínila se o mně.

hn: Myslíte, že vám pomohly aktivity, které souvisejí s Evropskou unií? Koordinovala jste program PHARE a zastupujete Českou republiku v Komisi pro platební styk Evropské bankovní federace...
Nevím, co pomohlo. Myslím, že ty projekty PHARE, ne že by nebyly důležité, ale rozhodně nebyly pro rozhodnutí banky významné. Podle mě hledali hotového člověka, který danou problematiku zná.

hn: Přístup ke klientům bank určují také domácí zkušenosti zahraničních vlastníků. Co je pro Francouze typické?
Rozhodně komunikace. Jak Komerční banka, tak i Société Générale jsou velmi komunikativní banky. Trvá sice někdy déle, než se rozhodnou k určitému kroku, ale zásadní rozhodnutí se probírá s každým, kdo k tomu má co říct, a hledá se poměrně široký konsensus.

hn: V mezinárodních firmách je běžné, že se dobří manažeři přesouvají do zahraničních poboček. Souhlasila byste s takovou nabídkou?
Société Générale má propracovaný systém řízení a rotace manažerů. Nebývá zvykem, že by některý manažer zůstal na stejné pozici více než čtyři nebo pět let. Jde buď výš, nebo na stejnou pozici v jiném útvaru, aby neustrnul. Jaké má plány Société Générale se mnou, to nevím.