recenze

Pí a jeho zvířata k sobě nepustí každého

/OD NAŠEHO SPOLUPRACOVNÍKA/
Svůj literární debut si odbyl za nezájmu literární kritiky i populárních médií a vše naznačovalo tomu, že dopadne jako nesčetné zástupy jiných začínajících spisovatelů, které semlela nemilosrdná marketinková mašinérie současné anglicky psané literatury.
Nestalo se tak díky zmiňovanému ocenění, které tak jen potvrdilo oprávněnost existence literárních cen. Navzdory kritice puristů, že jde jen o mediální cirkus, tyto ceny totiž dokážou upozornit na autory, kteří by jinak upadli z nejrůznějších důvodů v zapomnění.
Martelův předloňský triumf byl zároveň velkým zadostiučiněním pro malé skotské nakladatelství Canongate, které bylo prvním nezávislým nakladatelským domem (tj. firmou, kterou nevlastní některý ze tří nakladatelských gigantů), jemuž se podařilo toto ocenění získat.
Z Yanna Martela se téměř okamžitě stala mediální hvězda anglicky psané literatury a on s rutinou profesionálního baviče začal objíždět jednu literární událost za druhou.
Není bez zajímavosti, že jednou ze zemí, které navštívil krátce po svém triumfu, byla i Česká republika. Yann Martel přijel do Prahy přesně před rokem a na Festivalu spisovatelů zde diskutoval s Irvinem Welshem a četl ze svého, tehdy ještě nepřeloženého románu.
Ten teď konečně díky úsilí manželů Mikolajkových a péči nakladatelství Argo spatřil světlo světa a s úspěšnou knihou se může seznámit i český čtenář. Nutno hned zkraje důrazně upozornit, že Pí a jeho život rozhodně není kniha pro každého.
Na první pohled nekontroverzní příběh malého chlapce, který se vydává společně s rodiči a zbytky zoo, které rodina vlastnila, z Asie do Kanady, totiž může některé čtenáře po chvilce začít nudit. A to ještě dříve, než se do jejich naslouchání začne vkrádat nedůvěra vůči vypravěči (který je jako většina postmoderních vypravěčů naprosto nevěrohodný), jež vyvrcholí scénou s fantastickým ostrovem a velkolepým obratem v závěru románu, kdy je celý vyprávěný příběh zpochybněn, postaven na úroveň metafory a čtenář dostává na výběr mezi dvěma příběhy.
Přesto příběh románu není nejsilnější. Malý Pí přežije jako jediný člověk ztroskotání lodi v bouři a ocitne se na záchranném člunu s několika zvířaty z rodinné zoo, z nichž nejneškodnější je zebra, nejděsivější hyena a zdaleka nejnebezpečnější tygr.
Jistým handicapem je zde to, že vyprávěčem je protagonista - od samého počátku tak víme, že malý Pí dobrodružství na lodi přežije a naše netrpělivé očekávání pak zaměstnává pouze otázka, co přesně se stane s tygrem a jak k sobě najdou cestu. Literárně pozoruhodné jsou zejména ty pasáže, v nichž autor popisuje způsoby, jimiž si Pí na člunu získával potravu - jak se naučil lovit nebo kde získával vodu.
Samozřejmě, že vše - ač líčeno naprosto přesně a detailně - je poměrně nevěrohodné. Jen stěží si lze představit, že by malý chlapec, který právě přišel o všechny své blízké, byl schopen rafinované důmyslnosti hodné Robinsona Crusoa.
Na druhé straně příběh, který Pí nabídne v závěru románu, sice věrohodný je, ale - jak autor dobře předpokládá - jen málokdo mu bude ochotný věřit a raději se spokojí s nevěrohodnou, leč poměrně senzační "příhodou se zvířaty". Sympatické je i to, že se Martel vyhnul jakémukoli sentimentalizování, a když Pí popisuje svůj vztah s tygrem, je v každém okamžiku jasné, že nejde o nějaké sbližování a city, nýbrž prostě o vztah síly a podřízenosti.
Bez přehánění lze říci, že Pí a jeho život je jednou z nejzvláštnějších, nejobtížněji zařaditelných knih, které v posledních letech získaly Bookerovu cenu. Kniha je natolik zvláštní, že leckterý čtenář možná po jejím přečtení bude stále váhat, zda se mu líbila či nikoli. Za přečtení rozhodně stojí a je moc dobře, že ji Argo vydalo v překladu takto záhy.
Yann Martel: Pí a jeho život. Překlad Lucie a Martin Mikolajkovi. Argo 2004. Vázáno, 350 stran.