Čím méně toho o jiných národech víme, tím snadněji podléháme představám založeným na předsudcích zděděných z minulosti a dnes i vypozorovaných z televizních pořadů. Většině těchto mýtů je společná negativita, posměch až opovržení.
Představy o Američanech nejsou výjimkou. Od vyloženě xenofobních zkratů typu "Američané jsou jen umytí Rusové" až po vážně míněná tvrzení, že je to národ nekulturních a netaktních nevzdělanců a navíc náboženských bigotů.
S mýtem opačným, že se jedná o výjimečně talentovaný národ, jsem se doposud nesetkal.
Jaký je tedy průměrný Američan? Hned zpočátku je třeba zdůraznit, že průměrný Američan neexistuje. Spojené státy nelze vnímat jako stát v evropském měřítku, ale jako kontinent. Rozdíly mezi jednotlivými státy jsou značné a bez přehánění lze říci, že třeba rozdíl mezi Maine a Louisianou je asi takový jako mezi Finskem a Portugalskem.
Každý stát má vlastní ústavu, zákony a předpisy, které se někdy podstatně liší. V Montaně třeba není ve dne na dálnicích omezená rychlost, zatímco v Connecticutu je stále povoleno pouze 88 km/hod. Což, to se dá ještě pochopit. Ale že v Pensylvánii je prodejní daň - obdoba evropské DPH - šest procent, zatímco v sousedním Delaware nula, a ekonomika přesto hladce běží, to už stojí za pozornost. Podobné je to se zdaněním příjmu a zisku, které se často liší od okresu k okresu.
Ubohost amerického školství ve srovnání s českým a evropským je snad vůbec nejrozšířenějším mýtem. Ve Spojených státech jsou špatné základní a střední školy. Najdeme tu i univerzity, které si nezaslouží to jméno, ale je to spíše výjimka než obecný jev. Problémové školy jsou v těch městských čtvrtích, v nichž žijí sociálně slabé menšiny tvořené dysfunkčními rodinami, kde rodiče na vzdělání dětí nedbají. O těchto nevyhovujících školách se píše, natáčejí se o nich televizní pořady.
O dobrých školách se většinou média nezmiňují; proč také - tak to přece má být. Obecně se dá říci, že pokud studenti projeví zájem a iniciativu se učit, jsou jim všechny dveře otevřeny a možnosti jsou téměř neomezené. Na druhou stranu ti, kdo zájem nemají, a navíc jsou nedisciplinovaní, často tímto prvním sociálním sítem propadnou.
Reforma vzdělávání je dlouhotrvajícím problémem, kterému se americké vlády, a zejména vláda prezidenta George Bushe, snad i proto, že Laura Bushová je učitelka, pozorně věnují. Jenže je znovu třeba připomenout, že Spojené státy jsou federálně organizovaný kontinent se silně odstředivými tendencemi. Zodpovědnost za kvalitu školství spočívá především na místních, většinou okresních a státních vládách. Podle toho vypadá financování veřejných škol - obyčejně okres platí okolo 60 procent, stát 35 procent a federál zřídka více než čtyři procenta.
Amerika je zemí násilí a zločinu, to je další rozšířený mýtus. A opět - jsou místa, kam se odváží jen policejní hlídka, ale je daleko více míst, kde největším zločinem, o němž píšou místní noviny, jsou ukradené poklice z kol automobilu. Zločinnost ve Spojených státech za poslední dvacetiletí klesá. Má to mnoho příčin a snad nejznámějším příkladem je New York, kde za republikánského starosty Giulianiho, poklesla zločinnost o polovinu.
Giuliani k řešení zločinnosti přistoupil z opačné strany než jeho předchůdci. Tvrdil, že kriminalita začíná u drobností, u porušování předpisů a občanského soužití. Začal "čištěním města" a dnes je newyorské metro čistší než pražské a z vagónů zmizely sprejerské čáranice. V noci se lze procházet Central parkem s fotoaparátem na krku a v Jižním Bronxu, který začátkem osmdesátých let vypadal jako Hamburk v dubnu 1945, rostou kolonie rodinných domků.
Bohužel existují výjimky jako masakr ve škole v Littletonu v Coloradu, které vrhají na celou zemi stín, ale americký venkov je ve srovnání s českými městy naprosto bezpečný. Auta ani domy se často nezamykají a na místní policii je spolehnutí.
Jo, a Američané jsou skutečně umytí. Většina se sprchuje dvakrát denně.
Den v Sillicon Valley – oběti a pozůstalí
Představy o Američanech nejsou výjimkou. Od vyloženě xenofobních zkratů typu "Američané jsou jen umytí Rusové" až po vážně míněná tvrzení, že je to národ nekulturních a netaktních nevzdělanců a navíc náboženských bigotů.
S mýtem opačným, že se jedná o výjimečně talentovaný národ, jsem se doposud nesetkal.
Jaký je tedy průměrný Američan? Hned zpočátku je třeba zdůraznit, že průměrný Američan neexistuje. Spojené státy nelze vnímat jako stát v evropském měřítku, ale jako kontinent. Rozdíly mezi jednotlivými státy jsou značné a bez přehánění lze říci, že třeba rozdíl mezi Maine a Louisianou je asi takový jako mezi Finskem a Portugalskem.
Každý stát má vlastní ústavu, zákony a předpisy, které se někdy podstatně liší. V Montaně třeba není ve dne na dálnicích omezená rychlost, zatímco v Connecticutu je stále povoleno pouze 88 km/hod. Což, to se dá ještě pochopit. Ale že v Pensylvánii je prodejní daň - obdoba evropské DPH - šest procent, zatímco v sousedním Delaware nula, a ekonomika přesto hladce běží, to už stojí za pozornost. Podobné je to se zdaněním příjmu a zisku, které se často liší od okresu k okresu.
Ubohost amerického školství ve srovnání s českým a evropským je snad vůbec nejrozšířenějším mýtem. Ve Spojených státech jsou špatné základní a střední školy. Najdeme tu i univerzity, které si nezaslouží to jméno, ale je to spíše výjimka než obecný jev. Problémové školy jsou v těch městských čtvrtích, v nichž žijí sociálně slabé menšiny tvořené dysfunkčními rodinami, kde rodiče na vzdělání dětí nedbají. O těchto nevyhovujících školách se píše, natáčejí se o nich televizní pořady.
O dobrých školách se většinou média nezmiňují; proč také - tak to přece má být. Obecně se dá říci, že pokud studenti projeví zájem a iniciativu se učit, jsou jim všechny dveře otevřeny a možnosti jsou téměř neomezené. Na druhou stranu ti, kdo zájem nemají, a navíc jsou nedisciplinovaní, často tímto prvním sociálním sítem propadnou.
Reforma vzdělávání je dlouhotrvajícím problémem, kterému se americké vlády, a zejména vláda prezidenta George Bushe, snad i proto, že Laura Bushová je učitelka, pozorně věnují. Jenže je znovu třeba připomenout, že Spojené státy jsou federálně organizovaný kontinent se silně odstředivými tendencemi. Zodpovědnost za kvalitu školství spočívá především na místních, většinou okresních a státních vládách. Podle toho vypadá financování veřejných škol - obyčejně okres platí okolo 60 procent, stát 35 procent a federál zřídka více než čtyři procenta.
Amerika je zemí násilí a zločinu, to je další rozšířený mýtus. A opět - jsou místa, kam se odváží jen policejní hlídka, ale je daleko více míst, kde největším zločinem, o němž píšou místní noviny, jsou ukradené poklice z kol automobilu. Zločinnost ve Spojených státech za poslední dvacetiletí klesá. Má to mnoho příčin a snad nejznámějším příkladem je New York, kde za republikánského starosty Giulianiho, poklesla zločinnost o polovinu.
Giuliani k řešení zločinnosti přistoupil z opačné strany než jeho předchůdci. Tvrdil, že kriminalita začíná u drobností, u porušování předpisů a občanského soužití. Začal "čištěním města" a dnes je newyorské metro čistší než pražské a z vagónů zmizely sprejerské čáranice. V noci se lze procházet Central parkem s fotoaparátem na krku a v Jižním Bronxu, který začátkem osmdesátých let vypadal jako Hamburk v dubnu 1945, rostou kolonie rodinných domků.
Bohužel existují výjimky jako masakr ve škole v Littletonu v Coloradu, které vrhají na celou zemi stín, ale americký venkov je ve srovnání s českými městy naprosto bezpečný. Auta ani domy se často nezamykají a na místní policii je spolehnutí.
Jo, a Američané jsou skutečně umytí. Většina se sprchuje dvakrát denně.
Den v Sillicon Valley – oběti a pozůstalí
