České penzijní připojištění má šanci

České penzijní připojištění má šanci

Zajímá nás výlučně to, co bude tady. Naše penzijní připojištění je totiž odlišné od systémů, které známe u sousedů. Je důsledně založeno na občanském - nikoliv zaměstnaneckém principu, což mj. umožňuje zapojit do připojištění nejširší dospělou veřejnost, tedy i příjmově nízké skupiny či osoby, které nejsou výdělečně činné. Raritou jsou důchodci, kteří si šetří na důchod, přičemž ho již pobírají.
Rovněž penzijní fond u nás obvykle nemá na rozdíl od zahraniční praxe zase tak moc společného se zaměstnavatelem: zde je to akciová společnost, většinou akcionářsky ovládaná finanční skupinou (bankou, pojišťovnou), velké firmy mezi akcionáři figurovaly v "dávnověku". Penzijní fond totiž mohl (a také nyní může) založit prakticky každý, kdo splňuje podmínky stanovené zákonem - složí základní jmění (alespoň 50 miliónů Kč), předloží kvalitní penzijní plán a bude mít bezúhonné osoby do statutárních orgánů. Nezdá se však, že by nyní ještě o vstup na tento trh byl zájem, spíše naopak. Do konce roku 1996 bylo uděleno povolení ke vzniku a činnosti 44 penzijním fondům, ale dnes jich zůstala čtvrtina a koncentrace trhu penzijních fondů se blíží vrcholu. Nutno říci, že koncentrace trhu byla až na výjimky dobře řízena, a proto případů, kdy penzijní fondy šly nechtěně do likvidace a snad poškodily své klienty, je naštěstí minimum.

Státní podpora láká

Vývoj zájmu občanů o smlouvu s penzijním fondem byl až udivující. První milion smluv byl uzavřen ani ne za rok od zahájení činnosti systému, na druhý milion jsme si museli počkat do roku 1999, nyní jsme u počtu cca 2,6 milionu účastníků a zájem i nadále trvá. Mít za deset let od startu penzijně připojištěného v průměru každého třetího dospělého, respektive každého druhého občana ve věku nad 50 let v situaci, kdy účast v systému je zcela dobrovolná a na trhu je spousta atraktivních konkurenčních nabídek (životními pojistkami počínaje a třeba stavebním spořením konče), je pozoruhodný úspěch a v zahraničí se to cení.
Nepochybně je to i důsledek nastavené státní podpory. Ta se dlouho omezovala jen na státní příspěvek, poskytovaný ze státního rozpočtu. To je něco, co v jiných zemích Evropské unie neznají, a tak náš systém nelze dost dobře srovnávat se systémy jiných států. Tam jsou systémy založeny obvykle na zaměstnaneckém principu, a stát je podporuje nezřídka formou daňové stimulace. Český systém penzijního připojištění je z hlediska forem podpory komplikovanější, vedle státního příspěvku (vloni cca 2,6 mld. Kč) činily úlevy na dani dalších 1,4 mld. Kč.
Penzijní připojištění i proto, že je podporováno státem, je jím také nekompromisně regulováno; to však ještě neznamená, že stát snad automaticky garantuje solventnost systému jako takového, či snad jednotlivých penzijních fondů. Ne, problematiku bezpečnosti peněz svěřených domácnostmi do rukou penzijních fondů řeší stát v pozici regulátora mnohem složitějším způsobem: postupným zpřísňováním pravidel jak pro běžný chod penzijních fondů, tak regulací investování peněz jen do vybraných investičních nástrojů. Dlouhodobě proto převažují investice do nákupu státních cenných papírů, jejichž splatnost je garantována státem. Jen pro ilustraci: Jak vyplývá ze státního závěrečného účtu za loňský rok, rozpočtových schodek mezi výdaji a příjmy na starobní penze činil zase okolo 19 mld Kč, a ten byl opětovně jako v minulých letech skoro ze dvou třetin kryt příjmy z dluhopisů, nakoupenými od státu právě penzijními fondy. Pravda, výnosy z nich nebyly nijak závratné, jde však především o bezpečnost těchto peněz.

Bezpečnost na prvním místě

Protože o výnosech v penzijních fondech panuje dosud mnoho mýtů, budeme je ilustrovat na datech. Je poctivé uvádět obě čísla - jak nominální výnosy - to jsou ty peníze, o které se každoročně navyšuje účet klientů penzijních fondů (vloni to bylo u průměrného účastníka navýšení asi o 700 korun), tak výnosy reálné, tedy jejich skutečnou kupní sílu (vloni se při minimální inflaci obě hodnoty prakticky nelišily). Závislost zhodnocení peněz účastníků v příslušném roce na aktuální výši inflace je velmi silná a je potěšitelné, že dlouhodobě, resp. v úhrnu jsou připisované reálné výnosy kladné (nominálně přesáhly 12 mld. Kč). Není nutné vést spor o tom, že by výnosy mohly být ještě vyšší - je však otázkou, zda za cenu, že se penzijním fondům uvolní prostor pro rizikovější operace. Nemyslím si, že by to byla cesta optimální, a právě poslední zkušenosti ze zhroucení reálné hodnoty portfolií mnoha (ne-li většiny) západoevropských (ale i amerických) penzijních fondů by měly být silným varováním pro neuvážené experimenty v tomto směru.
Česká legislativa proto silně preferuje ochranu účastníků. Byly postupně novelizována legislativa, třeba zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry, který provedl změny v příslušnosti k výkonu státního dozoru nad penzijními fondy. Již předchozí novela zákona vyňala investování penzijních fondů z dozorové činnosti Ministerstva financí a svěřila je pod dozor Komise pro cenné papíry. Další změny ve prospěch kompetencí Komise pro cenné papíry provedl i zákon č. 170/1999 Sb., podle kterého řadu rozhodnutí, týkajících se penzijních fondů, vydává Ministerstvo financí právě po dohodě s Komisí pro cenné papíry.
Vedle posilování prvků jistoty je velmi výrazným rysem snaha o zvýšení stability celého systému penzijního připojištění, jeho trvalé oživení a prohloubení prvku dlouhodobosti. Proto byly již před časem svěřeny větší pravomoci orgánu státního dozoru nad penzijními fondy, uloženo zvýšení základního jmění penzijních fondů, povinnosti orientace investic penzijních fondů pouze do bezpečných druhů investičních instrumentů, zvýšení státního příspěvku, zavedení daňových úlev, stanovení přísnějších podmínek v penzijním připojištění tj. zvýšení věkové hranice nutné pro vznik nároku na starobní penzi a její poskytování pouze jako penze doživotní. Lze s odstupem času říci, že to byla prozíravá rozhodnutí.

Máme harmonizovaný systém

Poslední změny v nedávno schválené novele zákona o penzijním připojištění č. 36/2004 Sb., lze rozdělit do tří okruhů úprav, a sice na změny:
související se vstupem České republiky do EU,
související se schválenou koncepcí správního trestání,
navazující na platnou legislativu.
Náš zákon tak je slučitelný s právem ES v situaci, kdy zákon v podobě, v jaké vznikl v roce 1994, zjevně neumožňuje české penzijní připojištění zařadit ani do 2. ani do 3. pilíře důchodového systému. Toto zařazení bude zřejmě otázkou dalšího vývoje, neboť jako doplňkový důchodový systém souvisí s reformou důchodového systému jako celku a v neposlední řadě bude zřejmě záviset i na osudu úvah o zaměstnaneckém penzijního připojištění, či o zcela jiném řešení.
V této fázi proto šlo penzijní připojištění plně sladit pouze se základními zásadami vyjádřenými v primárním právu ES, tj. s jednotlivými články Smlouvy o založení Evropského společenství. Z hlediska sekundárního práva byl proveden soulad jen s existujícími Směrnicemi Rady vztahujícími se k zákazu diskriminace a k zásadě rovného zacházení, jinak čeká celá oblast na doladění.
Navrhovanými změnami jsou do zákona promítnuty zásady, týkající se volného pohybu služeb a kapitálu, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Navrhovaná úprava umožní účast na českém penzijním připojištění nejen osobám, které mají na území ČR trvalý pobyt, ale všem osobám, které jsou účastny v některém z odvětví sociálního pojištění v ČR a mají bydliště na území členského státu EU. Podle práva Evropské unie mezi obecná odvětví sociálního zabezpečení spadá důchodové pojištění a nemocenské pojištění, jehož nedílnou součástí je i zdravotní pojištění, resp. věcné dávky zdravotní péče. Není z nemocenského pojištění vyčleněno, jako je tomu v České republice. Bude tak umožněna účast na penzijním připojištění jak osobám, které v České republice bydlí (i když nejsou výdělečně činné nebo vykonávají činnost v rozsahu, který nepodléhá pojistné povinnosti na sociální pojištění, protože účast na zdravotním pojištění pro ně bude nezbytná), tak i ostatním osobám v České republice zaměstnaným.
Z titulu tohoto pojištění bude tedy penzijní připojištění nadále přístupné nejen osobám v zaměstnaneckém poměru, osobám samostatně výdělečně činným, ale i osobám nevýdělečně činným, studentům a důchodcům. Na druhou stranu nebude penzijní připojištění přístupné milionům osob bydlících v členských státech Evropské unie, které s českým systémem sociálního pojištění nemají nic společného. Je to korektní řešení.

Penzijní reforma je za dveřmi

Diskuse o podobě penzijní reformy sice poněkud utichly, to však vůbec neznamená, že se na řešení otevřených penzijní reformě přestalo pracovat, spíše naopak. Tříbí se i náhledy na doplňkové systémy včetně penzijního připojištění. Zdá se být shoda na tom, že i penzijní připojištění by mělo být reformováno tak, aby mohlo přinést asi 10% náhradový poměr lidem, kteří budou začas odcházet do starobního důchodu, o kterém už teď je téměř jisté, že nebude vysoký (v poměru k platům dokonce nižší, než nyní). Znamená to výrazně zesílit tvorbu zdrojů, to znamená zvýšit příspěvky jak samotných účastníků, tak třetích osob (možná i státu), na druhé straně motivovat lidi, aby čerpání dávky odložili skutečně až na dobu, kdy budou v penzi a dodatkový příjem budou nutně potřebovat.
Vidíme, že podobné problémy, jako jsou u nás, jsou v podobně vyhrocené podobě vyjevovány i u sousedů. Vstupem do Evropské unie máme mimo jiné velkou šanci se vzájemně obohacovat poznatky z řešení otázky, která před evropskou civilizací ještě nikdy nestála v tak vyhrocené podobě: jak se smířit s jejím stárnutím - a ta česká populace stárne zdaleka nejrychleji - a jak tuto demografickou revoluci ve zdraví a bez zchudnutí celých generací a regionů zvládnout. Úkol nad jiné zásadní, téměř existenční.
FUNKCE AUTORA: Autor je náměstkem ministra financí