R.Hindls, St.Hronová: Chudší příbuzní vstupují

Vyjdeme-li z ukazatelů Eurostatu za rok 2002, pak se nová desítka bude na počtu obyvatel pětadvacítky podílet 16 procenty, na územní rozloze 19 procenty, avšak na hrubém domácím produktu jen necelými pěti. Méně než pěti procenty se podílí desítka nováčků i na hodnotě dalších makroekonomických ukazatelů rozšířené unie, jakými jsou výdaje na spotřebu domácností, vládních institucí a investice.
HDP propočtený na jednoho obyvatele desítky (měřeno v paritě kupní síly) představuje pouhých 47 procent stejného ukazatele patnáctky. Povzbudivější jsou snad jen úvahy o očekávaných tempech růstu hospodářství. Zatímco v zemích patnáctky se předpokládá na léta 2003 až 2004 v průměru spíše stagnace (ročně méně než procento), pro desítku nováčků se odhaduje roční růst HDP kolem tří procent.
Podíváme-li se blíže na strukturu výdajů domácností, zjistíme dávno tušený rozdíl. Domácnosti v přistupujících zemích utrácejí daleko více za potraviny (pětinu výdajů) než domácnosti dosavadních členů (jen 13 procent). Ve střední a východní Evropě ale utrácíme více i za alkoholické nápoje a tabák (sedm procent oproti 3,6 procenta).
Absolutní primát v podílu výdajů za alkohol a tabák má právě Česko (8,9 procenta). Tolik známý odér hustého cigaretového dýmu mísícího se s výpary piva a lihovin teď tedy od nás zavane i nad Evropu.
Avšak přejděme od alkoholu k ušlechtilejším aktivitám. Má-li snad někdo dojem, že by bylo vhodné zavést školné, neboť mnohde ve vyspělých zemích je, pak dáváme k úvaze tato čísla. Domácnosti ve stávající patnáctce zaplatí za vzdělání devět desetin procenta svých výdajů, zatímco domácnosti nové desítky o tři desetiny více.
Při srovnání pomocí relativních ukazatelů jsou výsledky ještě víc skličující. Míra nezaměstnanosti v zemích patnáctky představovala v roce 2003 v průměru osm procent aktivního obyvatelstva, v zemích desítky však téměř dvojnásobek.
Známou slabinou bývalých "lidodemo" zemí byla a je produktivita práce měřená podílem HDP na pracovníka. Na nízké hodnotě 52 procent průměru patnáctky mají největší podíl Pobaltské země a Polsko. Česko se pohybuje se svými necelými 54 procenty lehce nad průměrem desítky. Aspoň něco.
Zdvižený prst z Bruselu se týká především veřejného deficitu (rozdílu mezi příjmy a výdaji státu ve vztahu k HDP). Patnáctka jako celek si i přes některé problémy se zpomalením ekonomického vývoje udržela v roce 2003 veřejný deficit pod úrovní požadovaných tří procent HDP (přesně 2,6 procenta).
Přistupující desítce však Eurostat napočítal v průměru 5,7 procenta, a to především kvůli Česku s veřejným deficitem ve výši 12,9 procenta. Tato vysoká hodnota vyplývá z metodiky Eurostatu a započítává i dluh Konsolidační agentury. Maastrichtské kritérium tak splňují jen Slovinsko a Pobaltské země.
Lépe než patnáctka si desítka vede z hlediska kritéria hrubého veřejného dluhu, jehož hodnota by neměla přesáhnout 60 procent HDP. Zatímco v zemích patnáctky je na úrovni 64 procent HDP, v zemích nové desítky nedosahuje ani 43 procent. Zde patří Česká republika se svými 38 procenty k těm lepším (spolu s Pobaltím a Slovinskem). K těm horším se naopak řadí Kypr a Malta, kde veřejný dluh překračuje 72 procent HDP.
Nic na tom, každý musí nějak začínat. Když do vyspělé Evropy před časem vstupovaly státy jako třeba Řecko nebo Portugalsko, také znaly své Pappenheimské. Teď jde ovšem o to, aby až za čas Evropa pootevře své brány dalším zájemcům, abychom se my se svými ekonomickými hodnotami už pohybovali aspoň na evropském průměru či ještě lépe o něco nad ním.
To se tedy máme ale co činit, protože zatím je pro nás evropský unijní průměr metou povětšinou dost vzdálenou. Navzdory tomu, že čas od času se nás už několik garnitur politiků svými řečmi snaží přesvědčit o opaku. Na rozdíl od jejich slovních desetiminutovek má svět čísel v sobě to kouzlo, že k nám promlouvá jasnou řečí.
Autoři jsou děkanem a proděkankou Fakulty informatiky a statistiky VŠE