Richard Müller na vrcholu: Monogamný vzťah

Richard Müller na vrcholu: Monogamný vzťah

/OD NAŠEHO SPOLUPRACOVNÍKA/
Po několika umělecky hubenějších studiových dílech, pět let po vrcholném a dodnes ne zcela doceněném albu Koniec sveta, přichází Richard Müller s autorskou deskou Monogamný vztah, která patří k tomu nejlepšímu, co kdy posluchačům nabídl.
Ráz nahrávky určují okolnosti jejího vzniku. "Za dva roky jsem kromě několika esemesek skoro nic nenapsal. Amerika, a hlavně New York mi vždycky zdvihnou adrenalin inspirace. Kompletní materiál vznikl za dvě noci a tři dny," vysvětloval Müller na bratislavské tiskové konferenci.
Album vzniklo spontánně, neplánovaně, během zpěvákova loňského pobytu v Americe. "Oslovil jsem jednoho zpěváka a kytaristu, kterého jsem viděl na koncertu ve Woodstocku v malém klubu. Ukázalo se, že má svoji kapelu a známého zvukaře a spoluproducenta se studiem," dodává Müller.

Čajové rozjímání

Bezprostřednost a uvolněnost jsou spolu se syrovou upřímností největšími přednostmi desky. Skladby plynou v konejšivě komorních náladách, které byly zpěvákovi odnepaměti bližší než plytké odrhovačky typu Knížete Rohana.
Právě hit na první poslech je tím, co desce schází - nikoli však k její škodě. Skladby jsou chytlavé, přesto ne vlezlé, a některé z nich si cestu do hitparád jistě najdou, byť spíše díky jménu autora než hitovým potenciálem. Album je poklidné, šansonové, vážné - Müller je naléhavější i ve skočných kouscích - ani náznakem však není ponuré. Více připomíná odpolední rozjímání u čaje.
Nečekejme meditaci nad stavem současného světa. Ani vnitřně rozervaného bohéma, ani zahořklého mentora. Jen introspektivní, hluboce osobní výpovědi, v nichž čtyřicátník Müller bilancuje život.
Objeví se i drogy - v sebeironií protknuté písni Najlepšia droga ("Najlepšia droga, akú poznám/Je čistá hlava/Musel som skúsiť celý zoznam... A neviem, či to zato stálo..."), parafráze bolestivých rodinných problémů v E + F ("Je ešte skoro hovoriť/O životných prehrách/Ale jednu na svojom konte/Mám už dnes/Je to v tom, že vás dvoch/Som raz prehral/A musíme si písať/Len cez sms...") i překrásné milostné vyznání V daždi.
Láska zůstává jedním z leitmotivů Müllerovy tvorby: zpívá o lásce šťastné, na celý život, o lásce ztracené, promarněné. Ať již tak činí z jakéhokoli úhlu, děje se s noblesou, aniž by vytvářel klišé. "Každý normální člověk touží po tom, aby jednoho pěkného dne našel partnera na celý život, a ta touha je také ve mně," odkrývá zpěvák rozsah autobiografických prvků v textech.

Osobní výpověď v brilantním balení

Je jen dobře, že Müller dal vale koketování s češtinou a zpívá (s výjimkou několika závěrečných veršů v angličtině) výhradně v rodném jazyce. Stejně jako že si všechny texty napsal sám, neboť drásající obnažené osobní výpovědi patří k jeho tvorbě mnohem spíš než Horáčkovy technicky sice dokonalé, zato poněkud plytké rýmy.
Hudební doprovod (v nejzákladnějším obsazení - kytara, basa, bicí, perkuse) na první poslech nikterak náročný, o to více aranžérsky vypilovaný, obstarala čtveřice amerických hudebníků. Oplýval-li Müller odjakživa nadáním obklopit se spoluhráči mimořádných kvalit, v případě tohoto alba to platí dvojnásob: čtveřice vytváří optimální hudební podklad šitý na míru Müllerovu rozsahem nikterak zázračnému, zato barvou a nasazením mimořádnému hlasu.
Procítěné nálady skladeb umocňuje syrový, autentický zvuk, prostý nadbytečné barevnosti i strojenosti, o jakém se českým studiím stále může jen zdát. Graficky výborně řešený obal je pak jen bonbónkem navíc.
Nejočekávanější a zřejmě nejlepší Müllerovo album je také dosud nejvyrovnanější a nejvyzrálejší. Nezbývá než čekat, čím Müller překvapí na chystaném podzimním turné a především na již oznámené příští nahrávce. Ta ponese název 44, jenž by měl (jako před deseti lety číslovka 33) odkazovat na autorův věk. Deska by měla vzniknout v kubánské Havaně ve společnosti tamních hudebníků.
Richard Müller: Monogamný vzťah, Universal Music 2004, 43 min.