Motto: "Nemám rád, když se dělají z autorů intelektuální ikony."

Tereza Hromádková
64792@mail.muni.cz 

Kdy jste se začal věnovat literatuře?
Nejsem takové to typické dítě z literární rodiny. Vždycky mi ale šla čeština. Když jsem byl ve čtvrťáku na vojenském gymnáziu, spolužák napsal básničku a já nechtěl zůstat pozadu.
Složil jsem jakousi parodii na Sněhurku a sedm trpaslíků, pro chlapecký kolektiv, tudíž náležitě vulgární a u tamního publika celkem úspěšnou. Od té doby jsem se pokoušel psát a vzpomínám si, že mě pak jednou hodně zaujala kniha Skácelových čtyřverší.
Díky tomu jsem pochopil, že poezie není jen zapsání nějakého pocitu, jak to dělá většina lidí v pubertě, ale že se dá udělat v jediné básničce celý svět.
Další moje pokusy byly tedy řemeslně ještě dost neobratné, ale jinak už poměrně "seriózní".

Jak jste se stal šéfredaktorem nakladatelství Petrov?
Na začátku 90. let jsem se vrátil do Brna ze svého značně dobrodružného pobytu v Itálii a sháněl místo.
Od kamaráda, básníka Jirky Kuběny, jsem se dozvěděl, že z nakladatelství Petrov zrovna odchází dosavadní šéfredaktor Milan Badal. V té době jsem měl za sebou působení v časopisu Proglas, který jsem spoluzakládal, a na Ministerstvu kultury jako tiskový mluvčí, takže jsme se s Milanem poměrně hladce dohodli a já ho v Petrově vystřídal.

Podle čeho jste rozhodoval, jaké knihy vydat?
Nakladatelství Petrov vlastnili v rané fázi lidovci a vydělávali především na novinách Lidová demokracie.
Díky tomu jsem se nemusel tak úplně zabývat tím, jak bude ta která kniha na trhu úspěšná. České literatuře jsem se dost věnoval už od začátku osmdesátých let, takže jsem měl určitý přehled a knihy jsem vybíral podle vlastního uvážení. A už před "listopadem" jsem znal osobně Ivana Wernische, Jirku Kuběnu, Stankoviče a další. Když se na poradě řešilo, koho vydat, měl jsem v podstatě volnou ruku.
Později vyšlo najevo, že lidovci nemají asi moc zájem podnik udržet, a ten pomalu krachoval. Aby nakladatelství mohlo vůbec fungovat dál, odkoupil jsem za pár tisíc značku Petrov.
Nestál za mnou ovšem žádný velký kapitál. Bylo nutné snížit na minimum provozní náklady, takže z desetičlenného týmu jsem zůstal jenom já a můj počítač.

V současnosti panuje názor, že lidé knihy čtou stále méně. Souhlasíte s tím?
Ne, myslím si, že lidé čtou pořád stejně, ale upadá jejich zájem o beletrii. Je to celkem pochopitelné, protože příběhů mají v televizi a v kině dost, a navíc podané snáze srozumitelnou formou.
Co se týče poezie, tak ta se stala doslova klubovou záležitostí. Lidé dnes v knize hledají spíš informace, a proto kupují především všelijaké encyklopedické příručky a populárněvědecké publikace. 

Delší verze rozhovoru: http://studentweb.cz/cil