Vstup do Evropské unie neznamená právní revoluci

Vstup do Evropské unie neznamená právní revoluci

Revolučních změn se podnikatelé v právní oblasti po vstupu do Evropské unie obávat nemusí. Některé unijní předpisy budou v Česku platit automaticky, jiné byly, nebo budou převedeny do českých právních norem.
Je zapotřebí rozlišovat mezi několika druhy právních aktů Evropských společenství. Nejznámější směrnice jsou závazné pouze pro členské státy, nikoliv pro jednotlivce. Občan či podnikatel většinou vnímají až výsledek převedení směrnice do národního práva ve formě nových právních předpisů či euronovel předpisů stávajících.
V této oblasti k žádnému velkému zlomu datem vstupu do EU nedochází. Většina českých zákonů a jiných předpisů byla harmonizována průběžně, a to již od první poloviny 90. let, a pouze některé z nich nabyly účinnosti až k 1. květnu 2004.
Harmonizace s evropskými standardy znamenala leckdy nemalé investiční náklady. Lze zmínit například nutnost přizpůsobit se požadavkům unie v oblasti životního prostředí, hygienických norem, ochrany bezpečnosti a zdraví při práci a ochrany spotřebitele.
Situace je zcela odlišná u druhého známého typu unijního právního aktu - u nařízení. Ta začala platit na území Česka v okamžiku vstupu, a to zcela automaticky. Úkol státu je omezen jen na přijetí doprovodných opatření, jež zajistí řádnou aplikaci těchto evropských norem.
Z důležitých nařízení lze jen namátkou uvést společný celní sazebník, obchodní ochranná opatření a oblast zemědělské produkce a obchodu. Zatímco ke změnám českých předpisů za účelem harmonizace s příslušnými směrnicemi docházelo postupně, nařízení, a rovněž tak ustanovení zakládacích smluv začala v České republice platit až v den vstupu.
Dnem vstupu do EU mohou čeští podnikatelé a ostatní občané využít výhod vnitřního trhu, tedy svobody volného pohybu zboží, služeb, osob i kapitálu. Výjimkou je samozřejmě přechodné období, které si členské státy na volný pohyb osob, konkrétně na možnost zaměstnání v jiném členském státě unie, vyjednaly. Jeho využití se v prvních měsících zcela vzdaly pouze Velká Británie, Švédsko a Irsko.
Ostatní svobody, včetně svobody podnikání, však mohou české subjekty využívat v plné míře. Tyto svobody vyplývají přímo ze Smlouvy ES, tedy z evropské normy nejvyšší právní síly. Jiným příkladem takové "nejvyšší" normy, jež po vstupu do EU může ovlivnit život českých podnikatelských subjektů, je evropská úprava kartelových dohod, zneužívání dominantního postavení, fúzí a státní pomoci.
Právo Evropské unie má navíc tu vlastnost, že bude mít v případě rozporu s českými zákony, a to včetně zákonů ústavních, před těmito přednost. Přesto by bylo mylné se domnívat, že evropské právo zasahuje do všech právem regulovaných sfér. Jeho dosah totiž souvisí s počtem oblastí, které členské státy evropským orgánům k regulaci svěřily. Tento rozsah se neustále rozšiřuje, nedosahuje však zdaleka rozsahu, který je předmětem úpravy národního práva. Řada právních oblastí, např. trestní právo, občanské právo, dokonce i obchodní právo, jsou evropským právem ovlivněny jen zčásti či vůbec.
Autorka působí v mezinárodní advokátní kanceláři Gleiss Lutz