Mezi zlatým andělem a Něvou

Čechy ve dvoutisícové Něvské Dubrovce zná snad každý. Nejen proto, že tu jsou jediní cizinci, ale hlavně kvůli jejich pile. A včasným výplatám. "První, co jsme v září loňského roku udělali, byl přísný zákaz pití alkoholu a kouření na pracovišti. Kdo jej porušil, musel odejít," říká dynamický Václav Bradáč, jeden ze zástupců českých spolumajitelů. Brzy budou postaveny nezbytné sprchy. Od srpna každý ze sto dvaceti zaměstnanců dostane magnetické karty na nákup potravin v místních obchodech. Alespoň nemusí tahat peníze po kapsách. "Lidé s novotami souhlasí. Podnik jim nabízí fungující řád a oni se mu podřizují. Tím se nám podařilo změnit jejich přístup k práci," říká Bradáč.
Pracovní mentalitu Rusové změnili nejen v Něvské Dubrovce, vzdálené nějakých čtyřicet kilometrů od Sankt Peterburgu, ale i ve stovkách dalších zahraničních podniků. Ford, Philip Morris, Caterpilar. Rostou na severozápadě Ruska jako houby po dešti. Každoročně šedesát sedmdesát velkých zahraničních firem.
"Je to hodně. Buď plně modernizují staré kapacity, anebo staví na zelené louce," říká s hrdostí v hlase Rašid Ismagilov, prezident Obchodně průmyslové komory Leningradské oblasti. Pro investory vůbec nejpřitažlivější kousek ruské země, kam loni ze zahraničí přiteklo rekordních 29,7 miliardy dolarů.

Tato rovinatá oblast pohlíží do tváře proslavenějšímu, téměř pětimiliónovému Sankt Peterburgu. Benátky severu, nad nimiž rozpíná křídla šestimetrový zlatý anděl, stojící na lesknoucí se špici chrámu sv. Petra a Pavla. Zářil zvláště v době, kdy Friedrich Nietzsche napsal: "Kdo chce vědět, kam se bude ubírat Evropa, měl by pohlédnout k Sankt Peterburgu." Celoevropským významem centra politiky a kultury se město na Něvě už nehonosí. Leč geografická poloha tohoto druhého hlavního města Ruska, role mezinárodního obchodního uzlu a spojnice se severskými zeměmi jej předurčuje k znovuzískání věhlasu. Petr Veliký by měl radost. Město se opět stává oknem do Evropy. Byť ve stínu moskevských dveří.
Dokořán se okno otevřelo a zablyštělo při loňských květnových oslavách 300 let založení. V těch dnech bylo plné povznesené nálady a politických celebrit z celého světa. Přiletělo čtyřicet pět hlav států a vlád, včetně amerického prezidenta George Bushe s jeho šesti sty muži. Letiště Pulkovo přijímalo pouze VIP, pro normální pasažéry bylo uzavřeno. Jízdenku na vlak z Moskvy mohli získat jen lidé s trvalým pobytem v Sankt Peterburgu. Dvanáct tisíc policistů a pro běžné občany mnohá omezení. Pro zvýšení prestiže však výtečná příležitost a z mezinárodního hlediska událost úžasně přínosná.
"Rusko a Evropa jsou dnes už spojeny. Jako vodka a kaviár," pokusil se na tomto "světovém summitu" o bonmot předseda Evropské komise Romano Prodi. A jsou si ještě o krok blíž díky dvěma podepsaným významným dokumentům, které nastavily nové hospodářské vztahy mezi Ruskou federací a rozšířenou Evropou. Stalo se tak v Lucemburku, tři dny před vstupem nových členů do Evropské unie.
Brusel vůbec poprvé potvrdil, že nebude omezovat ruský import elektrické energie a dovoz nerostných paliv. Zvýšeny budou kvóty na dodávku ruského obilí, nad Evropou mohou létat hlučné ruské charterové stroje. Unie je otevřena jaderným materiálům a jedná se o uvolnění obchodu s dobytkem. Dohody se samozřejmě týkají i dalších oblastí.
Stručně řečeno: zdi se nestaví, omezení se nekonají. Pro ruskou stranu možná až trochu překvapivě. "Dalo se předpokládat, že budou dále uplatňovány některé unijní direktivy," komentoval ruský vyjednávač Maxim Medveděv podpisy dohod, které jsou pro Rusko a hlavně pro znovuzvoleného prezidenta Vladimira Putina velkým plusem. Vyjadřují, že Evropa se neobejde bez "velké země" a dobrých vztahů k ní a Putin je uznáván jako garant stability regionu a pokračovatel hospodářských reforem.
Pozitivně Putina hodnotí i čeští podnikatelé, znalí tamního prostředí. "Největším úspěchem jeho administrativy je vytvoření standardní ekonomiky," shodují se. Má vyvinutý bystrý smysl pro obchodní politiku a cit pro změnu situace. Dokázal vycítit, kdy je čas na vypořádání se s odbojnými ruskými oligarchy. A odhadl, že ovoce přinese pouze nekompromisní strategie stabilizovat státní finance, zvýšit zásoby zahraniční měny a uvolnit ruce podnikatelům, především omezováním byrokracie a úpravami daní. Třeba snížením daně ze zisku na nynějších dvacet čtyři procent.

Samotní Rusové v Putinovi mnohdy vidí dobrého cara, který jim pomůže k lepšímu životu. Takový pocit se zřetelně projevil i letos v březnu, kdy mu dalo svůj hlas 71,2 procenta voličů. Mimořádnou popularitu vysvětluje i sociolog Jurij Levada: "Putin je pro Rusy symbolem naděje na zlepšení situace".
Oprávněnost jejich očekávání do značné míry potvrzují statistická čísla. "Reálné příjmy obyvatelstva se za poslední tři roky zvýšily o 53,2 procenta, zatímco v letech 1996 až 1999 spadly o 21,3 procenta," uvádí zpráva pod názvem Výsledky sociálně-ekonomického rozvoje Ruska za období 2000 - 2004. Optimisticky vypadají i další makroekonomické údaje, jako je loňský sedmiprocentní hospodářský růst, snížení inflace na dvanáct procent, pokles nezaměstnanosti na 8,6 procenta a nárůst rozpočtového přebytku do výše 1,7 procenta hrubého domácího produktu.
V běžném životě je možné příznivou tendenci vypozorovat ve stoupající spotřebě a v plných obchodech. Jak spočítala společnost Evrosib, jen v Sankt Peterburgu si plánuje koupit nové auto dražší zahraniční značky jednadevadesát tisíc rodin. Některé automobilky sotva stačí uspokojovat poptávku.
Řada obyvatel velkých měst s vyššími příjmy podlehla módnímu trendu a stěhuje se do příměstských obcí. Tady si staví monumentální vily. "Až dvacet dva procent bohatších Moskvanů a sedmnáct procent movitějších obyvatel Sankt Peterburgu chce takto bydlet mimo město," zjistil sociolog Dmitrij Gavri.
Kolem Sankt Peteburgu prosperují obchodní domy a ve městě je plno butiků. "Nadešel čas žít nově," hlásá obrovský reklamní nápis na nábřeží a láká kupující obstarat si nové elektronické přístroje. Třeba v obchodním řetězci Lenta, který prodává většinou ruské výrobky a který ve své marketinkové strategii vsadil právě na elektroniku a sportovní zboží.
Sanktpeterburští chodí více i do restaurací, byť zde ještě přežívá tradice slavit doma a chodit po ulicích s otevřenou láhví piva v ruce. Zatím pohostinství nejsou nějak přeplněná. Spíše vyhlížejí turisty, na které občas čeká překvapení. Kdo by nechtěl pohlédnout na místo, kde dlel nehynoucí Ostap Bender, hrdina knihy Ilfa a Petrova Dvanáct křesel. V restauraci Zlatý Ostap však nezaplatíte rubly, nýbrž smluvní peněžní jednotkou. Co že to je? "Jaká měna to zrovna bude, určí vždy ředitel," vysvětluje jeden z vrchních. "Teď je právě v kursu euro. Dolar už není tak zajímavý," dodává. Že by i zde začali s dedolarizací, o níž rozhodla Ruská centrální banka? Kurs rublu bude napříště určován v kombinaci s eurem. "Zpočátku by mohl mít v balíku tak deseti- dvacetiprocentní váhu," domnívá se podle agentur Jurij Denisov, viceprezident Vněštorgbanky.
Kdo raději účtuje v rublech, může zajít hned vedle do známé hospody Broďjačaja sabaka. Může se tady docela uvolnit. A volně se můžete cítit i na ulicích, odkud podle znalců prostředí zmizelo šikanování a těžká každodenní korupce. "Změny jsou velmi hmatatelné. Putinovi se v podstatě podařilo zlikvidoval tuto těžkou pouliční korupci," říkají zahraniční podnikatelé. "Když jsem v roce 1997 přišel do Ruska, policie nebyla placena osm měsíců. Podle toho se chovala. Blížil jsem se například ke křižovatce, tam hořel oheň. Projel jsem ji a zastavili mě policisté. Zeptali se mě, jak to, že jsem nezastavil, že svítilo červené světlo. Odvětil jsem, že to nebylo světlo. Oni, že ano. Byla to obyčejná šikana. Ta je teď pryč," svěřil se francouzský finančník, který působí jako ředitel odboru v jedné prestižní zahraniční bance v Moskvě.
Ovšem spousta jiných problémů nezmizela. Přiznává to samotný Putin, který se pokusil povzbudit naději obyvatelstva povolebním bojem proti chudobě a programem za zlepšení životní úrovně. "Za příští čtyři roky se musí hrubý domácí produkt Ruska zdvojnásobit. Životní úroveň obyvatelstva se musí zvýšit. Situace, kdy čtvrtina obyvatelstva země žije pod hranicí chudoby, je zcela neúnosná. Po čtyřech letech se počet chudých v Rusku musí dvojnásobně snížit," prohlásil Putin.
Jak uvádí agentura pro výzkum veřejného mínění FOM, celých šedesát jedna procent Rusů v omezení chudoby zatím moc nevěří. Ani mnozí sanktpeterburští penzisté. Těžko žít, když penze je hluboko pod průměrným příjmem a při pohledu na ceny potravin se zatočí hlava. Nezřídka i českému turistovi. "Máme tu ke koupi vše. Ale všechno je strašně drahé. Na bazaru proto chodím za svou prodejkyní a mám s ní domluvené slevy," říká Michail Maximov, který točí volantem auta už sedmnáctý rok a brzy se chystá do důchodu.
A to se vzhledem ke katastrofálnímu stavu bytového fondu teprve začnou zvyšovat dosud velmi nízké nájmy. "Náklady na udržení technického stavu domů vzrostou v průměru o dvacet procent. Lidé žijící ve velkých bytech mohou počítat až se stoprocentním navýšením," oznámil nedávno nepopulární opatření vicegubernátor Sankt Peterburgu Oleg Virolaijnen. Město si navíc došlápne na notorické neplatiče. V kase kvůli nim chybí 2,8 miliardy rublů.

"Sociální situace není právě jednoduchá. Máme tu 1,3 miliónu důchodců, což je nejchudší část obyvatelstva. Penze je nevysoká, neadekvátní růstu cen," upozorňuje Jelena Kalinina, rektorka Sociálně-ekonomického institutu v Sankt Peterburgu. Ohánět se musí zvláště čtyřicet procent žen, které podle průzkumů finančně zajišťují rodinu. "Muž je buď invalida, alkoholik nebo nezaměstnaný. Co tedy mají ženy dělat? Některé z nich se proto pokusily najít řešení v podnikání. Byla to pro ně ekonomická nezbytnost," říká rektorka Kalinina, jejíž institut pomohl postavil se na vlastní nohy sedmi tisícům absolventek. V Sankt Peterburgu je tak každým pátým ředitelem malé nebo střední firmy právě žena.
"Podívejte se na hezké autobusy cestovní kanceláře Baltic Travel. Založila ji naše absolventka Ludmila Kudrjavceva a už ji využily desítky tisíc turistů. Taťjana Garusova pracovala dříve jako vědecká pracovnice v jednom vojenském podniku. Vybudovala firmu na výrobu reklamních ploch. Taťjana Njaňuška má nyní společnost, která pomáhá starším lidem," říká elegantní Jelena Kalinina. "A víte co se v Rusku změnilo? Objevil se nový pocit - sebedůvěra. Jestliže dříve se bezmezně hledělo na stát, nyní už se spousta lidí snaží vzít život do vlastních rukou," dodává rektorka prestižní školy.
S tímto názorem souhlasí i již výše vzpomínaný bankéř. Podle něho je nyní v Rusku důležité, aby se ekonomické reformy dostaly pod kůži společnosti a aby lidé začali uvažovat perspektivně. Zatím to není tak jednoduché. "Setkal jsem se s párem mladých Rusů, kteří vydělávají dohromady pět tisíc dolarů. Připomínám, že oficiální průměrná mzda činí nějakých dvě stě dolarů. Chtěli si postavit dům, což je otázka třeba desetileté půjčky. Rozpočítali jsme veškeré výdaje, které by měli, včetně výdajů na dvě děti, a zjistili jsme, že své platy by vyčerpali dva dny po začátku měsíce," říká finančník. "To je přece obrovská společenská výzva. Dokázat, aby takoví lidé mohli mít budoucnost a mohli uvažovat dál než jeden rok."

Přítomnost je tvrdá, lepší budoucnost pro mnohé vzdálená. Staré časy Sovětského svazu si tu ale moc lidí nepřeje. Nehledě na to, že ve městě zůstaly desítky uctívaných soch V. I. Lenina a dalších revolučních pamětihodností. A víte, jaká z nich je nejoblíbenější mezi českými turisty? "Zní to možná jako vtip, ale je to Aurora. Všichni se hned běží na křižník podívat a vyfotit se u něho," říká drobná blondýnka Jelena Kolomejceva, která spolupracuje s českým generálním konzulátem. "Ale s ideologií to nemá nic společného," dodává.
Nedávno sice neznámí vandalové svalili z podstavce jednoho kamenného Uljanova v Puškinu, dříve nazývaném Carskoje selo, ale lidé jsou tu jinak velmi tolerantní a otevření. Již tradičně se zde díky Petru Velikém míchaly národy a náboženství. Geografická blízkost k Evropě a charakter přístavního města zde po tři staletí vytvářela specifickou kosmopolitní atmosféru. Svobodomyšlenkářství a určitá ideologická rozmanitost vydržela do 30. let, než ji potlačily stalinské čistky. Na čas. Tradice je zase zpět a město se pyšní třeba velkou mešitou, obloženou nádhernou modrou mozaikou.
Rozhodně proto není náhodou, že tak vysoký počet těch, kteří dnes usilují o modernizaci Ruska a o pokračování reforem, je původem ze Sankt Peterburgu.

Historie se tak prolíná se současností, nejvíce snad v proslaveném paláci Smolnyj. Nyní sídlo městské vlády, dříve internát pro mladé šlechtičny, místo vlády Kerenského a ústředí bolševické revoluce. "Tato kancelář Lenina byla 124 dnů centrem Ruska," ukazuje průvodkyně prostě zařízenou místnost, kam se musel vejít tucet komisařů, aby zde diskutovali o nových sovětských vládních dekretech. Jedním prstem je ťukal do psacího stroje absolvent technického institutu Nikolaj Gorbunov. Na zdi je umístěno poděkování Finů za získání nezávislosti. "Finové sem jezdí moc rádi. A zbožně se dívají se na tu mramorovou desku," říká průvodkyně. A přijíždějí sem i kvůli investicím.
Na stěně kanceláře předsedy důležité Komise pro vnější vztahy Aleksandra Prochorenka ve Smolném visí černobílá fotografie. Skupina mužů a vlevo dole mezi nimi sedí usmívající se Vladimir Putin. "Tady jsme s ním vyfoceni. Já jsem se už hodně změnil, ale on zůstal stejný," ukazuje prstem Prochorenko. Putin, který svého času také řídil komisi, skutečně vypadá úplně stejně. A přívětivě se chová ke svým bývalým spolupracovníkům jako dříve. "Přijíždí sem, pohovoří s lidmi, podá si s námi ruku. Nezapomíná na nás a my zase na něho," říká pracovnice sekretariátu. "Má pro nás slabost," dodává.
Putin má zdejší obyvatele i město na Něvě skutečně v lásce. Pochází odsud a vystudoval zde právnickou fakultu. Podobně jako Lenin a Kerenskij. A pro své město je ochoten udělat hodně. Z federálního rozpočtu třeba vyčlenit 1,3 miliardy dolarů na renovaci před oslavami jeho založení. Událost měla ukázat Sankt Peterburg jako výkladní skříň Ruska a vysloužila si kvůli tomu i kritiku, že jde o Potěmskinskou vesnici a že peníze mohly pomoci řešit některé ožehavé problémy, jako je zoufalý stav dopravní infrastruktury a bytového fondu.
Nešlo vždy jen o růžový nátěr. "Opraveny byly mnohé paláce a parky. Myslím, že tím město určitě získalo na atraktivitě. Podívejte se na nábřeží. Předtím tady byly nevyužívané zarostlé plochy, teď je tu silnice, která aspoň trochu ulevila dopravě v jedné části města," říká Jelena Kolomejceva.

Putin miluje nejen Sankt Peterburg, ale i Beatles. Proto souhlasně odpověděl na dopis sira Paula McCartneyho, který ho žádal o povolení uspořádat koncert na nedotknutelném, památkáři chráněném historickém Dvorcovém náměstí. Až dosud nevídaná věc. Padesát tisíc fanoušků se nyní může jedné červnové bílé noci potěšit například písní Back in the USSR.
Nad samotným koncertem převzal patronát prezident a gubernátorka města Valentina Matvijenko. V září loňského roku byla za výrazné mediální pomoci Putina zvolena do funkce poté, co její předchůdce Vladimir Jakovlev musel odstoupit kvůli finančním nesrovnalostem.
Putinovi šlo nejen o obsazení postu spřízněnou duší. "Ke kontrole obrovských finančních toků, především z ropy směřující na západ, potřebuje loajální osoby," píší pozorovatelé. Se svým rodným městem, plným rezidencí ruských carů, má k tomu velkolepé plány: přenesení některých funkcí metropole, zčásti parlamentních, z Moskvy k Něvě.
Nyní si Valentina Matvijenko nechá stavět novou reprezentativní rezidenci v ulici Tverskaja, kousek od českého generálního konzulátu. Aspoň to Češi budou mít k šéfce města blíže.