Čao C'-jang, padlý čínský reformátor

Čao C'-jang, padlý čínský reformátor

Je mu čtyřiaosmdesát a jeho zdraví je křehké; rodina tvrdí, že je připravena na nejhorší. A tohoto smrtelně nemocného člověka odkázaného na srdeční stimulátor a kyslíkovou masku se bojí mocné vedení komunistické Číny.
Čao C'-jang, bývalý generální tajemník komunistické strany spojený s demokratizačním hnutím z roku 1989, byl a je nynějším čínským vládcům nepohodlný - proto se patnáct let nesměl objevit na veřejnosti. Teď se ho však pekingské vedení skutečně bojí. Má strach, že Čao zemře.
Smrt vůdce - a to i bývalého, upadlého v nemilost - může v Číně vyvolat protirežimní protesty. To se stalo před patnácti lety, kdy zemřel někdejší generální tajemník KS Číny Chu Jao-pang. Na pohřbu Chua, který byl pro reformátorské sklony sesazen dva roky před smrtí, se tisíce lidí začaly dožadovat boje s korupcí. Demokratizační hnutí, které se rozrostlo do velkých rozměrů, potlačila v noci na 4. června 1989 armáda.
Generálním tajemníkem strany byl tehdy právě Čao C'-jang. A i on byl odvolán. Skuteční vládci strany, tvrdí komunisté z okruhu Teng Siao-pchinga, Čaovi neodpustili, že se postavil proti vojenskému zásahu a že se netajil sympatiemi k demonstrantům.
Jak ale může být Čao, ať už živý či mrtvý, nebezpečný dnešnímu vedení? V něm už přece nejsou lidé nesoucí přímou odpovědnost za masakr na Tchien-an-menu.
"Vedení se obává, že Čaova smrt vyvolá protesty nezaměstnaných dělníků či farmářů nespokojených s vysokými daněmi a s rozšiřující se propastí mezi bohatými a chudými," vysvětluje s odvoláním na analytiky agentura Reuters.
O Čaovi se v Číně nahlas nemluví. Značně rozšířená je však podle BBC představa, že se zásadovým postojem, jenž zaujal na přelomu května a června 1989, připodobnil čestným státníkům z historické doby - takovým, kteří odmítli dělat politiku, kterou považovali za nemravnou, a raději volili císařovu nepřízeň a vyhnanství.
Na zásadového Čaoa by se tak mohli v budoucnu začít odvolávat i politici, kteří budou chtít urychlit reformy včetně těch politických - anebo kterým jen půjde o křeslo, v nichž dnes sedí někdo jiný.
Čao byl generálním tajemníkem strany pouze dva roky, ale předtím byl léta premiérem. Chtěl omezit centrální plánování ve prospěch tržní ekonomiky a dát více pravomocí jednotlivým provinciím a podnikům. V tomto trendu pokračovali všichni jeho nástupci.
Opatrně prosazoval i politické reformy, v tom však už následníky neměl.
"Čao trval na tom, že zákony se musí řídit v prvé řadě strana, až poté se to může vyžadovat od běžných lidí," vzpomíná bývalý Čaoův poradce Pao Tchung. Mimochodem, poradce si Čao vybral dobře, třebaže mu před patnácti lety nerozmluvili jeho politický idealismus: podle britského znalce Číny Jaspera Beckera uvažoval Čaoův tým o tom, že pro ilustraci a poučení kádrů využije i v Čechách známý britský televizní seriál Ano, pane ministře.
Jeden z bývalých Čaových poradců, schopný technokrat Wen Ťiao-pao, je dnes premiérem.
Čao byl na veřejnosti naposled viděn 19. května 1989, den předtím, než bylo v Pekingu vyhlášeno stanné právo. S megafonem v ruce a slzami v očích se snažil přesvědčit studenty, kteří se tábořili na náměstí Tchien-an-men, aby odešli domů. Čao se svou výzvou neuspěl - a o dva týdny později se přes náměstí převalily tanky.