Záleží u muže na kráse?

Zeptejte se žen, co se jim vybaví, když se řekne krásný muž... Většina odpoví: vysoký, tmavovlasý, vystouplé lícní kosti. Kdyby mohla mluvit lvice či samice šimpanze, řekla by totéž. Ale malí boubelatí blonďáci ať nezoufají. Příroda v nás šeptá čím dál tišším hlasem.

Záleží u muže na kráse? Nebo přesněji: Záleží na tom, co u muže považujeme za krásu? Většina žen odpoví, že si partnera vybírá podle toho, zda má pro ně pochopení, pro jeho chlapecký šarm, smysl pro humor, potenciálně hezký vztah k dětem a kdo ví pro co ještě. Když se však prokopete o něco hlouběji - a evoluční biologové nedělají nic jiného - narazíte na animální instinkty. A ty ženu podvědomě nutí, aby si našla partnera, který ochrání ji a její děti. Měl by být vysoký, protože centimetry navíc napovídají, že má dobré geny nebo pochází z bohatého prostředí. Výška odjakživa znamenala zprávu o tom, jaké zdroje je muž schopen přinést do vztahu, a tudíž jakou šanci na přežití budou mít jeho potomci.

Už na základní škole se ví, že vysocí kluci jsou na tom lépe než ti malí, ale věda je věda, a vše je třeba experimentálně ověřit. A tak se na několika univerzitách ověřovalo, jak ženy reagují na vysoké muže. Robin Dunbar, biolog z univerzity v Liverpoolu, má jasno: "Ženy hledají dobré geny." Doložil to studií 4500 Poláků ve věku od pětadvaceti do šedesáti let. Zjistil, že bezdětní muži jsou v průměru o víc než tři centimetry menší než ti, kteří vychovali alespoň jedno dítě. Výjimku tvoří jen generace dnešních šedesátníků až sedmdesátníků. Ti totiž přišli na "sňatkový trh" těsně po válce, v níž se muži za sedm let navzájem systematicky vytloukli. A tak se muselo brát, co zbylo.

Dlouháni jsou zkrátka reprodukčně úspěšnější, a muži si to uvědomují. Profesor Dunbar si to ověřil na obsahu seznamovacích inzerátů. Zjistil totiž, že zadavatelé uvádějí údaj o své výšce jen tehdy, když jsou opravdu vysocí. Pracovníci seznamovacích agentur navíc tvrdí, že muži o své výšce lžou. "Vždycky si přidají aspoň tři centimetry," prozradila Mary Balfourová ze seznamky v Manchesteru.

Lepší vysoký a hloupý než malý a úžasný

V Americe na to šli s přímočarostí sobě vlastní a provedli dost krutý test. Však ho také neprováděli vědci, ale televizní kanál ABCNews. Navíc pod supervizí Andrey McGintyové, zakladatelky seznamovací agentury v San Diegu. Cílem pokusu bylo zjistit ochotu žen navazovat vztahy s muži malého vzrůstu. Pozvali do studia několik nevysokých mužů a požádali je, aby se postavili vedle vysokých. Potom vybídli ženy, aby si muže prohlédly a zvolily, s kým by byly ochotny navázat vztah.
Organizátory pokusu zajímalo, zda ženy zaujmou muži sice malí, ale úspěšní, a proto svým nevysokým pokusným mužům vypracovali úchvatné životopisy. Ženy se dověděly, že je mezi nimi slavný spisovatel, lékař, lyžařský šampión a podnikatel, který už v pětadvaceti letech nadělal milióny. Nezabralo doslova nic. Všechny ženy zvolily vysoké muže.

"Co by vás přimělo považovat toho, který měří 160 centimetrů, za neodolatelného?" zeptala se při následném pohovoru Andrea McGintyová postupně všech žen. "Leda kdybych se dověděla, že ti zbylí jsou vrazi," odpověděla jedna z nich. Ostatní by prý odradili snad ještě pedofilové a kriminálníci.

Své zjištění podepřela ABCNews ještě testem mezi žáky na prvním stupni základní školy. K obrázkům vysokého a malého muže měli přiřazovat slova jako asociace. K vysokému dávali hlavně "silný, hezký a chytrý", k malému "smutný, vystrašený a slabý". Experimentující laici z toho usoudili, že "preference vysokých začíná už v dětství". Ale profesor Dunbar to ví lépe: Začala v pravěku a rodíme se s ní.

Temná hříva

A proč by měl muž být tmavovlasý? Pokus na toto téma se prováděl v africkém parku Serengeti. Nikoli na správcích parku, ale na lvech. Lví samec může mít hřívu mnoha odstínů, od téměř bílé až po černou. Všechny lvice považovaly za neodolatelné lvy s tmavou hřívou. Ovšem, že to nebyla náhoda. Pokusy ukázaly, že tmavohříví lvi mají nejlepší reprodukční schopnosti. Jejich tělo se totiž vlivem slunce na tmavou barvu hřívy víc zahřívá, a tudíž produkuje více testosteronu a životaschopnější spermie. Ostatní samci to vědí a tmavohřívých lvů se bojí. Proto je samec s tmavou hřívou nejlepším ochráncem samice a mláďat. Pozdější pokusy doložily, že úplně stejně to funguje u šimpanzů. A od toho už byl jen krůček k podobnému pokusu na lidech. Výsledek se dal čekat: Tmavovlasí muži jsou v průměru reprodukčně úspěšnější než blonďáci.

Proč vlastně tolik řečí o kráse? Nestačí, když muž o sebe pečuje a je zajímavou osobností? I když krása často nesahá ani pod kůži, praxe ukazuje, že pohlední muži to mají jednodušší. Nejen při hledání partnerky pro život. V době známých debatních duelů mezi Richardem Nixonem a J. F. Kennedym si posluchači rozhlasu mysleli, že vyhrál Nixon. Televizní diváci, ovlivnění charismatem Kennedyho, byli naopak přesvědčeni, že vyhrál on. Americká politika nabízí i další příklad. Když v roce 1996 texaský senátor Phil Gramm usiloval o nominaci na prezidenta za republikány, vyslovil větu, která se mu stala osudnou: "Je ovšem otázka, jestli někdo tak ošklivý jako já může doufat, že vyhraje volby." Brzy na to z boje o nominaci vypadl.

Ukažte tvář

"Hezcí muži mají nejlepší sperma." Těmito slovy oznámila výsledky svého bádání Maria Sancho-Navarrová z univerzity ve španělské Valencii. Jak k tomu dospěla? Pokusem došla k závěru, že ženy přitahují muži se symetrickou tváří. I to se dá vysvětlit vlivem evoluce. Dřívější studie totiž dokázaly, že lidé se symetrickými rysy jsou méně náchylní k nemocem.
Badatelka zkoumala 66 studentů z Valencie. Ukázala jejich portrétní fotografie zepředu i z profilu 66 ženám a požádala je, ať ohodnotí jejich přitažlivost na bodové stupnici. Potom posoudila kvalitu spermatu těchto mužů podle pravidel Světové zdravotnické organizace a roztřídila muže do tří skupin na ty, co mají dobré, průměrné a nekvalitní sperma. Ukázalo se, že muži, které ženy označily za nejpřitažlivější, mají nejkvalitnější sperma. "Naše studie dokázala, že ženy dovedou rozpoznat reprodukčně zdatné muže podle obličeje," prohlašují vědci z Valencie.

Hezouni versus bojovníci

Nejnovější výzkum britských a německých vědců ukázal, že dnešní pojetí mužské krásy se vyvinulo v dávných dobách při evoluci primátů. Dalo by se říct, že se na něm podepsalo feministické hnutí pradávných opičích předchůdkyň člověka. Do jisté doby samice čekaly, který samec zvítězí v souboji, a pak se mu pasívně oddaly. Postupně se ale začal zrovnoprávňovat přístup k páření, a samice začaly být vybíravé. Namísto agresívních siláků s mohutnými špičáky se jim kupodivu líbili samci s výraznými lícními kostmi a krátkými špičáky. Souboje na samice dělaly menší dojem než dvoření. A v něm měli úspěch "krasavci".

Zůstalo to tak dodnes. Proč je Johnny Depp shledáván krásnějším než rozběsněný fanoušek Baníku Ostrava? Zařídily to pravěké šimpanzí samice.

I když... ženský vkus se mění, doslova ze dne na den. Přišel na to tým psychologa Davida Perretta z univerzity St. Andrews ve Skotsku. V nejplodnějším týdnu menstruačního cyklu podle Perrettova zjištění jsou ženy přitahovány k mužným typům. Ve zbytku cyklu se jim naopak líbí muži s ženštější tváří. Podvědomě je vnímají jako laskavější, ochotnější ke spolupráci, ale slabší a geneticky méně zdravé. Pro dlouhodobý vztah a výchovu dětí ale mohou být vhodnější než ti druzí.

Závěr, k němuž Perrettův tým dospěl, může leckomu připadat šokující: "Z evolučního hlediska je pro ženu nevěra přirozenou cestou, jak si zajistit nejkvalitnější geny, a zároveň si zachovat nejlepšího pečovatele o děti."

Příroda v nás

"Tvrzení o výběru partnera podle toho, jak muž vypadá, se nedají aplikovat na každodenní život", rozhořčuje se zcela proti proudu psycholožka Paula Nicolsonová z univerzity v Sheffieldu. "Evoluční biologie nepřináší odpověď na všechno," prohlašuje rezolutně. Je to jen jeden úhel pohledu. Biologové při těch svých pokusech zapomínají na sociální kontext. "Cožpak se můžeme v každodenním životě chovat jako ryby, ptáci, lvi nebo šimpanzi?" Když si ženy volí partnera pro život, řídí se podle Nicolsonové spíš společenským kontextem. Ohledy na něj prý v nich už dávno smazaly vliv evoluce.
Ale profesor Perrett se ohrazuje: "My přece nikomu nic neradíme. Přinášíme jen objektivní údaje. Uznáváme, že to, co je nejlepší z evolučního hlediska, jako třeba nevěra samiček, nemusí být u lidí ze společenského hlediska právě nejmorálnější." Za svými výsledky si ale stojí.

Lidumilové letí

Pat Barclay z McMasterovy univerzity v Ontariu přišel na zajímavé zjištění: Ženy jsou přitahovány k altruistům, zatímco naopak to nefunguje. Výzkumník dával ženám číst seznamovací inzeráty stejných mužů s různým textem. Pokud muž ve fiktivním inzerátu vypočítával, že se ve volném čase věnuje dobročinnosti, připadal ženám atraktivní. Vědci soudí, že mužova lidumilnost je pro ženu signálem, že takový partner nebude váhat investovat energii a peníze do vztahu a do dětí.
Naopak to ovšem neplatí. Muži tvrdili, že žena, která se například ve volném čase stará o postižené děti, je pro ně méně žádoucí. "To je zvláštní zjištění," diví se Pat Barclay. "Že by se báli, že u hodných děvčat nezabodují?" Bude v tom asi něco jiného, ale podle Pata Barclaye se musí provést další výzkum, aby se tahle záhada vysvětlila.

Muž orchidej

Oškliví mohou být ale pro někoho hezcí, a to nejen v lidské, ale i ve zvířecí říši. Přišli na to australští vědci z univerzity v Sydney. Vycházeli z toho, že samičky jednoho druhu většinou preferují totéž: ryby pestré vybarvení, bažantí slepice bohatý a krásně vybarvený ocas samečků, ženy výše zmíněnou vysokou postavu, tmavou "hřívu" a vysedlé lícní kosti. Ale někteří úplně odlišní jedinci se kupodivu také těšili velkému zájmu samiček. A někteří pozoruhodně oškliví muži si mohou mezi ženami vybírat do sytosti, dodejme.

Čím to je? "Příroda si tak zajišťuje, že v rámci druhu přetrvá různorodost genů," prozrazuje australský evoluční biolog Rob Brooks. A tak zařídila, že bytosti, které se biologicky doplňují, si navzájem voní. Té voňavé (jak kdy a jak pro koho) látce se říká feromony. Díky za ni!

"Já se vám dvořím, panáčkové, a vy se chvástáte vyššími cíli lásky, když denně o překot jen k jednomu krev hrnete," oslovila mladičká Zuzana Trojanová muže ve své "básni s choulostivým tématem". Opěvuje muže jako takového, co na tom, jaké má lícní kosti a kolik centimetrů od hlavy k patě. "Vždyť muž ve vaně je orchidejí podvodní říše..." kouzlí v "básni, kterou každá žena muži dluží". A tak to má být.