Znovu Paul McCartney, tentokrát zajatec cizího textu
/od našeho spolupracovníka/
Ložnicové pletky i čistá faktografie, spekulace o smrti i analýzy písňových textů, filozofické spekulace i přesná biografická data... Paul McCartney je na turné a žízeň po informacích o slavném Broukovi stoupá. Utišit ji může i publikace německého novináře Haralda Martina, která se objevila na pultech knihkupectví pod jednoznačným názvem: Paul McCartney.
Kniha čtenářům nabízí veliké množství informací široké škály závažnosti a hodnověrnosti. V úvodu si pamětníci mohou zopakovat téměř dänikenovské konstrukce, které se ve druhé polovině šedesátých let vyrojily kolem údajné McCartneyho smrti.
V následující životopisné části se v inventuře významných Paulových lásek (od Jane Asherové až po současnou partnerku Heather Millsovou) otevřeně probírají ložnicové důvěrnosti a milostné spády Lindy Eastmanové nebo Yoko Ono. Do podobné kategorie patří historka líčící, jak musel Paul v zákulisí hamburského klubu utíkat před dvořením homosexuálního zpěváka Little Richarda.
Téměř jako příspěvek na konferenci beatlesovské sekce cimrmanologů vypadá sdělení o slavnosti konané 6. července 1997 v kostele sv. Petra v Liverpoolu u příležitosti výročí setkání Johna Lennona s Paulem McCartneym. O žádnou mystifikaci ale nejspíš nešlo, pokud se ovšem svými poselstvími k recesi nepřipojili také královna a premiér Blair.
Témata jako marihuana, citové romance, informace o vztazích mezi členy Beatles a o milostných trojúhelnících naštěstí netvoří hlavní náplň knihy. Daleko podstatnější jsou analýzy jednotlivých písniček i větších projektů, na kterých měl McCartney od doby vzniku Beatles až do současnosti větší nebo menší podíl.
Při kritickém hodnocení se autor zřejmě obával, aby se nenechal příliš oslnit zářivou legendou, a tak některé jeho soudy vyznívají možná až překvapivě příkře. Podporu pro některá tvrzení hledal u filozofických velikánů, jejichž teze však tu a tam domyslel do dosti odvážných konstrukcí (z pohledu Hegelovy dialektiky prý z Paula učinila Beatla smrt jeho matky).
Přes některé pihy na kráse (například skloňování příjmení Chochran, Cocker, zvláštní podoba adjektiva bluesovský, rozsáhlé citace anglických textů bez překladu) je tato publikace bohatým zdrojem velmi užitečných životopisných a faktografických informací. Obsahuje zevrubný výčet a hodnocení uměleckých partnerů Paula McCartneyho (vedle členů a spolupracovníků Beatles to jsou například Eric Clapton, Elvis Costello, Michael Jackson, Stevie Wonder a další).
Zabývá se vznikem a vývojem nejvýznamnějších hudebních a filmových projektů, všímá si důležitých okamžiků v koncertní kariéře, dalších uměleckých aktivit, charitativní činnosti, obsahuje pečlivě zpracovanou diskografii, odkazy na použitou literaturu a podrobný jmenný rejstřík. Příznivý dojem z čtivě psaného textu navíc podporují kvalitní fotografie.
Fenomén zvaný Beatles a osobnosti, které jej pomáhaly vytvářet, jsou pro spisovatele stálou výzvou. Neodolal jí ani Harald Martin. Jeho knížka sice nepřináší nějaké nové převratné poznatky, ale čtenář si nad ní uvědomí, co všechno během své kariéry dokázal někdejší liverpoolský samouk, za kterého se díky populární hudbě stal sir Paul McCartney.
Harald Martin: Paul McCartney. Vitalis 2004.
