René Hladík: Kde se daří svobodám? Tam, kde je práce zbožím

Kde se daří svobodám? Tam, kde je práce zbožím

"Práce nemůže být pouhým zbožím" slyšíme Richarda Falbra v předvolebním sloganu. Je práce degradována tím, že má charakter prodeje zboží? Měl by zaměstnavatel přistupovat k zaměstnanci jinak, než tak, že nakupuje jeho odvedenou práci? Měl by brát ohled na jeho jedinečné kvality (vzhled, charakter, osobnost)?
Zaměstnavatel potřebuje zaměstnance, společně uspokojují potřeby zákazníka. Toho nezajímají problémy výrobců ani osobnosti podnikatelů či jejich zaměstnanců. Chce pouze zboží vhodné kvality a odpovídající ceny.
Tyto požadavky se přenášejí i na zaměstnance: chce se po něm produktivní práce. Podnikateli, pokud sleduje svůj důchod (zisk), je jedno, jaké osobní charakteristiky má osoba pracující na výrobní lince, jakou má barvu pleti, jaké má záliby, politické názory... Je to jedno právě proto, že jde o obchodní transakci - nákup a prodej množství práce dle dohody.
Tento podnikatelský přístup je zárukou toho, že daná osoba nebude diskriminována pro svoje osobní vlastnosti (například politické nebo náboženské názory). Pokud by totiž podnikatel preferoval horšího pracovníka před lepším z uvedených důvodů, sám by se finančně poškodil.
Lhostejnost podnikatele k veškerým osobním charakteristikám zaměstnanců je přesně to, co umožňuje svobodu tyto charakteristiky projevovat. Je zárukou svobody projevu a dalších politických svobod více, než ústavy a Listiny základních práv a svobod. Je známo, že v socialismu, kde se práce "osvobodila", takže nebyla zbožím, se kariérní postup odvíjel od politické loajality. Pak je ale ústavní svoboda projevu cárem papíru.
Možná si někdo myslí, že je lepší takové zaměstnání, kde může uplatnit celou svou osobnost. Například k práci číšníka patří kontakt s lidmi. To je ale zároveň další břímě a omezení svobody - taková osoba už nemůže vypadat, jak chce, a ani nemůže před hosty projevovat jakékoliv své názory. Chce-li zvýšit tržby, musí se přizpůsobit vkusu zákazníků, s nimž třeba v hloubi duše nesouhlasí.
Představme si konečně na okamžik situaci, že by práce nebyla zbožím. Že by se nekupovala kvalita práce, ale "osobnost" (hodnotily by se sympatie, známosti, příbuzenství, politické názory, barva pleti, atd.). Nepochybně by byly výsledky takto organizované společnosti horší než té, kde by se prodával pracovní výkon.
Autor působí na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem