Řídit obchod z domova, nebo mít zastoupení v zahraničí? Vyberte si

Je jednodušší založit zahraniční pobočku po vstupu do Evropské unie, než tomu bylo dříve? A jak vlastně postupovat? To jsou otázky, které si v posledních měsících klade stále více českých firem, které mají odvahu ke vstupu na nové trhy.
Pro zakládání poboček v zahraničí obecně platí přísloví - jiný kraj, jiný mrav. Rozšířením unie se totiž zvýšil nejen počet členských států, ale i počet samostatných právních systémů v rámci unie. Současně jsou v celé unii vzájemně uznávány společnosti, které byly založeny podle právního řádu některého ze členských států. Možnost volného pohybu osob a právo usadit se kdekoliv v EU výrazně zjednodušuje například proces jmenování ředitele zahraniční pobočky. Může jím být buď Čech, nebo osoba z jiného státu unie či z nečlenského státu. V takovém případě je ale třeba splnit ještě další požadavky.
Mezi firmami je nejvíce oblíbenou formou vstupu do zahraničí obdoba české s. r. o. (např. německá nebo rakouská GmbH, anglická Ltd či nizozemská B.V.) nebo a. s. (např. francouzská S.A., německá a rakouská AG, nizozemská N.V. nebo britská Plc). Řada právních režimů připouští i podnikání prostřednictvím tzv. organizační složky. Rozdíly jsou i ve výši základního kapitálu jednotlivých právních forem - viz tabulka. Prezentace českého výrobce v zahraničí může být zajištěna prostřednictvím místního obchodního zástupce či pobočky, ať již nesamostatné (zřízení organizační složky) či samostatné (založení či získání podílu v místní obchodní společnosti). Obchodní zastoupení je realizováno přes třetí osobu, buď na bázi smlouvy o obchodním zastoupení (může být výhradní nebo nevýhradní), anebo smlouvy o výhradním prodeji či jiné smluvní koncepci, kterou jsou vymezeny vztahy mezi českou stranou (výrobcem a/nebo dodavatelem) a zahraničním subjektem (odběratelem).

Rozhodnutí zřídit zahraniční pobočku by měla předcházet kvalitně zpracovaná analýza všech daňových, účetních, ekonomických a právních souvislostí. Zřízení pobočky v zahraničí, ať již ve formě organizační složky či dceřiné společnosti, má rovněž daňové dopady, neboť přítomnost na zahraničním trhu bývá zpravidla spojena i s povinností platit daně v zahraničí. Rovněž pokud vzniknou obchodní spory, může být česká firma žalovaná i v zahraničí. Z těchto důvodů lze jenom doporučit pečlivý ekonomicko-právní rozbor.
Zvažte, zda má být zahraniční pobočka právnickou osobou totožnou s vývozcem (organizační složka), či zda je výhodnější forma samostatné cizozemské právnické osoby (dceřiná či jiná obchodní společnost).
Zahraniční pobočka kromě své prodejní funkce (generální dovozce zboží nebo služeb) může plnit i jiné úkoly, jako např. marketing a rovněž může sehrát úlohu ústředního článku mezi dodavatelem (českým vývozcem) a některou z jeho zahraničních poboček, např. dohlížením nad kvalitou prodeje a komunikací se zákazníky. Založení pobočky je také dobrým marketinkovým tahem, kterým dává výrobce obchodním partnerům, konkurenci i zákazníkům zřetelně na vědomí, že trh považuje za významný.

A jaká jsou specifika jednotlivých forem zastoupení? V případě, že se firma rozhodne pro přítomnost v zahraničí formou organizační složky, musí mít na paměti, že veškeré smluvní vztahy se zahraničními obchodními partnery jsou uzavírány tak, že smluvní stranou je vždy český vývozce. Organizační složka řízená vedoucím zastupuje mateřskou firmu a je pouhým prostředníkem při obchodním kontaktu. Oproti tomu pobočka ve formě samostatné právnické osoby typu obchodní společnosti uzavírá obchodní kontrakty svým jménem a na svou odpovědnost.
Výhodné určitě je, že pobočka nemusí být zakládána jen jako společnost, jejíž výlučným zakladatelem je česká firma. Z různých důvodů (hlavně finančních) může tak být založena v součinnosti s jinými subjekty, které se budou majetkově či jinak podílet na činnosti nově zakládané pobočky.
Alternativou ke zřizování obchodní společnosti je akvizice již existujícího zahraničního subjektu (např. konkurenta nebo servisní organizace), přičemž akvizice může mít povahu koupě společnosti (resp. formou výkupu akcií nebo převodem obchodního podílu atd.) nebo získání majoritního podílu umožňující jeho řídící kontrolu. Možností je tedy celá řada, zbývá jen zvolit tu nejvýhodnější právě pro vaši firmu.


Předpoklady založení pobočky
Británie
Obdobně jako v Česku může zahraniční osoba (tedy i česká firma) zřídit organizační složku pod svým jménem nebo si založit obchodní společnost, zejména společnost s ručením omezeným (Limited Company) s minimálním kapitálem dvou liber (tedy asi 100 korun) nebo akciovou společnost (Public Limited Company) - základní kapitál GBP 50 000.
Nizozemsko
Nizozemská varianta s. r. o. je BV s minimálním základním kapitálem 18 000 eur. Obdoba naší akciové společnosti je NV s minimálním kapitálem 45 000 eur.
Spojené státy
Každá firma se musí řídit pravidly, která platí ve státě, kde je registrována - tzv. korporační princip. Zahraniční osoba může podnikat na území USA buď nepřímo přes zástupce (agenta), či nově zřízené místní (americké) firmy anebo přímo, tj. jako zahraniční společnost mající osvědčení (certificate) vydané příslušným registračním orgánem daného státu.
Dále je potřeba mít na území tohoto amerického státu zaregistrované sídlo-úřadovnu (registered office) a zástupce-rezidenta. Některé státy dále vyžadují i obdržení živnostenského listu (licence). Nejčastějšími obchodními společnostmi jsou Limited Liability Company (obdoba naší s. r. o.) a Corporation (obdoba a. s.).
Německo
Rovněž v zemi našeho nejdůležitějšího obchodního partnera se nabízí možnost zřídit buď organizační složku, nebo přímo iniciovat založení nové obchodní společnosti, nejčastěji ve formě s. r. o. (GmbH) nebo akciové společnosti (AG). Stejně jako u nás potřebujete registraci v obchodním rejstříku.