Sardinie - Smaragd Středozemního moře

Ve Středozemním moři, nedaleko italských břehů, se rozprostírá jedinečný ostrov, který je znám především jako ostrov s překrásnými plážemi a průzračným mořem - Sardinie. Bývá často přirovnáván ke krásné ženě s tisíci tvářemi, které můžete obdivovat a přitom se jich nikdy úplně nenabažíte.

Sardinie si vás získá, ať už se budete zasněně procházet po pohádkových plážích se strmými útesy, nebo se zahledíte do vysušené, kopcovité krajiny ve vnitrozemí, která nedá vaší fantazii vydechnout. Kromě přírodních klenotů láká Sardinie návštěvníky historickými a kulturními pamětihodnostmi, z nichž nejpozoruhodnější jsou starobylé mystické stavby zvané nuraghi.

Díky dlouhotrvající geografické izolovanosti si Sardinie zachovala jedinečnou kulturu i charakter ostrovní komunity, na což jsou její obyvatelé náležitě hrdí. Vlny Středozemního moře odjakživa chránily ostrovní obyvatele od pevninských vlivů, a tak i dnes zůstává Sardinie jedinečnou oblastí nejen v rámci Itálie, ale celé Evropy.

Tajemní Nuragové

Sardinie patří k nejdéle osídleným částem Evropy. Když sem asi kolem roku 1000 před naším letopočtem dorazili Féničané, setkali se zde s poměrně rozvinutou civilizací Nuragů, kteří byli rozprostřeni po celém ostrově. Tím nejpozoruhodnějším, co po sobě zanechali, bylo více než 7000 staveb zvaných nuraghi.

Šlo o rozlehlé komplexy kamenných staveb, o jejichž původu a funkci se dodnes spekuluje. Vědci věří, že stavby sloužily jako zázemí pro obyvatele, jež chránilo proti útokům nepřítele. Komplex se skládal z mohutných obranných věží, které byly postaveny z velkých kamenů u země a postupně se zmenšujících na vrcholu věží. Kuželovitá věž pak dosahovala výšky až 20 metrů. Uvnitř věže vznikly dvě až tři klenuté místnosti nad sebou, kterým se říkalo thalos. Féničané, kteří žili na Sardinii po původních obyvatelích, stavby rozšířili a opevnili. Okolo věží byla vystavena obydlí a další stavby, které sloužily k náboženským účelům. Vznikla starověká vesnice, jejíž obyvatelstvo bylo dostatečně zabezpečeno proti případným útokům nepřítele.

Nejproslulejším komplexem na Sardinii je nuraghi u vesnice Barumini zvané Su Nuraxi. Coby nejzachovalejší příklad pozoruhodné prehistorické architektury byl zapsán na seznam památek Unesco.

Svůj nejvýraznější otisk však nechali Féničané ve městě Tharros nedaleko Oristana, kde okolo 3. a 4. století před naším letopočtem vystavili rozlehlý komplex budov. Dnes už zde najdete pouhé ruiny, které však během toku času neztratily nic ze své významnosti a tajemnosti.

Už samotný příchod k pozůstalému obydlí Féničanů, které se nachází na samotném konci výběžku San Marco, je impozantní. Divoké, bílé vlny se valí k příkrým útesům, na jejichž vrcholu stojí opuštěný maják. Na mírnější straně útesů pak jako by nedotčeně stojí zbytky starověkých staveb, jejichž zlatavá barva kontrastuje s průzračnou modří moře v pozadí. Je to výjev věčnosti, kde se vám čas na chvíli zastaví.

Příliš mnoho pánů

Po Féničanech a Kartágincích začali mít o ostrov zájem zejména z důvodu bohatých rudných ložisek Římané. Sardinii dobyli roku 238 před Kristem. Římskou provincií byla Sardinie dalších 600 let, než přišli Vandalové, Byzantinci a Arabové. Ostrov následně dobývali i velké městské státy Janov a Pisa. Od roku 1297 patřila Sardinie na dlouhou dobu Aragonskému království. V roce 1713 byla podle Utrechtského míru přičleněna k Rakousku. O pět let později dostala ostrov výměnou za Sicílii savojská knížata. Roku 1720 bylo vyhlášeno samostatné Sardinské království, které významně přispělo ke sjednocení Itálie. Dnes je Sardinie jedním z dvaceti italských krajů, od roku 1948 má ostrov jako autonomní oblast svůj vlastní parlament a vládu, sídlící v provincii a hlavním městě Cagliari. Kromě Cagliari tvoří Sardinii ještě další tři oblasti: Nuoro, Oristano a Sassari.

Turistický boom

Předním hospodářským odvětvím se v posledních letech stal turistický ruch. Hlavním cílem většiny turistů je severovýchodní část ostrova s proslulými středisky Alghero a Santa Teresa. Tou nejlákavější rekreační oblastí je však moderní, rozvíjející se Costa Smeralda, neboli Smaragdové pobřeží. Tato oblast láká nejenom všechny vyznavače a milovníky jachtingu, ale i všechny ty, kteří si chtějí užít rozlehlé pláže, kde má voda zcela jedinečnou barvu, zálivy a skalnaté zátoky, malebné přístavy i sportovní střediska.

Avšak Sardinie nejsou jenom populární střediska a luxusní Costa Smeralda. Naopak. Jih ostrova nabízí mnoho zajímavých míst a romantických zákoutí, která ještě nejsou zcela pohlcena do víru turismu.

Cagliari, válce navzdory

Nejlepším způsobem jak poznat a vychutnat si krásy tohoto ostrova je jet autem, buď vlastním, nebo půjčeným. Tuto nezávislost po pár dnech rozhodně oceníte. S půjčením auta nebudete mít problémy v hlavním městě Cagliari, které je také dobrým výchozím bodem vaší sardinské pouti.

Sardinská metropole je moderní a současně největší přístav se španělským rázem svých starších čtvrtí na kopci v historické čtvrti Castello, v níž původně žili panovníci a šlechtická vrstva. Kromě Španělů zanechaly ve městě známky i další obyvatelé, kteří zde žili - Féničané, Římané, Byzantinci, Vandalové, Janované i Aragonci. Cagliari je jedinečnou směsicí různých vlivů, které lze pozorovat v architektuře a památkách, muzeích, ale také v lidových slavnostech a festivalech, které uchvátí srdečností a nezapomenutelnou barevností (viz Akce).

Tyto slavnosti jsou pro obyvatelé Sardinie velmi důležitou součástí života a zdrojem radosti a naděje. I kdyby byl konec světa, své slavnosti si nenechají vzít. Během druhé světové války prošlo hlavní město těžkým bombardováním, mnoho domů bylo zničeno, nefungovaly elektrika a voda, město bylo zasaženo válečnou hrůzou. Přesto se obyvatelé zúčastnili slavnostního průvodu každoročního svátku. Tento zvláštní výjev jako by dokládal nezdolnost a charakteristický přístup Sardiňanů k životu a ke všemu, co s sebou přináší.

Dnešní Cagliari už stopy po válečné vřavě smazalo (kromě mohutných děr v kmenech palem, které budou stále připomínat utrpení bojů). Dnes je skvělým místem pro procházky turistů i místních.

Staré Castello

Vaše první kroky by měly vést právě do nejstarší části města zvané Castello. Je to starobylá pevnost obehnaná mohutnými hradbami, jež dodávají místu nádech historie. Kromě mnoha kostelů zde naleznete katedrálu s krásně vyřezávanou kazatelnou ze 12. století, která byla původně určena pro katedrálu v Pise. Nedaleko katedrály se nacházejí radnice a arcibiskupský palác. Všechny významné budovy jsou umístěny právě v této části, což je dáno historickou tradicí. Ve spodní části pak také narazíte na místní univerzitní budovu. Milovníci historie by zde rozhodně neměli vynechat návštěvu Archeologického muzea, které vlastní sochy válečníků a kněží, objevené v pravěkých hrobech původních obyvatel nuragů.

Moderní část Starého města je tepajícím místem s mnoha kavárnami a obchůdky, v nichž narazíte na ručně dělané výrobky, které vycházejí z dlouhé tradice místních obyvatel. Kromě obchůdků můžete tyto předměty obdivovat nebo si koupit na trhu, který se koná každou druhou neděli na náměstí Piazza Carlo Alberto.

Sejdete-li úzkými ulicemi až dolů, dorazíte do nejmodernější části metropole - Mariny, tedy přístavu. Tato část je charakteristická výrazným kontrastem tichých uliček s hlukem přístavu a dvou nejrušnějších ulic Largo Carlo Felice a Via Manno. Obě ulice jsou komerčním centrem města, kde můžete brouzdat luxusními obchody, restauracemi a kluby.

Až vás hluk města vyčerpá, využijte přednosti přímořského města a jděte si odpočinout na dlouhou, šestikilometrovou pláž, kde se můžete zchladit v průzračné vodě. Nedaleko odtud pak najdete místní zajímavost - mělké vodní plochy, z nichž se získává sůl a v nichž nacházejí svá útočiště chránění plameňáci.

Sulcis: krása a klid

Cesta z hlavního města směrem dál na jihozápad do oblasti Sulcis je vskutku zážitkem. Klikatící se silnice, která vede těsně podél moře, nabízí skvostné pohledy na okolní ostrůvky, klidné zátoky a skalnaté útesy a zejména na moře, které hraje všemi odstíny modré a zelené díky rozmanitosti svého dna.

Po cestě podél pobřeží narazíte na různá menší letoviska, která nabízí hlavně klid a soukromí. Jednou z nejhezčích vesniček je malebné Porto Pino s dlouhou pláží lemovanou košatými stromy a průzračnou vodou.

Vnitrozemí této oblasti je neobydlené. Na 500 km2 se rozprostírá jehličnatý les, největší ve Středozemí. Taková příroda pak poskytuje zázemí mnoha živočišným druhům, jako jsou sardinský jelen, liška, muflon a divoká kočka.

Ostrůvek Sant'Antioco

Jih Sardinie nabízí dva malebné ostrůvky, které jsou výborným místem pro výlet - Sant'Antioco a San Pietro.

Sant'Antioco je větší a s pevninou je spojen mostem. Kromě krásných přírodních zákoutí a zapomenutých pláží nabízí ostrov také starobylé pozůstatky po dávných obyvatelích, z nichž nejzajímavější je Tophet. Jedná se o archeologickou památku z punské doby, která díky své poloze na vršku poskytuje nádherný výhled na sardinské pobřeží. Procházka po stejnojmenném největším městě je zajímavou sondou do života místních obyvatel, který se zejména v létě odehrává přímo na ulicích. Město oplývá jak rušnou promenádou po nábřeží, tak klidnými, kamennými uličkami uvnitř města.

Za několik minut dorazíte do druhého města na ostrově - Calasetty, ze které pak vyjíždí trajekt na ostrov San Pietro. Nedaleko přístavu se táhnou tři jedinečné pláže Sottotorre, Saline Beach a Grande Beach, které mohou být příjemnou "čekárnou" na trajekt.

San Pietro

Trajekt vás doveze do malebného městečka Carloforte, jež bylo založeno ligurskými rybáři, kteří sem připluli z Tunisu na začátku 18. století. Jejich kultura je v životě ostrova patrná dodnes. Díky malé rozloze ostrova si můžete vychutnat všechna jeho zajímavá místa a nádherné výhledy na moře a pevninu.

Ostrůvek San Pietro je kromě malebnosti krajiny proslulý také lovem tuňáků. Rozhlehlá budova na severu slouží k jejich zpracování. A na okrajích útesů, do nichž prudce narážejí mořské vlny, stávají často rybáři s prutem, cigaretou, trpělivým klidem, kteří dotvářejí atmosféru místa.

Nádherné panoramatické cesty vás dovedou až na západ ostrova na místo zvané Caletta, kde můžete relaxovat na klidné pláži. Další krásné pláže se nacházejí na protější straně ostrova. O kus dál uvidíte z moře vyčnívat dvě ostré skály Le Colonne, které jsou symbolem města Carloforte.

INFORMACE
www.sarnow.com/sardinia
www.sardinia.net  
www.sardegna.com
www.sardiniapoint.it
www.sardiniaferries.com (informace o trajektech)

JAK SE TAM DOSTAT
Mezinárodní letiště v Cagliari leží 4 km západně od města, vnitrostátní linky lítají do Olbie a Alghera. Pravidelné trajektové linky jezdí z Civitavecchia do Golfo Aranci, Olbie a Cagliari, z Janova a Livorna do Porto Torres, Olbie a Cagliari, také z Neapole do Cagliari.

VÍNO
Pro vyznavače vína je zážitkem nejenom chuť dobrého vína, ale také proces jeho výroby, který je opravdovou vědou, vášní i stylem života jeho výrobců. Na Sardinii má víno dlouhou historii a tradici. Víno se zde pěstuje už několik tisíciletí. Už původní obyvatelé Nuragové objevili význam tekutého zlata, které je nedílnou součástí ostrova až dodnes.
Díky dobré půdě, příhodným podmínkám a poloze narazíte v každé části ostrova na vinice, kde produkují velmi kvalitní vína. Několik odrůd - Vermentino di Gallura, Moscato di Tempio, Malvasia di Bosa, Vernaccia di Oristano nebo Carignano di Sulcis - se pyšní značkou DOCG (Certified Controlled Origin Wine), která je zárukou světové kvality a uznání.
Při prohlídce vinic nezapomenou výrobci vína toto prestižní uznání zdůraznit. Kromě toho vás upozorní i na další cenná uznání. V oblasti Sulcis vypráví provozovatel Cantiny di Santadi s náležitou pýchou, že u příležitosti návštěvy britské královny Alžběty II. v Milánu se během slavnostního banketu servírovalo červené víno Terre Brune právě z této vinice. Kdo by nevěřil, může se porozhlédnout po zdech, kde kromě tohoto ocenění visí mnohá další z nejrůznějších soutěží.
"Než víno projde celým procesem zrání, leží v sudech a lahvích celé čtyři roky," popisuje výrobní proces provozovatel vinice Raffaele Cani, když prochází vyskládanými řadami sudů. U vchodu se pak stihne pozdravit se stálými zákazníky, kteří přicházejí s pětilitrovými demižony, aby si z hadice, která vypadá jako benzínová, načepovali dostatečné zásoby.

AKCE
Slavnosti a festivaly
- O tom, že obyvatelé Sardinie jsou národem slavností a festivalů, už byla řeč. V každém městě či vesnici se můžete během celého roku (nejvíce pak během sezóny od Velikonoc do listopadu) setkat s podobnou událostí, která vás zcela pohltí.
- Ve městečku Iglesias vrcholí přípravy na každoroční velikonoční průvod (díky silnému zastoupení katolického náboženství probíhá velikonoční průvod v téměř každém městě). Lidé netrpělivě postávají po stranách ulic a čekají na slavnostní procesí. Že se blíží, je slyšet dlouho předtím, než se objeví. Výrazný zvuk velkých řehtaček vyvolává dojem něčeho velkého. Vzápětí se objevují první členové průvodu v dlouhých bílých hábitech a maskách. Průvod působí velmi zvláštním dojmem, jako by vám lidé ukazovali, co normálně nezahlédnete.
- Zdaleka nejpopulárnější a nejnavštěvovanější slavností je festival Sartiglia v Oristanu. Zvuky bubnů se nesou náměstím, na koni sedí muž v tajemné masce boha a svůj meč má namířen na svého protivníka. Za mohutného povzbuzování diváků se pak v rychlosti řítí proti druhému jezdci a probodává ho. Dav volá jedním hlasem "Su Cumpoidori" a oslavuje vítěze a jeho cennou trofej. Takový a mnohé další výjevy se naskytnou během jedinečného festivalu Sartiglia v Oristanu, který je festivalem mnoha symbolů, kouzel, boje i naděje. Je to bezpochyby nejpopulárnější karneval na Sardinii, který má svůj původ už ve 13. století. Název pochází z latinského slova Sorticola, které znamená kruh a štěstí.

JÍDLO
K příjemným zážitkům bude rozhodně patřit místní kuchyně, jejíž jedinečnost spočívá v tradičních plodech moře s variacemi středozemních přísad. Na darech moře v nejrůznějších podobách si pochutnáte zejména na pobřeží. Vnitrozemské oblasti jsou pyšné na zpracování zvěřiny a přípravu hustých, vydatných jídel.
Každá správná večeře či oběd na Sardinii se skládají z několika chodů, které by si měl člověk vychutnávat i několik hodin. Po nějaké době vám už nepřijde vůbec divné, že u oběda strávíte třeba i tři hodiny. První chod bývá většinou paleta domácích sýrů, s nejpopulárnějším picorinem, salámů, šunka a kopy zeleniny. Druhý chod, tzv. segundo, jsou těstoviny s tomatovou nebo jinou bylinkovou omáčkou.
Pro hlavní chod je maso nezbytností, ať už se jedná o ryby, nebo zvěřinu. Ryby se na jídelníčku objevují už od pravěku. Oblíbený je vařený humr na olivovém oleji a s citrónem. Pochutnat si můžete i na mušlích, ústřicích, tuňákovi, lososovi či chobotnicích. Dáváte-li přednost zvěřině, Sardinie vám nabízí pečené jehněčí nebo výborné domácí vepřové, pomalu opékané na ohni z dubového dřeva.

Zdroj: IN magazín HN