Počítačové hry už zdaleka nenabízejí jen bezmyšlenkovitý oddych

Počítačové hry skutečně už dávno nejsou okrajovou záležitostí, která dokáže oslovit pouze nadšence dny a noci vysedávající před poblikávající obrazovkou. Zatímco ještě před zhruba deseti lety bylo hraní pouze jednou z okrajových možností využívání počítačů, dnes jsou hry ve zcela jiném postavení. Svým tvůrcům a producentům přinášejí pohádkové zisky, jsou úzce provázány s dalšími odvětvími zábavního průmyslu (zejména filmovým), neúnavně nutí vývojáře k práci na pokročilejších technologiích a hráče k jejich pravidelnému pořizování. Sofistikovaná zábava dnes na řadě platforem nabízí nepřeberné množství žánrů, propojuje různé technologie a nejen v důsledku toho přesahuje hranice prosté zábavy.
Počítačové hry se ale také stávají předmětem zájmu sociologů, psychologů a filozofů, dostávají se do výukových osnov a v neposlední řadě slouží k ovlivnění názorů lidí. Ani v tomto oboru nechybí propracované marketinkové strategie, navíc ale mohou hry sloužit i k čistě propagandistickým, náborovým či jinak názory "upravujícím" účelům. Ať v počítači, na obrazovce domácího televizoru nebo na displeji mobilu - hry jsou fenoménem se vším všudy. Producenti vyvíjející tituly dnes již jen výjimečně směřují své aktivity pouze na jedinou platformu, tedy do počítače či na herní konzoli. Vždyť hrát se dá i na mobilním telefonu nebo na PDA - a byznys s nárůstem "herních" možností utěšeně rozkvétá a přesouvá se z klasických počítačů právě na nové herní platformy.

Hry po kapsách
"...volaný uživatel se právě ve hře FIFA 2006 snaží dosáhnout gólu ze standardní situace. Bylo by na čase, za deset minut totiž skončí poločas a naše reprezentace pod jeho vedením stále prohrává s Japonskem 1:13. Prosím, zavolejte později." Možná to nebude trvat dlouho a dočkáme se podobných hlášení operátorů na nedostupných telefonních číslech. Hry a mobilní telefony k sobě totiž mají čím dál blíže.
A tak zatímco ještě před pár lety, v době monochromatických displejů, byly hry na mobilech sice běžné, ale napevno a jaksi bez nároku na honorář zakotvené v menu, dnes již jde o výtečný obchod. Barevné displeje, interní paměti mobilů a hlavně běžně dostupné datové přenosy nabízejí možnost vybavit telefony aplikacemi - v drtivé většině případů jde o hry.
Různí výrobci mobilů podporují různé systémy (jako Java nebo Mophun), hry jsou k dispozici, ovšem nikoli zdarma. V nabídkách operátorů můžete najít řadu titulů, které si (obvykle prostřednictvím služeb jako Live! u Eurotelu nebo T-Zones u T-Mobile) stáhnete a posléze v měsíčním účtu či stržením kreditů zaplatíte. Jednotlivé tituly stojí v řádu několika desetikorun. To je relativně přijatelná částka, v celkových číslech ale jde o ohromující sumy - za loňský rok utratili zájemci o hry na mobily celosvětově přes 200 miliónů eur.
Podle předpovědí by křivky grafů měly nadále strmě stoupat a v roce 2007 by se už tento segment trhu měl dostat přes 1,5 miliardy eur. Určitě nejde o pouhé vize, ale o reálné odhady kalkulující s dalším vývojem technologií, zrychlením datových přenosů, mnohem větší podporou tvůrců her i operátorů. První vlaštovky dalšího sbližování her a mobilů ostatně jsou už na trhu a můžete si je koupit.
Zcela novou generaci, která by se nejspíše dala popsat jako přenosná herní konzole jaksi mimochodem vybavená také možností telefonování, nabízí Nokia pod jménem N-Gage. Zatímco první verze zejména díky ne zcela promyšlené ergonomii propadla, právě na trh vstupuje druhá, označená jako N-Gage QD. Oba modely v současnosti stojí zhruba 8000 korun: u nového byla cena nasazena o poznání níž, první verze k ní došla díky zlevnění. Nokia i ve světle výše zmíněných předpovědí věří v úspěch a nezdá se, že by podobné zařízení bylo zcela odsouzeno k neúspěchu. Specializované herní tituly jsou ale cenově přece jen už v jiných relacích, mohou totiž stát až 2000 korun. Naštěstí si na tomto moderním zařízení zahrajete i běžné a cenově mnohem dostupnější "mobilní" Java hry. První vlaštovku už nyní následují další, například ohlášený model Gizmondo. Na rozdíl od N-Gage pracuje v rozšířeném systému Windows CE, který je zahlcen herními tituly.
Z hlediska operátorů jsou nejzajímavější hry označované jako MMMG (Massive Mobile Multiplayer Game) - tedy masívní mobilní hry pro více hráčů. Větším počtem hráčů ale není myšleno několik kamarádů, nýbrž potenciálně milióny obyvatel virtuálních světů a soupeřů na neméně nehmatatelných kolbištích. Nejen, že takové hry jsou výsostně zajímavé z finančního hlediska (kromě hry se totiž může platit i pravidelný poplatek za online hraní v systému), ale mohou i přivádět nezanedbatelné množství uživatelů k pravidelnému využívání datových přenosů...

Počítač na hry? Špatná volba!
Doby, kdy počítačové hry znamenaly to, že jsou hrány na počítačích, jsou již minulostí. Dnes dokonce nejsou počítače příliš doporučovány v případě, že je chcete používat primárně na hraní. Samozřejmě, chcete-li se připojovat na internet, pracovat s kancelářskými aplikacemi, fotografiemi či videem a ve volných chvílích zastřelit pár ochránců zákona, tak je pořád počítač jedinou smysluplnou alternativou. Pokud ale plánujete strávit večery u her, poohlédněte se spíše po herních konzolích. Ty mají mnohem nižší pořizovací náklady a ve srovnání s počítači, které je nutné prakticky neustále vylepšovat o nejnovější komponenty proto, abyste si mohli vůbec zahrát žhavé novinky, nevyžadují víceméně žádné vedlejší náklady. Odpadají problémy se systémem, instalací či řadou periférií, hraní je jednoduché a okamžité - konzoli stačí připojit k televizoru a může se začít. Není divu, že si podobně jednoduchá zařízení získala nesmírnou popularitu. Když před zhruba dvěma roky přišly na trh v USA dlouho očekávané herní konzole XBOX od společnosti Microsoft, tak zákazníci vzali obchody doslova a do písmene útokem. Přispěla k tomu pochopitelně i výhodná zaváděcí cena, ovšem jde o důkaz, že podobná ryze herní zařízení mají na trhu své místo. I když mluvit o úzkých mantinelech použití není na místě, moderní konzole zvládnou například i přehrávání CD a DVD filmů.
Nejpopulárnější konzolí současnosti je PlayStation2 od Sony, v závěsu za ní se drží již zmíněný XBOX a GameCube od japonské legendy herního průmyslu Nintendo. Všechny jsou dostupné i na našem trhu, totéž platí i o hrách, které jsou pro tyto platformy vyvíjeny. Cenově nejzajímavější je konzole GameCube, která se dá pořídit těsně pod hranicí 4000 korun, o zhruba tisíc korun je sice levnější PlayStation One, jde však o výběhový model překonaný druhou generací. Ten pořídíte za cenu kolem 7000 Kč, na stejné úrovni je i cena XBOX, největšího konkurenta.
Pokud se od her nedokážete odtrhnout ani na ulici či v metru a mobilní telefon v tomto ohledu doposud nedokáže nabídnout odpovídajícím způsobem propracované herní prostředí, tak nejlepší volbou současnosti je Game Boy Advance (Nintendo), jakýsi malý bratříček velkých konzolí, vybavený vlastním barevným displejem. Cena je s nimi srovnatelná, stojí kolem 4300 korun.
Každá z konzolí se může pochlubit svou klíčovou hrou (či řadou), která má za úkol přetáhnout uživatele od konkurence. Tyto tituly proto logicky nejsou dostupné na jiných platformách. U XBOX tuto roli plní Halo, PlayStation2 láká na Final Fantasy, GameCube zase prezentuje své možnosti pomocí titulů Resident Evil. Hry na konzole nepatří k nejlevnějším a ceny novinek mohou přesahovat i 2000 Kč. Starší nebo méně exponované tituly se dají pořídit i za cenu lehce pod tisíc korun.
Ať je technologie jakákoli, ať se výrobci konzolí snaží předehnat jeden druhého, rozhodující nakonec nejsou technologie nebo značky, ale samotné hry. Skvělé hardwarové parametry jsou samy o sobě k ničemu v okamžiku, kdy je nedokáže využít žádný herní titul, nebo v případě, že dostupné hry nedokážou zabavit svého uživatele. Strohá čísla ovšem dokazují, že hry své hráče baví do té míry, že neváhají utrácet za novinky: v loňském roce dosáhly tržby za počítačové hry jen na území USA hodnoty 7 miliard USD, z toho 5,8 miliardy (186 miliónů kusů) spadá právě na hry pro konzole, zbytek (1,2 miliardy, 53 miliónů kusů) tvoří hry pro klasické počítače.

Hraj si a budeš náš
Novinkou ve světě počítačového hraní je takzvaný advergaming, což je termín poměrně přesně vystihující zapojení reklamních a marketinkových principů přímo do her. Dnes již není nic divného, že se i v herním prostředí (například na mantinelech virtuálních sportovních stadiónů) objevují reálné reklamy prodávané a cílené stejně jako na opravdových sportovních kolbištích. Beze všeho, doba je už taková. Mnohem závažnější, a pod zmíněný termín již příliš nepasující, jsou ale hry cíleně propagandistické, vnucující určitý názor a snažící se nepřímo ovlivnit myšlení a chování hráče. Zatímco v dřívějších dobách sociologové při svých výzkumech nenacházeli skutečnou změnu v myšlení způsobenou hraním počítačových her, dnes to již připouštějí a odvolávají se právě na takové tituly.
Jednou z nejznámějších je v tomto ohledu hra America's Army. Volně nabízený akční titul má sloužit k představení života v americké armádě, ovšem jeho skrytým cílem je nalákat nové brance ke službě pro vlast. Skutečnost, že tento americkou vládou objednaný a financovaný titul se stal mimořádně oblíbeným (za osm měsíců po zveřejnění hra získala 1,3 miliónu hráčů a ti strávili více jak sedm miliónů hodin on-line hraním), dokládá i jasně změřitelný nárůst odvedených. Zkrátka to funguje. Otázkou je, jestli podobné zkušenosti mají autoři i se hrou Special Force. Stojí za ní palestinská organizace Hizballáh, a tak je víceméně jasné, že v ní jde o útoky na izraelské vojáky a osadníky. Podobného ražení je i v Sýrii vytvořený a na Blízkém východě s úspěchem prodávaný Under Ash, jakýsi "simulátor" intifády. Světlo světa ale v USA spatřila i hra Ethnic Cleansing, která zcela nepokrytě pracuje s neonacismem, bílou rasou a odpovídajícími myšlenkovými pochody. A hodně se v ní střílí...
Také v domácích podmínkách už máme zástupce kategorie her, které mají za úkol nenásilně pozměnit myšlení svých uživatelů. Hra Domácí násilí - Game Over (v produkci Ministerstva vnitra) se sice podobně jako zmíněné tituly věnuje násilí, ale není militantní a prvoplánově agresívní. Jejím úkolem je lehce načrtnout problematiku domácího násilí, čehož dosahuje herním prostředím příbuzným nesmírně populární řadě "simulátorů lidského života" The Sims. Zde ovšem není problém inzultovat partnerku, ovšem u vědomí toho, že podobné choutky by měly zůstat skryty výhradně ve virtuálním počítačovém světě...
I tohle dost možná naznačuje cestu, kam se hry a vůbec počítačová zábava ubírají. Výhradně bezmyšlenkovitý oddych? Také, ale nejen.

Autor je spolupracovníkem redakce


Odkazy:

Nokia N-Gage - www.n-gage.com
Stránky věnované "mobilnímu hernímu" telefonu Nokia N-Gage.
XBOX - www.xbox.com
XBOX od společnosti Microsoft a jeho oficiální stránky.
Playstation - www.playstation.com
Za nejpopulárnější konzolí současnosti stojí společnost Sony.
GameCube - www.gamecube.cz
Domácí stránky věnované herní konzoli GameCube.
America's Army - www.americasarmy.com
Oficiální stránky bezplatně šířené náborové hry americké armády.
Domácí násilí - www.domacinasili.cz
Ministerstvo vnitra připravilo bezplatný simulátor domácích násilníků.