Zpětná diagnóza: Lenin měl syfilis

Zpětná diagnóza: Lenin měl syfilis

Teorie o tom, že Vladimír Iljič Lenin (vlastním jménem Uljanov), byl nemocný syfilidou, se objevily už po jeho smrti. V Sovětském svazu, zemi, jež nerada připouštěla pochybnosti o své ikoně, však pro takové názory nebylo místo.
Tři izraelští lékaři nyní v odborném časopise European Journal of Neurology analyzují údaje, jež se jim podařilo shromáždit. Využili i údajů z ruských archívů, které se postupně otvírají. Jednoznačnou diagnózu v nich neobjevili, protože - jak uvádějí - i lékařské zprávy byly podřízeny potřebám propagandy. Nicméně posbíraná fakta silně svědčí o onemocnění pohlavní chorobou.

Ochrnutí a mozková mrtvice

"Když ten případ popíšete, neuvedete, koho se týká, a dáte k posouzení neurologovi specializovanému na infekční nemoci, bez váhání řekne - to je syfilis," řekl jeden z autorů nové studie Vladimir Lerner deníku New York Times.
Oficiální zprávy - jak je shrnuje Encyclopaedia Britannica - zdůrazňovaly Leninovy potíže, jež měl po pokusu o atentát, který na něj byl spáchán v srpnu 1918. Lékaři tehdy vyňali z jeho krku kulku, která jej zasáhla. Lenin se sice po operaci rychle vzchopil, ale hned následující měsíc na část těla ochrnul a byl neschopen řeči. V červnu 1919 se poněkud zotavil a naplno se pustil do práce při budování nového státu.
V prosinci se u něj opět projevilo částečné ochrnutí. Zdravotní potíže mu už neumožnily být vůdcem, který měl vše podstatné pod kontrolou. V březnu 1923 jej o řeč připravil záchvat mozkové mrtvice a po další mrtvici zemřel 21. ledna 1924, ve věku nedožitých 54 let. O žádné pohlavní nemoci úřední zprávy nehovoří.

Velmi zřetelné symptomy

Vladimir Lerner a jeho kolegové však konstatují, že Leninovy symptomy velmi silně připomínají projevy syfilidy, bakteriální nemoci přenosné pohlavním stykem.
Infekce, zprvu viditelná jako vředy, se při ní postupně šíří po celém těle a zasahuje i mozek. Jejími projevy jsou pak bolesti hlavy, nervové poruchy, potíže zažívacího ústrojí, bolest svalů a kloubů. V závěrečných stadiích choroby, často dvacet a více let po nákaze, se pak období velké aktivity často střídají s depresí, letargií a dokonce projevy slabomyslnosti. Poškození srdce a oběhového ústrojí mohou vést k ochrnutí, výduti krevních cév a k mozkové mrtvici. Až do poloviny 20. století, kdy se do lékařské praxe dostal penicilin, byla syfilis nevyléčitelná.
Leninovo onemocnění má tyto projevy, včetně střídání období aktivity s neschopností cokoli dělat. Choroba jej zbavila síly utkat se se Stalinem, který postupně přebíral Leninovu moc. Autoři dokonce objevili záznam, že Lenin byl krátce léčen i salvarsanem - sloučeninou objevenou v roce 1907, která se používala právě pro potlačování projevů syfilidy. Lékaři museli mít zřejmý důvod pro použití tohoto léku, jinak by jej nepodávali. Salvarsan totiž obsahuje jedovatý arzenik a způsobuje nepříjemné vedlejší efekty.

Mozek čeká na vyšetření

Lékaři, které oslovil list New York Times, zpravidla souhlasili, že důkazy publikované jejich izraelskými kolegy působí velmi přesvědčivě pro hypotézu onemocnění syfilidou. Připustili však, že diagnóza provedená až zpětně na základě dodatečně sesbíraných poznatků nemůže být nikdy zcela přesná.
Dala by se však prověřit moderním lékařským vyšetřením. V moskevském Výzkumném ústavu mozku mají uloženy Leninovy mozkové tkáně. Po smrti velkého vůdce před jeho nabalzamováním je lékaři odebrali proto, aby mohli anatomicky zkoumat příčiny geniality. Rozbor dnešními metodami by umožnil poznat, zda v něm jsou stopy po bakteriálním původci syfilidy.
Avšak ústav takové pokusy odmítá. "Nemáme chuť ani čas o tom diskutovat," uvádí ve svém prohlášení. "Prostě se nechceme hrabat v prachu a popelu minulosti." Takže na definitivní potvrzení hypotézy o další nemoci mocných si budeme muset počkat. Faktem ovšem je, že Lenin otřásl dějinami 20. století dříve, než se u něj projevily výrazné příznaky choroby.
[*]