Sestavit kvalitní domácí kino vyžaduje pečlivost i dost peněz

Stačí aby domácí kino umělo přehrávat digitální filmové disky DVD? Dnes již rozhodně ne! Dávno minuly časy, kdy se centrum domácí zábavy skládalo z televize, přehrávače disků DVD a několika nekvalitních reproduktorů. Současné technologie nabízejí mnohem víc a zprostředkovávají podobný zážitek z filmu, jaký mají diváci ve skutečných kinech. Co se o to postará? Především reprosoustavy s mohutnými zesilovači nebo třeba širokoúhlá tenká plazmová televize. Není na ní místo? Nabízí se plnobarevný projektor. Nejsou na něj peníze? Pomoci by mohla horká novinka současnosti - plochá televize, jejíž obrazovka je složena z tekutých krystalů - LCD.

Vybavit si dobré domácí kino ovšem není levná záležitost, nicméně obecně platí, že pokud již někdo domácí kino staví, není vhodné moc šetřit, protože to, co si průměrně movitý člověk pořídí nyní jako dostačující, bude mít ještě několik let, během kterých by mohl zjistit, že vybavení nesplňuje již ani základní požadavky.

Na televizi se nesmí šetřit

Odborníci na domácí zábavu doporučují koupit tak velkou televizi, na jakou má budoucí divák peníze. Velikost obrazu je více než podstatná pro dobrý pocit ze sledování domácího kina. Zcela nevhodné jsou pro tyto potřeby nyní stále ještě velmi rozšířené televize s vypouklou obrazovkou a úhlopříčkou menší než 80 cm. Základ by dnes měla tvořit televize větší osmdesáti centimetrů, která podporuje širokoúhlý formát 16:9.

Velikost televizní obrazovky je dobré volit podle toho, z jaké dálky se na ni bude koukat. V ideálním případě by měla být vzdálenost, ze které se bude televize sledovat, zhruba pětinásobkem úhlopříčky její obrazovky.

Cena běžných širokoúhlých televizí se dnes pohybuje v rozmezí zhruba od třiceti až do šedesáti tisíc korun. Mezi cenově nejdostupnější kvalitní výrobky na tuzemském trhu patří značky Panasonic a Thomson. Za přijatelnou cenu lze pořídit i televizory elektronického giganta Sony. Přístroje s úhlopříčkami kolem osmdesáti centimetrů lze od těchto výrobců koupit zhruba za 32 tisíc korun.

Běžná televize s velkou obrazovkou zabere hodně místa. Volbou pro ty, kteří se nebojí do svého obývacího pokoje investovat, by mohly být plazmové a LCD displeje. Technologie plazmových displejů v současnosti představuje vrchol dosavadního vývoje v oblasti televizorů. Poskytují vysoce kvalitní, kontrastní a ostrý obraz, přičemž jejich úhlopříčka bývá až 155 cm. Jejich obrazovky jsou zcela ploché a díky minimální tloušťce se mohou zavěsit na stěnu třeba místo obrazu. Cena těchto "pláten" se pohybuje od sta tisíc korun. Skvělý obraz je ovšem vykoupen kromě vysoké ceny též dětskými vadami, kterými plazmové displeje stále trpí. Patří mezi ně vysoké zahřívání během provozu, téměř stejná životnost jako u běžných televizorů či náchylnost k fyzickému poškození.

Další možností je zakoupit televizor, jehož obrazovka je složena z tekutých krystalů. Jeho výkonnost je srovnatelná s plazmovými displeji, avšak cena je o něco málo nižší. LCD televizory lze navíc sehnat také s výrazně menšími úhlopříčkami než plazmové protějšky. LCD displeje jsou ze všech srovnatelných produktů nejvíce šetrné na spotřebu energie. Malý LCD televizor lze sehnat za třicet tisíc korun, velký i za dvě stě tisíc.

Nejlépe zřejmě vyvažují poměr kvality a ceny takzvané projekční televizory. Princip spočívá v promítání obrazu vytvářeného malými obrazovkami na matnici, která tvoří plochu obrazovky. Výsledný obraz tak může mít úhlopříčku i hodně přes jeden metr. Levnější přístroje používají k vytváření obrazu malé vakuové obrazovky. Toto řešení přináší některá omezení, která se projevují nižší ostrostí a kvalitou obrazu, stejně jako nižším jasem. Novější a dražší zařízení potom používají LCD zobrazovače, které řeší problém omezeného světelného výkonu, zvyšují kontrast i ostrost a zajišťují perfektní geometrii a stabilitu obrazu. U nejdražších modelů jsou tyto zobrazovače tři, pro každou barevnou složku obrazu jeden. Výhodou jsou také menší rozměry zobrazovacího systému LCD, které se příznivě promítnou do velikosti celého televizoru, píše internetový server Videoexpert.cz.

Poměrně dobrý projekční televizor, který téměř nahradí plazmovou obrazovku, lze koupit za šedesát tisíc korun. Například firma LG nabízí svůj televizor s úhlopříčkou 112 centimetrů za necelých padesát tisíc korun. Podobné ceny nabízejí také konkurenti Sony, Thomson či Panasonic.

Pro skutečně náročné diváky se nabízí možnost sáhnout do oblasti výpočetní techniky a k přehrávání filmů si zakoupit projektor. Obraz u kvalitnějších modelů se blíží standardním televizorům, přičemž zobrazovací plocha může být několikanásobně větší. Nejlevnější projektory stojí zhruba třicet tisíc korun. Cena slušného projektoru s dobrým světelným výkonem se pohybuje kolem sedmdesáti tisíc korun. Jednoznačnou nevýhodou těchto zařízení je jejich vysoká hlučnost, absence reproduktorů a nutnost promítat na dobré projekční plátno.

DVD již může plně nahradit videorekordér

V době digitálních multimédií není rozumné pořizovat si do obývacího pokoje analogové přístroje, jako je magnetofon či videorekordér. Bez nejmenších potíží je totiž nahradí jediná věc - DVD rekordér. Nejnovější DVD rekordéry nabízejí stejné vlastnosti jako VHS rekordéry a navíc mnoho funkcí, které byly u VHS rekordérů nemyslitelné (plně digitální editace, vysoká kapacita záznamu u modelů s integrovaným pevným diskem a podobně. Kdykoli je tak možné film na disku přemazat jiným, nebo k němu nahrát další snímek.

Všechny DVD rekordéry jsou samozřejmě vybaveny televizním tunerem, a tak poskytují v oblasti nahrávání televizního signálu obdobný komfort jako klasické videorekordéry. Některé modely DVD rekordérů jsou podle odborného serveru kinodoma.cz navíc osazeny vnitřním pevným diskem (HDD), na který lze rovněž nahrávat. Taková kombinace DVD/HDD rekordéru umožňuje například nejprve nahrát oblíbený seriál na vnitřní pevný disk, poté odstranit tolik oblíbené reklamy a teprve pak nahrát epizodu - tentokrát už bez reklam - na DVD disk.

Pokud budoucí divák nenahrává na video nyní, pravděpodobně nebude pořizovat záznamy ani v budoucnosti, proto je pro něho zbytečné rekordér kupovat. V takovém případě úplně stačí dobrý přehrávač DVD disků.

Ať již padne volba na jakékoli ze dvou druhů zařízení, je nutné dávat pozor, co si zákazník kupuje. Zařízení by měla přehrávat co nejvíce jiných formátů, než je DVD. Pokud již máte ve sbírce filmy, které jste si pouštěli na počítači, neměla by u přehrávače chybět schopnost číst formát MPEG 4, CD-R, CD-RW a MP3.

Přehrávače by také měly mít více zvukových a obrazových výstupů. Standardně jsou zařízení vybavena výstupy a vstupy typu SCART, které jsou snad na všech moderních televizorech. Neměla by ovšem chybět také komunikační rozhraní potřebná pro propojení s počítačem. Právě tyto konektory totiž výrazně rozšiřují využití zařízení v budoucnosti. Může se na ně připojit kromě počítače třeba projektor či jiný obdobný přístroj. Komunikační rozhraní kompatibilní s počítačem přitom rozhodně cenu přehrávače či rekordéru nezvednou, je to spíše "vizitka" prozíravosti výrobce.

Bez povšimnutí nemůže zůstat fakt, že mnoho lidí má ještě doma své oblíbené videokazety, kterých se nechtějí vzdát. Pro takové případy nabízí svět spotřební elektroniky videorekordéry, které jsou kombinované s přehrávači DVD disků. Tato zařízení jsou ovšem moc velkým kompromisem. Vedle jejich rozměrnosti je obrovskou nevýhodou také absence některých funkcí, které jsou běžné u klasických DVD přehrávačů. Svým výkonem mají tyto kombinované přístroje blíže spíše k videu než k modernímu DVD. Cena těchto zařízení se pohybuje kolem deseti tisíc, nejobyčejnější lze sehnat od firmy Thomson již za necelých osm tisíc.

Reproduktory jedině od jednoho výrobce.

Základní pravidlo při výběru reprosoustavy je, že všechny reproduktory musí být od jednoho výrobce. Smíchání několika různých druhů způsobí zcela jistě nerovnováhu ozvučení. Většina DVD přehrávačů dnes podporuje výstup pro pět reproduktorů a jeden subwoofer. Lepší modely podporují systém 6+1 nebo 7+1. O rozestavění reprosoustavy je dobré se poradit s experty, kteří se ozvučením zabývají. Špatně umístěné reproduktory totiž mohou výrazně pokazit dojem ze sledovaného snímku.

Významnou, avšak nikoli nezbytnou součástí domácího kina může být také radiopřijímač, takzvaný tuner. Pokud je tato komponenta v sestavě přítomna, potom se právě ta stává centrem kina. Na ni se totiž napojují reproduktory i ostatní součásti domácího kina, jako je DVD přehrávač či věž. Tuner dělá zvuk, a proto je velmi důležité dbát na to, jaký vybrat. Měl by podporovat více reproduktorů tak, jako to mají lepší DVD přehrávače. Rádio by mělo mít více než dvacet předvoleb a neměla by v něm chybět i mechanika na běžnou audiokazetu.

Kde najít informace o cenách domácích kin
http://www.excelia-hifi.cz
http://www.videoexpert.cz
http://www.kinodoma.cz
http://www.rockservice.cz
http://www.audio-video.cz
http://www.123shop.cz
http://www.adart-elektro.cz
http://www.m-elektro.cz
http://www.hifimarket.cz
Zdroj: internet