Mozek se o nás stará, i když si to neuvědomujeme
Tento poznatek zjistil Ben Seymour z vysoké školy University College v Londýně. Podle internetového serveru BBC Seymourův tým použil k půlhodinovému výzkumu čtrnácti dobrovolníků funkční magnetickou rezonanci. To je metoda, která umožňuje zvenčí "nahlédnout" do mozku. Vlastní pokus ovšem nepatřil k těm úplně nejpříjemnějším. Lidé ležící ve skeneru sledovali obrazovku a dostávali lehké elektrošoky vždy, když se na ní objevila konkrétní kombinace abstraktních, těžko identifikovatelných tvarů.
Po skončení pokusu téměř nikdo z účastníků nedokázal říci, jaká kombinace tvarů jim působila bolest a které by se tedy měli během pokusů bát - byl to čtverec následovaný kruhem.
Skener však ukázal zajímavou věc. Už po několika elektrošocích se dvě oblasti mozku (část mozkové kůry a region zvaný ventrium striatum) aktivovaly v případě kruhu, a vyslaly signál, který donutil břišní svaly, aby se stáhly v očekávání bolesti. Ještě i po uplynutí určitého času mozek podobně reagoval nejen na kruh, ale i na čtverec. Jako kdyby chtěl říci: Pozor, něco se tady chystá, buď ve střehu.
"Lidský mozek je unikátní biologický počítač, složený z přibližně sta miliard neuronů, v nichž se rodí myšlení a které řídí naše chování," řekl Seymour. "S použitím složité matematické strategie se soustavně stará o to, abychom zůstali naživu, a dělá to i tehdy, když si to neuvědomujeme. Tato schopnost se nepochybně zdokonalila v evoluci, protože ta zvýhodňuje živočichy, kteří jsou schopni se o sebe dobře postarat."
Proto například občas cítíme odpor k určitým zvukům, věcem, činnostem, zvířatům nebo lidem, a ani netušíme proč. Náš mozek to však ví.
Jako každá součást našeho podvědomí, i tato má svou odvrácenou tvář. Projevuje se u pacientů, kteří trpí nevysvětlitelnými bolestmi, nevyplývajícími z fyziologických poškození. Lékaři spočítali, že ve Velké Británii onemocní v průběhu života některou z forem chronické bolesti asi deset procent lidí.
V pozadí přetrvávajících nevysvětlitelných bolestí, které se velmi nesnadno potlačují, může být naprogramovaný strach před něčím, co lidé nemohou sami definovat. Seymour je proto přesvědčený, že těmto mechanismům by vědci měli věnovat mnohem víc pozornosti než dosud.
[*]
Autor je redaktorem slovenského deníku Sme
