Čtyři kategorie viny podle Jasperse
Německý filozof Karl Jaspers po druhé světové válce ve snaze umožnit Němcům vyrovnat se s totalitní minulostí napsal útlou knihu Otázka viny. Jejich současné rozpoložení tam popsal takto: "Nechtějí slyšet o vině, o minulosti; světové dějiny se jich nedotýkají. Chtějí přestat trpět, chtějí se dostat z bídy, chtějí žít, ne přemýšlet."
Jaspers v knize uvažoval celkem o čtyřech kategoriích viny: kriminální, politické, morální a metafyzické.
Kriminální, nejjednodušší vinu nese zločinec, který porušil zákon; jeho jednání posuzuje soud.
Politická vina vyplývá z odpovědnosti občanů za to, jakou mají vládu; míru této viny určuje názor vítěze.
Měřítkem morální viny je svědomí, jehož příkazy a námitky mají mít přednost třeba před vojenským rozkazem.
Metafyzická vina činí člověka odpovědným i za zločiny, které sice nespáchal, avšak které se děly za jeho života s jeho vědomím. "Jestliže jsem neučinil všechno, co jsem mohl, abych jim zabránil, jsem spoluvinen." Měřítkem takové viny je Bůh.
O posledním typu viny často mluví vězni z koncentračních táborů. Vyčítají si, že vlivem osudu přežili, zatímco jejich bližní na základě téže náhody zahynuli: tento pocit ve svých knihách shodně popisují Primo Levi, Ruth Bondyová a dlouhá řada dalších.
O stejném typu viny se však dá uvažovat třeba také v souvislosti s nedávnými balkánskými válkami: o zločinech proti civilistům, ke kterým například v Bosně a v Kosovu docházelo, věděla celá světová veřejnost, aniž svět proti nim dlouho cokoli podnikl.
