Santana se v Praze předvedl v plné síle

Santana se v Praze předvedl v plné síle

/Od našeho zpravodaje/

V roce 1969 vyvrcholila "květinová doba" památným festivalem ve Woodstocku. Jedno z nejnezapomenutelnějších vystoupení zde odehrál mladý kníratý poloindián, z nějž energie tryskala do všech stran. S šedesátkou na krku se Carlos Santana vizuálně poněkud proměnil, z jeho nástroje ale vycházejí stejná kouzla jako před více než třiceti lety. Tři dny po svých sedmapadesátých narozeninách zavítal konečně kytarový kouzelník i do Prahy. A jeho premiéra v srdci Evropy nezklamala vysoká očekávání.

Předskakující Salvador Santana, syn hlavní hvězdy, nezapřel svou krev. S bravurní doprovodnou kapelou vystřihl čtyřicetiminutový set, svěží a... santanovský. Konec konců, sám otec si v poslední písni zahostoval a ukázal se tak divákům dříve, než čekali.

Před půl devátou začal ten pravý karneval. Na rozdíl od předešlých koncertů v Budapešti a Záhřebu zahájil Carlos Santana proslulým woodstockým intrem. Když pak navázal stařičkou Soul Sacrifice, nebylo pochyb, že je to ON.
Dokonalé retro, hardrock model 60 - 70. léta se vším všudy, nejen pamětníci spokojeně podupávají. A mezi tím vším se s kytarou na krku jakoby mimochodem prochází chlápek v kožené kšiltovce a černých brýlích, evidentně při síle, vyluzující ze svého nástroje charakteristické táhlé tóny barevné jako jeho kapela.

Ač je Santana velkou osobností, bez takto kvalitní kapely by těžko propojil dvě své polohy - starší (rockovější) a současnou (jemnější). V Praze se to v pátek večer povedlo. Zahajovací woodstocké retro tak mohla vystřídat podmanivá Put Your Lights On z nedávného alba Supernatural, které mistra znovu vyneslo do sedla (a omladilo jeho posluchačskou obec). Z pět let starého skvostu ověnčeného osmi Grammy čerpal kytarista při pražském koncertu nejvíc, a to i na úkor novinky Shaman zastoupené jen dvěma skladbami.

Záplavy zpívajících hostů zvučných jmen, které si v poslední době Santana zve do studia, na turné zdárně nahradil mladík Andy Vargas. Popovější písně mu seděly lépe, neztratil se ale ani v letitých trvalkách. 

Velkou plochu věnovali muzikanti instrumentálním skladbám na latinskoamerickém tanečním podkladě (Foo Foo, Yaleo), v nichž excelovala zejména trojice bubeníků vedená černým Dennisem Chambersem a bezesporu i klávesista Chester Thompson. Maličko za tím vším kulhalo snad jen žesťové duo (možná i vinou přílišného zvukového upopředění).
A sám mistr? Žádná velká show, ale spontánní improvizace v rámci desetičlenné kapely plné muzikantů od kosti.
Na playlist dvouapůlhodinového koncertu se nakonec vešlo téměř dvacet položek s průměrnou stopáží osm minut.

V závěru se Santana proslulým dvojbojem Black Magic Woman/Gypsy Queen opět vrátil do dob svého mládí.
Před druhou přídavkovou Evil Ways, až neúnosně nataženou o představovací set, si pak neodpustil mantru všech letošních zahraničních hostů, a sice špetku politikaření a boje za lepší svět, který hyne pod rukama George Bushe. Sólo, které pak vystřihl do jedné z největších hitovek, znělo nepoměrně lépe.