Není to příjemné, přesto je nutné se na soud obracet
Postavení spotřebitele se u nás - z pohledu zákona - výrazně zlepšilo. Také nabídka je větší, někde dokonce i 24 hodin denně. Přesto se u některých prodejců nezměnilo vůbec nic.
Před rokem 1989 vládl monopol dodavatele. Když člověk nějaké zboží viděl, platilo heslo "Ber nebo běž". Dnes je postavení mezi spotřebitelem a druhou stranou formálně rovné, ve skutečnosti však vždy tahá za kratší konec pomyslného provazu.
Jaká jsou očekávání průměrného spotřebitele na ochranu jeho práv? Má pocit, že při vyjednávání v okamžiku reklamace je na tom stejně jako kdysi. Ber nebo běž.
Stát mu sice zajistil v zákonech dobrou ochranu, ale v životě jsou změny pomalé. Vymahatelnost práva je v povědomí spotřebitelů nízká. Pokud se rozhodnou podat žalobu, vyhrávají.
Ale ne všichni jsou ochotni, i když jim právník potvrdil, že právo je na jejich straně, jít se soudit. Neodrazuje je ani tak délka sporu, jako to, že i když vyhrají, firma už dávno nebude existovat.
V mnoha evropských zemích funguje systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, který se osvědčuje jako jednoduchý, schůdný a rychlý. V Polsku, které je nám jako nová unijní země blízké, takové věci řeší smírčí soudy, složené ze zástupců obchodní inspekce, spotřebitelské organizace a asociace zastupující podnikatele.
U nás se o zkušenostech mimosoudních řešení sporů sice ví, ale realizace je v nedohlednu.
Spotřebitelské organizace nastupují především v osvětě, poradenství i ve sporech proti velkým hráčům na trhu, prostě tam, kde síla jednotlivce by byla na prosazení práva příliš malá. Jenže zákon nám od loňska dává i jiné právo, které se chystáme využít.
Paragraf 25 zákona o ochraně spotřebitele dal spotřebitelským organizacím možnost podávat návrhy na zahájení řízení u soudu o zdržení se protiprávního jednání ve věci ochrany práv spotřebitelů. I tento postup by mohl nesolidním podnikatelům ukázat, že spotřebitelská práva jsou skutečně vymahatelná.
Autorka pracuje ve Sdružení obrany spotřebitelů ČR
