Aleš Vlk: Podle škol poznáte moderní ekonomiku

Pomáhají české školy konkurenceschopnosti naší ekonomiky? Kladná odpověď na tuto otázku by se měla stát absolutní národní prioritou. Dá se totiž říci, že to, jak vypadá vzdělávací systém na všech svých úrovních dnes, nám dává zprávu o tom, jak úspěšná bude česká ekonomika v budoucnosti.
Reálnost tohoto pohledu potvrzují zahraniční zájemci o investice. Samozřejmě, že je pro ně důležitá kvalitní dopravní infrastruktura, výhodná zeměpisná poloha, politická stabilita, právní rámec podnikání a cena pracovní síly. Na vrcholu jejich zájmu ale stojí vzdělávací systém a dostupnost lidských zdrojů v dostatečné kvalitě a vhodné struktuře. U subjektů, které se chtějí věnovat rozvinutým technologiím či výzkumu a vývoji, je zásadní pomyslná špička vzdělávací pyramidy: vysoké školy, a to především ty technické.
Doporučení, jež by vedla k tomu, aby podnikatelské subjekty působící v Česku měly do budoucna dostatek takové pracovní síly, kterou pro svůj rozvoj potřebují, se více méně opakují a zaznívají z mnoha stran. Je třeba zvýhodnit investice do vzdělávání, podpořit spolupráci podniků s vysokými a středními školami technického směru, vytvářet technologické parky, zvýšit zájem o technické a přírodovědné obory už na základních školách a popřípadě zavést školné na školách vysokých.
V rámci úvah nad možnými změnami vzdělávacího systému je zapotřebí si uvědomit, že ve všech ekonomicky vyspělých zemích to byla vždy vláda, která byla iniciátorem změn ve vztahu vzdělávacího systému a podnikatelského prostředí.
Podnět k těmto změnám byl jednoduchý - uvědomila si, že země zaostává v konkurenceschopnosti za svými největšími konkurenty a jako příčinu identifikovala nedostatečné propojení vzdělávacího systému na potřeby hospodářství.
Nejrazantnější změny moderních ekonomik nastaly v oblasti vysokoškolského vzdělávání, kde především anglosaský svět (Spojené státy americké a Velká Británie) začal propojení vysokých škol a podniků podporovat mnoha dotačními programy jak na celonárodní, tak na regionální úrovni.
V Británii jsou například vládní programy na podporu této spolupráce vyhlašovány už od 70. let minulého století.
Co se týká České republiky, je asi nejvyšší čas přestat přešlapovat na místě, navrhnout a hlavně správně uskutečnit opatření, která by vedla k tomu, aby naše ekonomika do budoucnosti disponovala takovým lidským potenciálem, který umožní její dlouhodobý rozvoj.
V oblasti spolupráce vzdělávacích institucí a zaměstnavatelů nemusíme nic nového vymýšlet. V mnoha případech stačí nechat se inspirovat zkušenostmi zemí, které podobné problémy řeší už několik desetiletí.
Autor je externím konzultantem CzechInvestu