Ivo Fencl: Komunikace není vše. Ani ve školách

Komunikace není vše. Ani ve školách

Monstrum nového školského zákona Senát vrátil k projednání do Poslanecké sněmovny. Záminkou byla požadovaná povinná maturitní zkouška z matematiky. Pochopili senátoři, že i jiné paragrafy mají nastartovat změny mnohem závažnější?
Nejde jen o nové maturity, ale především o takzvané rámcové vzdělávací programy. Ty podkopávají celou dosavadní vzdělávací tradici a praxi české základní a střední školy. Programování školní výuky pomocí osnov, odborně i věcně jasně vymezujících učivo, už řadu let dává školám volnost úprav. Nyní bude zrušeno. Tak zmizí ze škol z vědy odvozená systémovost, už Komenským zdůvodněná.
Rámcové vzdělávací programy sice mají být dvouúrovňové: Rámec "klíčových kompetencí" bude určován (euro)centrálně, školní program bude ale v každé škole odlišný, jak se na tom dohodnou učitelé, rodiče a zástupci veřejnosti dle místních podmínek. Jde vlastně o nový útok na údajně příliš akademické, rozumové vzdělávání.
K nejednoznačnému názoru na účelnost vzdělávacích programů ale už došla padesátka pilotních škol, které je, v šibeničním termínu, většinou ani nedokončily. Střední školy s nimi ještě nezačaly. Jaké jsou to experimenty, když o výsledku je rozhodnuto předem?
Podstatou zásadní reformy školství je vládní akt. Potvrzuje se, co sociologie vzdělávání ví od poloviny minulého století: ve školství nerozhodují ani tak silné myšlenky, jako politická konstelace.
Ministryně školství to popírá. Zamlčuje, že navržená zákonná opatření jsou ve svých důsledcích srovnatelná s dvě stě let starou reformou tereziánskou. I u její kolébky stála žena - absolutní vladařka, ale státnický formát...
Liberální reformátoři školství nemají vyhráno. Zřetelné jsou rozpory mezi politiky, odborníky v resortních ústavech, mezi asociacemi. Radikálním změnám fandí několik škol, vlažná podpora přichází od několika desítek, většinové učitelstvo, rodiče a žáci si myslí, možná mylně, že z těchto mraků pršet nebude. A když vše zkrachuje, třeba na pasívní resistenci.
Povýšit zákonem formálně funkcionální vyučování nad vyučování obsahové zde nemá obdoby. Zatím jsme byli zaměřeni na faktické znalosti a na dovednosti. První ligou jsou profilované školy základní a střední.
Budoucí cesta vede mezi oběma krajnostmi. Tou školství už kráčí; zejména ve velkých městech si žáci i rodiče mohou z nabídky škol vybírat.
Startovací náklady reformy se odhadují na miliardu. Budou to vyhozené peníze? Léta (re)kultivované vzdělávací programy, například základní a obecná škola, škola národní, škola zdravá i další, skončí? Co bude s kvalitními učebnicemi a dalšími pomůckami? Už se soukromí domácí a teď už i zahraniční vydavatelé těší na nový velký a jistý byznys?
Dobrou výtěžnost s jistým pracovním uplatněním slibuje i celoplošné testování žáků, které je v zákoně rubem ještě nedopsaných rámcových vzdělávacích programů. Testovací a zkoušková mánie je už na obzoru.
Učit se prý má jen "věcem hodným nového modelu všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání" (viz www.vuppraha.cz).
Někomu to možná připomene výcvik našich miláčků - psů, koček a koní. Pokud bude zákon přijat, akademicky zaměřené školy to tu budou mít moc těžké. V ohrožení jsou i školy odborné.
Proč je nám vtloukáno do hlavy, že škola je zde příliš náročná, že nemusí mít řád a nároky? Jde o postmoderní ideologický folklór nebo o našeptávání ďáblovo, jak to charakterizoval koncem minulého století filozof Roger Scruton? "Učením", "vírou" se stane ve školách "komunikace" - žvást jako "substancializované prázdno"? Móda, která jinde, včetně USA, vyčpěla a je aktuálně revidována i v západní Evropě?
Průběžnou rekonstrukci školství potřebujeme, nikoliv ale dekonstrukci zákonem.
Autor je pedagogem a publicistou