poznámka
Česká nanebevstoupení
O co hůř se v české společnosti kvůli hypertrofovanému rovnostářství a stejně bující závisti žije výjimečným osobnostem, o to lépe se tu daří legendám. Místo uctívání a oceňování těch stále ještě žijících, kteří dosáhli něčeho mimořádného, máme tendenci adorovat mrtvé. A přemalovávat jejich obraz tím, jak si do vzpomínek na ně promítáme vlastní neúspěchy, frustrace a nenaplněná očekávání. Místo včasné oslavy zásluh konkrétního člověka vytváříme ex post ikony, které jsou naším převráceným obrazem.
Na prahu podobného nanebevstoupení stojí dnes pochovávaný Ivan Hlinka. Na nedostatek náležitých poct v průběhu svého života si oproti jiným nemohl stěžovat. Měl to štěstí, že byl sportovec a hokejista k tomu.
Způsob, jakým byly Hlinkova tvář a jméno "vytěžovány" ve dnech, které uběhly od jeho tragické smrti, však svědčí o tom, že při vytváření jeho ikonografie by tato hlavní životní role nemusela hrát prim. Práce na tesání nesmrtelnosti Ivana Hlinky byly započaty. Na rozdíl od nepříznivého vývoje zápasů, v nichž hrál, či jejichž přímé aktéry koučoval, nebude mít šanci je odvrátit. Jak napsal Milan Kundera: Jakmile vás nesmrtelnost nalodí na palubu, už nemůžete vystoupit. A to je hrůza.
