Martin Potůček: Dokážeme hájit svoje zájmy?

Praotec Čech byl k nám, svým potomkům, zatraceně obmyslný. Vybral nám pěknou, úrodnou zemi v mírném pásmu, chráněnou horami. Ale obklopenou většími národy, které také hledaly a hledají svoje místo na slunci. Dnes by si asi přičetl k dobru, že to bylo v Evropě, která byla a stále se ještě jakž takž drží na špici civilizačního pokroku. Na její půdě byly nicméně rozpoutány dvě světové války, s jejichž důsledky se potýkáme dodnes.

Bude se s nimi potýkat i nová vláda. Ovšem v zásadně změněné situaci. Členství v Evropské unii nám - poprvé v historii - nabízí možnost rozvíjet se v širším společenství národů nikoliv na základě dočasného příměří světových velmocí či pod cizí knutou, nýbrž z naší svobodné vůle. Navíc ve společenství, které je spravováno na demokratických základech. Podtrhlo to i nedávno úspěšně uzavřené jednání o textu ústavní smlouvy EU.

Naše kultura, historické zkušenosti, stupeň rozvoje, schopnosti aktivně se přizpůsobovat měnícím se poměrům nám dávají velmi dobré předpoklady stát se úspěšným článkem evropské integrace. Nakolik se podaří tyto předpoklady využít, záleží do značné míry na státu a jeho orgánech.

Nejdůležitější podmínkou úspěchu je co nejlépe poznat a pochopit Evropskou unii, jejího ducha, vývojovou dynamiku, institucionální členění a principy jejího fungování. Jen tak odhalíme místa, kde může být naše země nejprospěšnější sobě i ostatním.

Proto máme obrovský dluh ve vysílání mladých lidí ke studiu na specializovaná špičková evropská učiliště: narazíte tam na Maďary, Poláky, Estonce, Slováky, ale na Čecha jen stěží. Také naši úředníci by si měli z různých školení o EU nosit mnohem více domácích úkolů. A co politici?

Rumunská vláda pečlivě vybrala několik stovek nejtalentovanějších mladých mužů a žen a přes napjatý rozpočet investuje každoročně značné částky do jejich kvalitní průpravy v právní a správní vědě, ekonomice, politice, ve výuce problematiky EU i v jazykové přípravě. Je to jedna z nejvýhodnějších investic, která se Rumunsku brzo vrátí, až nová politická a správní elita najde odpovídající uplatnění v Bruselu či v Bukurešti. I když Rumunsko do EU teprve směřuje, nepředstavuje příklad k následování?

Vstupem do EU se česká veřejná správa dostala do situace, kdy kromě běžných domácích agend musí trvale spolupracovat s evropskou administrativou při rozvíjení mimořádně náročných a komplexních úloh. Kromě lepšího poznání unijního prostředí to předpokládá i mnohem lepší spolupráci našich orgánů navzájem. Zatím jsou velké problémy v samotné komunikaci mezi nimi. Četná zadání prostě ignorujeme.

Připravujeme se tak o přístup k důležitým informacím, a tím i o značné zdroje. Natož abychom se vzepjali k aktivnímu a důslednému prosazování našich specifických zájmů. A těch máme celou řadu: rozvíjení dopravní infrastruktury, podporu vzdělávání, výzkumu a vývoje, regionální rozvoj a přeshraniční spolupráci, průmyslovou politiku, potřeby zemědělského a potravinářského komplexu...

Při hledání naší "parkety" na poli zahraniční a bezpečnostní politiky můžeme využít zkušeností z tradičních kontaktů na Balkáně, na Blízkém východě a v nástupnických zemích bývalého Sovětského svazu. Přitom je v našem zájmu, aby se Evropa stala formativní součástí nového světového řádu. Proto by nová vláda měla iniciovat a plně podporovat směřování EU ke společné zahraniční a bezpečnostní politice.

Bez mezinárodní spolupráce a dělby práce budou globální problémy dále eskalovat. I když je dnes EU nejdůležitějším nadnárodním rámcem naší existence, bylo by chybou ignorovat další významné mezinárodní instituce, především OSN, WHO, OECD, NATO (s důrazem na budování jeho evropského pilíře). Máme šanci navázat i na dosud dobré jméno Československa (a později ČR) v podpoře rozvoje zaostávajících oblastí světa.

V kontextu všech těchto problémů mi staromilské malování čerta na zeď v podobě bruselské byrokracie a národovecké oplakávání formální státní suverenity připadá ... úsměvné.

Autor vede Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy

Seriál Vize vycházel v HN od 8. července vždy ve čtvrtek jako příspěvek do diskuse o problémech, s nimiž se potýká vláda. Téma posledního dílu bude 9. září: Umíme (si) vládnout?