Miloš Pick: Pružnost trhu práce - návrat o dvě století?

Analytik Pavel Kohout vyslovil názor (Mzdy by v Česku mohly být vyšší, HN 25. srpna), že v Indii za ohromnou nezaměstnanost i extrémně nízké mzdy může "hlavně" nedostatečná pružnost trhu práce, která odrazuje podniky od tvorby pracovních míst navzdory tak nízkým mzdám. Ve skutečnosti ani obdivuhodně vysoký hospodářský růst nestačí v Indii k vytváření takového přírůstku míst v průmyslu i ve službách, jaký by mohl absorbovat ohromný příliv pracovních sil z přelidněného zemědělství. Ani k okamžitému dosažení naší úrovně produktivity práce a mzdy. Překonávání propasti za vyspělým světem je úkolem pro více generací. Hledejme proto raději řešení v prostředí zemí s námi více srovnatelných.
Na počátku industrializace dnes vyspělých zemí byl zaměstnanec většinou bezbranný proti jednostrannému určování pracovních podmínek včetně bezbřehé pracovní doby. Dnešní úroveň ochrany práce, počínaje ochranou pracovního poměru a konče pracovní dobou, která je zhruba poloviční než na počátku této éry, je i v zájmu zaměstnavatelů.
Sociální soudržnost patří k hlavním faktorům růstu produktivity práce. Proč tedy je nyní tato úroveň ochrany práce označována za překážku pružnosti trhu práce, hospodářského růstu a zaměstnanosti?
V éře globalizace je možné finanční kapitál bleskově přemisťovat po celé planetě. I podniky, respektive pracovní místa, se mohou snadno stěhovat, především za co nejlevnější pracovní silou s co nejnižší pracovně právní ochranou.
Kapitál se snaží své flexibilitě přizpůsobovat i flexibilitu pracovní síly. Způsoby cenové konkurence - mzdové, sociální a daňové podbízení - doplňuje o podbízení v úrovni ochrany podmínek práce.
V posledních letech vzniká extrémní hrozba laviny outsourcingu. Podniky ve vyspělých zemích staví zaměstnance před alternativu: Buď přemístíme místa do méně vyspělých zemí (v Evropě, ale i "do Číny nebo do Indie"), nebo zde budete pracovat se mzdovými a pracovními podmínkami těchto zemí. I tam, kde se to neprojevuje v tak brutální podobě, podniky zvyšují tlak na snižování ochrany podmínek práce.
Kromě snazšího propouštění se nejvíce rozšířenou formou zvyšování pružnosti pracovní síly stává zejména práce na kratší úvazek. To je však něco zcela jiného než obecné zkracování pracovní doby.
Solidární zkracování pracovní doby bylo založeno na zásadě zkrácení pracovní doby bez snížení (roční) mzdy a produktivity. Toho bylo dosahováno zvýšením hodinové mzdy i produktivity. Solidární postup umožňoval, aby k tomu celý podnik "zrychlil tempo". Podnikateli to umožnilo zabránit zvýšení jednotkových nákladů práce. Pro zaměstnance to byla další cesta zvyšování životní úrovně - získal další volný čas při nezpomaleném růstu reálné mzdy.
Individuální poskytování kratších pracovních úvazků však neumožňuje "zrychlit tempo" podniku. Je proto založeno na opačné zásadě: kratší pracovní úvazek s kratší (roční) produktivitou a s ještě kratší mzdou.
Zaměstnavatel tak může dosáhnout snížení jednotkových nákladů práce i při snížení produktivity. Pro zaměstnance to nepředstavuje zvýšení životní úrovně, ale jen změnu její struktury - volný čas místo mzdy. Pokud je to nedobrovolné, je to vlastně určitá obdoba částečné nezaměstnanosti, a to bez jakýchkoli sociálních kompenzací. Podle průzkumů by však jen menšina pracovníků v zemích EU dala přednost kratší práci s nižší mzdou, například kvůli péči o děti.
Důsledky takového uplatňování pružnosti trhu práce - spolu s ještě širším cenovým podbízením - je možné ukázat na příkladu Velké Británie, která bývá dávána za vzor. Touto cestou dosahuje nyní nejnižší nezaměstnanosti od počátků sedmdesátých let.
Míra zaměstnanosti obyvatelstva - včetně kratších úvazků - byla v Británii v roce 2002 asi o dvanáct procent vyšší, než byl průměr EU. Relativně vysoká míra zaměstnanosti však byla hlavně důsledkem pomalého růstu hodinové produktivity práce, zejména od druhé poloviny devadesátých let. Ta byla v Británii v roce 2002 asi o 13 procent nižší než v průměru EU.
Proto i celkové mzdové a nemzdové hodinové náklady práce v Británii (podle údajů za zpracovatelský průmysl za rok 2001) reálně zaostávají za průměrem EU asi o desetinu. Přesto - právě v důsledku nízké produktivity - jsou na jednotku výroby o něco vyšší než v průměru EU, a tedy asi o 14 procent vyšší než v USA. Takový extenzívní výsledek je dlouhodobě neudržitelný, protože ohrožuje budoucí konkurenceschopnost Británie. Signalizují to i některé aktuální analýzy, které právě Británii přisuzují největší hrozbu "outsourcingu" - ztrátu možná tři čtvrtin miliónu pracovních míst během dekády.
Pružný trh práce může asi dočasně zmírnit nezaměstnanost, i když zčásti jen opticky. Ale i to hlavně na úkor dlouhodobé konkurenceschopnosti a hospodářského rozvoje. A krátkodobě i na úkor nižších mezd. Pro Evropskou unii i pro nás je nadějná především cesta necenové konkurence, zvyšování produktivity rozvíjením jejích kvalitativních, znalostních faktorů.
Autor je makroekonomem