G. Schröder: Žaloby sudetských Němců nepodpoříme

Vytvoření česko-německé expertní skupiny, která by žaloby odrážela, se však nechystá. Tuto dohodu máme jen s Polskem, uvedl Schröder.

hn: Pane kancléři, nedávno jste - spolu s polským premiérem Markem Belkou - prohlásil, že Německo odmítne u všech soudů "nepodložené individuální nároky" Němců vysídlených z Polska. Čeští poslanci sice na rozdíl od polských nevznesli žádné reparační nároky, ve Štrasburku však žalují sudetští Němci i český stát. Platí tedy pro Česko totéž co pro Polsko?
Spolu s premiérem Belkou jsme potvrdili společný postoj německé a polské vlády, že už není prostor pro restituční nároky z Německa a že jsou takovéto nároky právně nepodložené. Dále jsme konstatovali, že neexistuje - právně ani politicky - prostor pro reparační požadavky. Spolková vláda proto nepodpoří individuální žaloby o odškodnění v souvislosti s druhou světovou válkou u národních nebo evropských soudů. To platí samozřejmě i pro Českou republiku.
Ostatně: již před pěti lety jsme společně konstatovali, že Německo ani Česko nebudou ani dnes, ani v budoucnu vznášet v této souvislosti majetkové otázky. Nechceme naše vztahy zatěžovat politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti, chceme je směrovat do budoucna.
hn: Chcete zřídit společnou německo-polskou skupinu expertů na obranu proti žalobám. Budou do ní zapojeni i čeští experti?
Skutečně jsme pověřili nezávislé právní experty. Jedná se o to, jak mohou německá a polská vláda vyjádřit své společné stanovisko v této otázce v případě procesů u národních a evropských soudů. Jde přitom o německo-polskou dohodu. Myslím, že bychom měli tyto experty nejprve nechat začít dělat svou práci.

hn: Od 1. května 2004 existuje nový prostor, kde na sebe narážejí Češi a Němci: EU. Praha například podporuje navýšení rozpočtu unie pro rok 2007 až 2013, Berlín je proti. Čeho chcete při jednání dosáhnout?
Spolu s dalšími pěti státy jsme navrhli, aby měl finanční rámec EU do roku 2013 k dispozici maximálně jedno procento hrubého národního přijmu EU. Evropské unii to umožňuje roční zvýšení výdajů o 4,5 procenta. To dalece přesahuje možnosti mnoha národních rozpočtů.
Docílíme tím dvě věci: na jedné straně zůstane zajištěna finanční akceschopnost EU. Na straně druhé se zároveň zabrání ekonomicky kontraproduktivnímu přetížení čistých plátců. Návrh Evropské komise by naproti tomu rozpočty čistých plátců nepřijatelně zatížil.

hn: Peníze, které platí Spolková republika do společné evropské pokladny, nesměřují jen do hospodářsky zaostalých regionů v nových členských státech EU. Profitovat z nich budou i východoněmecké spolkové země. Trváte dokonce na tom, abyste po roce 2006 dostávali co největší podporu ze strukturálních fondů. EU by tedy logicky měla výdaje zvýšit ...
... což přesto není logické! Požadujeme, aby se strukturální pomoc soustředila na nejchudší regiony Evropy. Se srovnatelnými regiony by se mělo jednat stejně, jestliže splňují kritéria pro podporu. Mohou to pak být i regiony ve starých členských státech. Většina prostředků by však měla jít do nových členských států. Nyní musejí členské země, které dosud přijímaly solidaritu od Evropy, ukázat, že i ony jsou schopny solidarity vůči novým členům.
Pokud jde o financování: má se realizovat z valné části změnou struktury výdajů. Ostatně - navzdory strukturální pomoci pro východní Německo zůstaneme i nadále největším čistým plátcem v EU.

hn: Bude spolková vláda podporovat zahájení vstupních rozhovorů s Tureckem?
Jestliže Evropská komise zahájení takových jednání doporučí a potvrdí tak, že Turecko splňuje podmínky - dodržování politických kodaňských kritérií -, pak to výslovně podpořím. Je to otázka toho, jak důvěryhodní jsme pro partnera, jemuž jsme již před čtyřiceti lety dali na členství naději a který v uplynulých dvou letech učinil obdivuhodné reformní pokroky.
Je to však především v našem vlastním hospodářském a bezpečnostně-politickém zájmu. Neboť tato cesta by názorně ukázala, že demokracie, právní stát, lidská práva a hospodářská dynamika mohou existovat spolu s moderním, osvíceným islámem.
Jasné je však i toto: jednání o vstupu budou trvat dlouho a Turecko bude muset důsledně pokračovat v reformní cestě.

hn: Vstup Turecka do EU není jedinou výzvou, s níž se Evropa musí vypořádat. Tou další je evropská ústava. Jak bude ve vaší zemi vypadat její ratifikace? Je vůbec možné uspořádat v Německu referendum? A pokud ano, budete pro?
Přeji si, aby Německo bylo dobrým příkladem a aby patřilo k prvním zemím, které ústavu ratifikují. Bylo by to důležitým politickým signálem, který by vzešel z Německa jako největšího členského státu EU.
Spolková vláda okamžitě zahájí - podle platné legislativy jedinou možnou - parlamentní ratifikaci po podpisu Ústavy Evropské unie 29. října v Římě.
Nezávisle na tom se již delší dobu snažíme zavést nástroje přímé demokracie i na spolkové úrovni. Z důvodů potřebných parlamentních většin je to však velmi obtížné. Od úpravy pro jediný případ, jen pro referendum o evropské ústavě, si mnoho neslibuji.

hn: Německo je největší ekonomikou v Evropě. Proto je pro sousední státy, jako je Česko, důležité, aby bylo konkurenceschopné. Co pro to hodláte udělat?
O konkurenceschopnost německého hospodářství si nedělám žádné starosti. Znovu jsme se stali mistrem světa ve vývozu. Musíme se však připravit na výzvy, které před námi stojí v souvislosti s globalizací a demografickým vývojem.
To ostatně neplatí jen pro Německo, ale pro všechny průmyslové národy. Proto jsme pod názvem Agenda 2010 realizovali dalekosáhlé reformy v systémech sociálního zabezpečení a na trhu práce, aby sociální stát byl trvale výkonným a financovatelným a aby klesaly vedlejší mzdové náklady. Tyto reformy provázíme rozsáhlými daňovými úlevami a inovační ofenzívou, abychom zajistili výkonnost našeho sociálního státu a konkurenceschopnost naší ekonomiky.

Gerhard Schröder

Do křesla německého kancléře usedl Gerhard Schröder (1944) na podzim roku 1998. O čtyři roky později - po volbách v roce 2002 - stanul v čele vlády znovu. Členem SPD je od roku 1963. Letos odstoupil z funkce předsedy strany a ponechal si jen post kancléře.
V Německu je považován za pragmatického politika "nového střihu" (podobně jako britský premiér Tony Blair). Za dobu svého působení ve vládě si vysloužil přezdívku "mediální kancléř".

[*] Domácí politika
V březnu 2003 Schröder představil plán rozsáhlých reforem tradičně štědrého německého sociálního státu a trhu práce. Jeho návrhy ale narazily na odpor. Proti reformním snahám rudo-zelené vládní koalice se postavily hlavně odbory, které politiku Schröderovy SPD ještě na konci devadesátých let téměř bezvýhradně podporovaly.

[*] Zahraniční politika
Kancléř Schröder ve světě proslul především jako rozhodný odpůrce války v Iráku. Kvůli odmítavému postoji k americkému tažení proti Saddámu Husajnovi se rozkmotřil s prezidentem USA Georgem Bushem.
Jako šéf německé vlády Schröder dlouhodobě usiluje o reformu Organizace spojených národů. Prosazuje, aby OSN hrála významnější roli v Iráku. Kromě toho by pro Německo rád získal křeslo stálého člena Rady bezpečnosti OSN.
Na evropské politické scéně kancléř jednoznačně podporuje přijetí Ústavy EU.
Od začátku se zasazoval o rozšíření unie na východ, kvůli obavám z přílivu levné pracovní síly na německý trh práce však trvá na přechodných obdobích na volný pohyb pracovníků z nových zemí EU.
Pod jeho vedením Německo, největší čistý přispěvatel do evropské kasy, odmítlo zvýšit výdaje z rozpočtu EU.
Ještě předtím, než se stal kancléřem, Schröder kritizoval bavorskou CSU za její výroky na adresu České republiky kvůli sudetským Němcům. Po nástupu do funkce předsedy německé vlády odmítl majetkové nároky Němců vysídlených po válce z Československa.
(čtk, zuk)