Proč volební hlasy získávat dobře promyšleným programem a dlouhodobou poctivou prací, když je možné si je koupit? Právě tak můžeme číst rozhodnutí sociální demokracie o čtrnáctých platech zaměstnanců rozpočtové sféry. Okolnosti, za nichž k němu došlo, jsou totiž takřka skandální.
Výše čtrnáctých platů byla oznámena již před několika měsíci. Náhle však přišla změna. Jaká to náhoda, zrovna v den doplňovacích voleb do Senátu a měsíc před "hlavními" senátními a zejména krajskými volbami. Tři nejvyšší vládní činitelé za ČSSD o těchto platech v sobotu jednali s odboráři, výsledek však neoznámili, jak je zvykem, hned po schůzce. Radostnou novinu smělo voličům prozradit jedině předsednictvo partaje, které - další "náhoda" - zasedalo ve stejný den. A kdo by se neradoval, když k Vánocům místo už očekávané desetiny dostane čtvrtinu běžného platu?
Bylo to směšné divadlo. Hrdinové pracujícího lidu vycházejí ze sekretariátu strany a sdělují národu, že se pokusí toto rozhodnutí ve vládě prosadit. Překlad: volte nás, my to vymysleli a teď ještě musíme přesvědčit partnery, kteří by vám sami od sebe nepřidali. Je to neuvěřitelné chování v rámci koalice - jedna strana přijme populistické rozhodnutí a předsedové zbylých dvou, obsazeni do role naprostých moulů, mohou pouze veřejně souhlasit.
Raději ponechme stranou smysl přidávání všem. Lepší by samozřejmě bylo zvýšit fond odměn a umožnit šéfům, aby motivovali ty nejlepší pracovníky. Kdo by však riskoval, že to mezi zaměstnance státu vnese závist? Ti přece mají být spokojeni, aby volili tak, jak od nich strana čeká.
martin.denemark@economia.cz