Causa Kořistka: takto se boj s korupcí nedá vést
Již několik týdnů sledujeme téměř v přímém přenosu vyšetřování v trestní věci nabídky úplatku Jana Večerka a Marka Dalíka - tehdy budoucímu poslanci - Zdeňku Kořistkovi. Ze záplavy zpráv od zúčastněných, policie, státního zastupitelství, obhajoby i politiků zůstává zvláštní pachuť s otázkou, kdo má pravdu, o co jde a kdo postupuje podle zákona.
Shrňme fakta. Devětadvacátého července se uskutečnila schůzka Večerka, Dalíka, Kořistky a možná další osoby. O obsahu každý vypovídá jinak. Aniž by Kořistka informoval policii, o údajném obsahu schůzky informuje až 16. srpna stranického šéfa Pavla Němce. Poté o schůzce referuje tisk.
Na základě šetření policie po předchozím projednání s dozorujícím státním zástupcem Martinem Frašem zadrží Večerka a Dalíka. Vedoucí státní zástupce v Ostravě Josef Bláha věc převezme od svého podřízeného. Přes rozdílný právní názor Fraše neakceptuje podnět k podání návrhu na uvalení vazby a propustí oba zadržené.
V mediální kampani je kritizován jeho postup ze všech stran. Policie se cítí poškozená a náměstek policejního prezidenta žádá nejvyšší státní zástupkyni o sjednocení praxe v těchto případech.
Nadřízená Bláhy, krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová, si vyžádá spis o případu k provedení dohledu a následně rozhodne. Její rozhodnutí je komentováno a kritizováno téměř ze všech směrů. Nejvyšší státní zástupkyně sděluje své stanovisko v rozhlase a vrchní státní zástupce v Olomouci hodlá přezkoumat postup Andělové, protože její zpráva vyvolala rozruch.
Fraš písemně odmítá pokyn Andělové a jeho odmítnutí čteme v tisku v plném znění. A do toho se objevují podrážděné reakce policie, politiků, závěry testu na detektoru, úryvky z odposlechů a informace o účtech zúčastněných.
Kdyby se postupovalo podle zákona a ctil se zákon, tak by tento chaos nemohl nastat.
Byla to série pochybení
Jenže na kdyby se v životě nehraje. Aniž bych předjímal závěry vyšetřování a rozhodnutí ve věci samé, je možné už teď vysledovat pochybení jednotlivých osob. První je nesporně u Kořistky, který věc včas a řádně neoznámil policii. Tím neskutečně ztížil nalezení spravedlivého rozhodnutí, zvlášť poté, co informoval tisk.
Chybu udělali i policisté
Druhé pochybení je u elitních policistů, kteří věc projednávají s dozorujícím státním zástupcem a zapomínají, že podle zákona je okresní státní zástupce v Ostravě jen jeden - Bláha, a ne Fraš. Měli věc konzultovat s vedoucím státním zástupcem. Kdyby znali zákon, nemohl by je postup Bláhy překvapit. Podle zákona o státním zastupitelství je vedoucí státní zástupce oprávněn s konečnou platností rozhodnout.
Za třetí: Martin Fraš neinformoval nadřízené včas a v plném rozsahu. Čtvrtým pochybením, které rozhodně nezklidnilo situaci, byla neadekvátní reakce vedení policie. Státní zástupce má právo, ale i povinnost hodnotit důkazy a rozhodovat ve věci na základě informací, které má k dispozici.
Vyplývá to z trestního řádu. A pokud rozhoduje ve věci, kde někdo zatajil či neposkytl část důkazů, jako například záznamy telefonních odposlechů, není to rozhodně pochybení státního zástupce, ale toho, kdo tak učinil.
Páté pochybení je v otázce, zda vykonání dohledové prověrky je nestandardní postup. Výkon dohledu nadřízeného stupně státního zastupitelství je plně v souladu se zákonem. Odlišné komentáře tisku, některých politiků, policistů i vedení nejvyššího státního zastupitelství pak pouze zvětšují chaos.
A prozatím poslední, šesté pochybení spatřuji v medializaci interní korespondence mezi státními zástupci, což je sice v rozporu s interními předpisy, ale stalo se bohužel v poslední době téměř obvyklým způsobem komunikace.
Obhajoba může jásat
Jediný, kdo z toho může mít radost, je obhajoba. Může odhadnout postup policie, předvídat další kroky. To, co nezná, je interní rozbor, způsob uvažování a hodnocení důkazů ze strany policie a státního zástupce. Fraš a ti, co mu schválili zveřejnění odmítnutí pokynu Andělové, poškodili vyšetřování a dali obhajobě klenot.
A tak bychom mohli pokračovat. Ať již postup policie a státního zástupce bude jakýkoliv, dosavadními rozhodnutími se ve věci samé nic nestalo.
Vyšetřování přece nekončí
Rozhodnutí o neakceptování podnětu k podání návrhu na uvalení vazby a pokyn k zrušení trestního stíhání jsou jen mezihry, které na výsledek nebudou mít vliv. Zrušením trestního stíhání se věc vrací zpět policii k hledání a vyhodnocování dalších důkazů.
To, co je hodno politování a nápravy, je naprostý nekoordinovaný postup policie a státního zastupitelství v řádu chaosu, kterým se porušuje platný trestní řád. A nejzajímavější na tom všem je, že vedení státního zastupitelství není schopno se nejenom veřejně zastat svých pracovníků, ale naopak zvětšuje chaos svými emocemi. Takto se boj s korupcí nedá vést.
Autor, advokát, pracoval jako vrchní státní zástupce
