Ve skotském Falkirku ve slavné hospodě Behind the Wall se rozléhá do uší se zarývající zvuk zvonce. Hospodský tím upozorňuje na poslední šanci objednat si pivo. Početní hosté živě vyskakují a vydávají se k baru. Je půl jedenácté večer a za půl hodiny neuvidíte už v pubu ani živáčka. Zavírací doba se tu přísně dodržuje a všichni tuto tradici, ač neradi, akceptují.
"Chodím sem rád. Potkám tu hlavně fandy místního fotbalového mužstva FC Falkirk a dám si tady české pivo Budvar. Dokonce si za ním občas zaletím i do hospody do Čech," svěřuje se Bryan Stewart, rodák z Falkirku. A není sám. "Pivní turistiku" vyznává i spousta dalších Britů, kteří jsou letos vůbec nejpočetnějšími návštěvníky Česka.
Všichni v této "svatyni" příznivců FC Falkirk vědí, že mužstvo, hrající na moderním stadiónu pro čtyři tisíce dvě stě diváků, sponzoruje právě Budějovický Budvar.
A sponzoring se ukázal být jedním z chytrých tahů marketinkové strategie, založené na principu zaujmout kvalitou, odlišit se a upozornit na sebe. "Budvar se nejrazantněji z českých piv prosazuje na britském trhu, a to díky marketinku a prodejní strategii. Vyplácí se mu i sázka na sponzoring sportovních aktivit," pochvalně hovoří o obchodní politice Iain Loe, research manager Camra, největšího konzumentského hnutí na světě.
Prodejnímu úspěchu napomáhá i mezi lidmi se šířící "ústní reklama". Snad i proto Budvar v zemi téměř neinzeruje. Britská dovozní firma BB Supplies vydala loni pouhých 125 000 liber na krátkodobou billboardovou kampaň v londýnském metru. Přitom roční objem prodeje má hodnotu 8,5 miliónu liber a během posledních pěti let každoročně roste o 25 procent.
"Budvar je sice dražší, ale je to skvělé pivo," tvrdí návštěvníci nejen Behind the Wall, ale i řady dalších hospod v Británii. Jejich slova jen dokládá fakt, že budějovické pivo se stává módní záležitostí. Prosadilo se mezi padesáti TOP značkami a v Anglii je desátou nejžádanější.
V čem je klíč podnikatelského úspěchu? Na to odpovídá Denisa Mylbachrová z Public Relations zmíněného pivovaru slovy: "V Británii roste počet konzumentů, kteří se již nasytili masovými značkami velkých pivovarnických skupin a hledají něco speciálního, kvalitního, za co jsou ochotni zaplatit".

Pivo z Česka má zatím jeden problém. Nedává o sobě příliš znát. "Přitom každý Angličan má v hlavě zafixováno, že české pivo je výborné. Mimo Budvaru ho ale v hospodách skoro nenajdete. V supermarketech je někdy vidět Pilsner Urquell, v lepších restauracích Staropramen a v řetězci hospod Wetherspoons také Velkopopovický Kozel. Ostatní značky jako by neexistovaly," domnívá se Hugh Shipman, který je příležitostným dovozcem českého piva do Velké Británie. "Je však pravda, že se na trh přes velkoobchodníka Jamese Claye snaží dostat například Herold," podotýká Shipman.
Nejen pivovar Herold Březnice, ale i další menší české pivovary se po vstupu země do Evropské unie a pádu celních omezení rozhodly hledat cestu k britskému spotřebiteli. Míří za ním například Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod se značkou Rebel. "Jednání o dodávkách piva jsme s britskou stranou vedli již v roce 2003. K dohodě došlo teprve po vstupu Česka do unie," poukazuje na slibnou příležitost Jiří Hušek, ředitel pivovaru.
"Pivo bude dodáváno v cisternách a stáčeno do šesti různých druhů obalů. Máme již zaregistrovanou ochrannou známku. Od července zde máme také privátní značky, pivo bude distribuováno pod jiným názvem," vysvětluje prodejní strategii Jiří Hušek.
Také představitelé pivovaru Žatec vidí v Británii šanci. Jedinou možností, jak na takovém trhu uspět, je podle nich vhodně zvolený cílový segment trhu a kvalitní marketinkový program. "Rozhodně se nejedná o masívní mediální reklamu typu pracího prášku či hygienických potřeb," říká Radek Vincík, obchodní ředitel společnosti Žatecký pivovar, která má již zkušenosti z prodeje v exkluzívních restauračních zařízeních jako je například Lobby bar v Hotelu Radisson či prestižní londýnská restaurace Smith's.

Prosadit se na britském pivním trhu není a nebude jednoduché. Jedním z důvodů je silná konkurence a podobně jako ve většině zemí Evropské unie relativně nasycený trh. Pivovary musí vzít v úvahu, že malé objemy nebývají pro velkoobchodníky tolik zajímavé. "Nejsou proto ochotni podpořit prodej finančně," tvrdí Hugh Shipman, podle něhož se pivovary nedočkají většího zisku od supermarketů, kam směřují někteří čeští producenti. "Nemyslím si také, že je dobrá strategie pivovarů měnit značky jen proto, aby se prodaly v obchodních řetězcích. Není to způsob, jak si udržet zákazníky a vybudovat si skutečnou image," dodává obchodník Shipman.
Snaha o prosazení se v řetězcích vychází z rozvahy, že v Británii klesá spotřeba piva v pohostinstvích a tamní konzumenti si ho stále více kupují domů. "Až čtyřicet procent piva se prodá v obchodech. V roce 1982 to bylo pouze čtrnáct procent. Není divu, že se v poslední době britští hostinští bojí o své hosty," poukazuje na trend Jaroslav Novák, šéfredaktor časopisu Pivní magazín.
Důvody nižší spotřeby v pohostinstvích jsou hned dva. "Jednak se změnil životní styl a Britové mají stále pestřejší program, do něhož se návštěva pubu nevejde. Ekonomové zase poukazují na to, že pinta piva v hospodě přijde zhruba na 2,5 libry, v samoobsluze na méně než libru. A to už je rozdíl," vysvětluje Jaroslav Novák. Supermarkety navíc o zákazníka bojují slevami, a tak hostince propad vyrovnávají jídlem a vínem.
Nehledě na veškeré překážky, znalci se shodují v tom, že značky z Česka mají ve Velké Británii šanci. Tvrdí to i Iain Loe, který pivovarům přináší dobrou zprávu: "V Británii je patrný nový trend. Jestliže dříve se české pivo prodávalo především jako lahvové v supermarketech a speciálních obchodech, nyní je mezi zákazníky stále oblíbenější i jako čepované".

 

Pivo měli v oblibě už Keltové

Pivo patří k Velké Británii od pradávna snad stejně jako moře. V prvním popisu ostrova Pretannike zeměpisec Python píše, že britští Keltové pijí nápoj z kvašeného zrní smíšený s medem. Původní název pro pivo je "ale". Dnes se tak nazývají všechna světlá piva a název beer je určen černým pivům, ležákům, stoutům a porterům.
Popíjení piva v útulném vesnickém hostinci a odpočinek před krbem patří ke starodávným zvykům. Proto se typická vesnice shlukuje kolem starého kostela a hospůdky. Podle příležitostí k napití se také nazývají piva svatební, pohřební, vánoční nebo farní. Angličané často pořádají slavnosti, na nichž se ve velkém pije pivo, a výtěžek jde pak na dobročinné účely. Na trámu kostela v Essexu se zachoval nápis z 15. století: "To, co tady je, bylo vytvořeno pomocí piva."
Dvojí styl točení piva
V britských hospodách obvykle narazíte na dva styly točeného piva. Tzv. keg beer je pivo tlačené plynem ze sudů (keg), tak je to obvyklé i u nás. Točí se tak ležáky a další piva "ale".
Opravdové "real ale", nebo také cask beer nebo cask conditioned beer, se točí z jiného sudu jménem cask a pumpuje se ruční pumpou. "Real ale" je nepasterované, živé a v hospodě ještě dozrává. Typická je pro ně i výrazná vůně. Cask conditioned beer se obvykle podává téměř v pokojové teplotě. Lépe tak vyniká jeho chuť a vůně.
Výběr piv je nepřeberný. Kromě několika druhů keg piva (ležáky, "ale" a Guinness) tu je obvykle výběr z několika cask piv. Některá se v hospodě točí stále (home ale), ostatní značky jsou časem nahrazeny jinými (guest ale). Pinta "real ale" stojí něco málo přes dvě libry.
Zajímavostí britských pubů je to, že jsou bez obsluhy.
Pro každé pití si tak jako zákazníci musíme dojít vždy až k baru. Ve větších městech jsou v současnosti velmi často navštěvované vinné a koktejlové bary, které ve večerních hodinách nabízejí tzv. šťastnou hodinku (happy hour), kdy jsou nápoje podávány za snížené ceny. Otevírací hodiny pubů i barů se velmi liší, především v centrech měst, ale běžně je otevřeno od 11 do 23 hodin, v neděli od 12 do 22.30 hodin. Zavírací doba se přitom přísně dodržuje.
Základní typy britských piv
Stout - Velmi tmavé až černé, silně hořké, hluboce prokvašené, ale různě silné pivo. Podíl barvících sladů činí až dvacet procent a často se při výrobě přidává karamelový cukr. Vyznačuje se kompaktní a trvanlivou pěnou. Typickým představitelem je populární Guinness.
Porter - Vynalezl ho londýnský sládek Harwood a původně ho pojmenoval Entir. Je to velmi tmavé, hluboce prokvašené hořké pivo s vysokým obsahem alkoholu, až devět procent. Občas se při výrobě porterů používají kvasinky rodu Brettanomyces pro sekundární dokvašování, které dávají porteru výraznou ovocnou chuť. Vyrábí se především v Anglii. Současné jméno má od nosičů, kteří je roznášeli v 18. století a před domy se ohlašovali voláním: Porter!
Ale - Středně silná až silná hluboce prokvašená piva s vyšší hořkostí a celou škálou barev. Existuje celá řada piv, která se podle barvy, hořkosti a chuti dělí do skupin pale ale, india pale ale, bitter, mild ale, scotch ale atd. Často má výrazný ovocný akcent. Jde o velmi typické pivo, které Velká Británie rozšířila do celého světa a velmi výrazně tak přispěla do pokladnice typů piv.
Silnějším pivům se říká bitter a zrají šest až devět měsíců. Piva stout beer a india ale zrají rok a půl až dva roky, foreign stout jsou navíc velmi silně chmelena. Dříve se vozila do zámořských kolonií a bylo třeba, aby dlouho vydržela v horku bez chlazení.

Jaroslav Novák
Autor je šéfredaktorem odborného časopisu Pivní magazín