I přesto, že Britové jsou při jednání zdrženlivější než Američané, převzali od nich zvyk oslovovat se v pracovních stycích křestními jmény. "Asi před dvaceti lety se v Británii objevilo to, čemu já říkám americké metody obchodování. A tedy i oslovování křestními jmény," říká znalec britských poměrů a šéf společnosti European Business Center Karel Jelínek. "Jeden manažer byl najednou Mike, druhý Tony a začali mi tvrdit, že jsme si rovni. Já se však přece jen přidržuji formálnějšího oslovování," dodává Karel Jelínek. Tím formálnějším způsobem je obvykle oslovován šéf (Sir nebo Mr Carrington).
Označení funkcí a akademické tituly se sice užívají v korespondenci, v bezprostředním rozhovoru však rozhodně ne. Pouze lékařům se říká doktor.
Na druhou stranu se používají tituly čestné a šlechtické. Přitom nadepisujeme-li například dopisní obálku, napíšeme Sir William Smith. Naopak v přímém kontaktu vyslovíme jen titul a křestní jméno, tentokrát už bez příjmení: Sir John, Lady Elisabeth, Dame Victoria.
Pozdrav
Při představování či ukončení setkání dochází jen k podání rukou, objímání a jiné projevy náklonnosti se nepraktikují. Dokonce ani handshakes není tak častý jako v jiných zemích. Třeba kolegové, kteří se potkávají pravidelně, si už ruce nepodávají. "Britové mají úspornou gestikulaci a vyhýbají se blízkým fyzickým kontaktům," píše Ewa Pernal v příručce Savoir-vivre na obchodních cestách.
V představování se také stále objevuje řečnická otázka How do you do, na kterou se odpovídá zase otázkou How do you do, nikoliv větou, jak se skutečně cítíme.
Vizitky a písemné doklady
Podklady by měly být v britské nikoli v americké angličtině. "Vizitky by měly být na kvalitním papíru, bez titulů, s uvedením postavení, a to tak, aby tomu britský kolega rozuměl. Je třeba zohlednit, že mezi českými a britskými podnikovými funkcemi jsou odlišnosti," uvádí Miroslava Zamykalová v brožurce Mezinárodní obchodní jednání. Britové si chrání své soukromí, proto soukromé adresy nejsou na vizitách uvedeny.
Jednání
V byznysu ve Velké Británii hraje důležitou úlohu čas a dochvilnost. Také je vyžadována připravenost, korektnost a přesnost. Při představování firmy je dobré zvýraznit tradici a serióznost, výhodou jsou samozřejmě doporučení a reference od přátel. Britští obchodníci věnují pozornost protokolu a formalitám, a to hlavně v Londýně.
Protože se obchodní vztahy budují relativně dlouho, není na místě vyvíjet tlak na rychlou dohodu. Komerční morálky si přitom Britové v obchodování cení ze všeho nejvíc a jakákoli nekorektnost a porušení podmínek znamená ztrátu obchodu a poškození dobrého jména do budoucnosti. "Britští partneři si velice cení korektnosti a spoléhají také na ústní sliby a ústní závazky. Podle mých zkušeností, pokud se něco ústně dohodne mimo rámec smlouvy, váš partner s tím počítá naprosto jistě tak, jako kdyby to bylo napsáno," říká Jaroslav Hubáček, ředitel společnosti Škodaexport. Korektnost britských podnikatelů se projevuje i v tom, že jsou ochotni uznat své chyby a změnit při jednání svůj postoj.
"Vyjednávání se obvykle koná v džentlmenské atmosféře, i když se řeší věci, které jsou problematické. Pokud britským obchodníkům předložíte důkazy o tom, že jejich názor je chybný, anebo že není takový, jak to oni vnímají, jsou velice féroví a tento názor změní. Uznávají chyby, které jsou na jejich straně a oceňují, když člověk přiznává chyby nebo slabiny na vlastní straně. Diskuse může být pak velice konstruktivní," říká Petr Srkla, generální ředitel společnosti Grafitec.
Zvláště důležitým aspektem v komunikaci s britskými firmami je rychlá reakce na zaslanou korespondenci. České firmy jsou však v tomto ohledu nezřídka velmi laxní. "Britské firmy mají poměrně špatné zkušenosti s reakcemi českých firem na poptávky. Často mám ohlasy typu: Našli jsme si na internetu čtyři potenciální české subdodavatele kovových mechanismů kancelářských židlí a poslali jim e-mail, ale žádná firma neodpověděla," dělí se o špatnou zkušenost René Samek, ředitel kanceláře agentury CzechInvest v Londýně.
Běžné je odpovídat na písemnou, tedy i faxovou či e-mailovou korespondenci ještě týž den. Při písemném styku s českými firmami je řada britských podnikatelů uvedena do rozpaků, neobdrží-li odpověď, byť alespoň formální potvrzení o obdržení předmětné korespondence od české strany do tří až čtyř dnů.
Konverzace
Má být vtipná, ale tichá a diskrétní. Otázky a konverzace na téma soukromí nebo rodiny jsou v Británii naprosto nepřijatelné. O osobních záležitostech se tady baví jen neradi, přednost dávají konverzaci o počasí, dovolené, cestování a sportu. Je také lepší vyhnout se tématům, jako jsou rodina, city, politika, náboženství a rasové problémy. Britům totiž i krátký rozhovor o počasí pomůže zjistit, s kým mají tu čest. Kladou totiž velký důraz na vyjadřování a správný akcent, který je zde faktorem společenského rozvrstvení.
Zdvořilost Britům rovněž velí používat eufemismy a zmírněnou podobu kategorických formulací. Jestliže vám někdo řekne: Obávám se, že to nebude možné, znamená to jednoznačné odmítnutí.
Také komplimentů a častých zdvořilostí se od Angličanů moc nedočkáte. Když je například Američan extremely happy, Angličan je pouze quite pleased.
Důležité je také perfektně ovládat anglický jazyk. "Britové při jednání naznačují své záměry nejprve jemnými výrazy. Pokud člověk není zběhlý v angličtině, tak může minout spoustu užitečných signálů, které pochopí později. Britové když zjistí, že nechápete, tak používají silnější výrazy," tvrdí ředitel Skrla.
Používání mobilního telefonu během jednání je všeobecně považováno za neslušné.
Oděv
Stále tady přetrvává povědomí o tom, že oděv je spíše než otázkou módy otázkou příslušnosti k určité společenské vrstvě. Dříve bylo dokonce pravidlem, že oblek má být sice z kvalitní látky a dobře ušitý, nesmí ale působit nově. Aby proto aristokraté nebyli považováni za zbohatlíky, dávali prý nové obleky nejprve "obnosit" svým lokajům.
Také klobouky, které byly dříve tak typické pro úředníky ze City, dnes zcela zmizely. Elegance v oblékání je ale stále ztotožňována s konzervatismem a požadavkem být "za módou krok pozadu".
Zajímavé také můžou být konverzace o tom, co znamená barevná symbolika na pruhované kravatě britského obchodního partnera. Nejčastěji je v barvách majitelovy školy, univerzity klubu nebo vojenské jednotky. Přitom platí, že nosit takový vzor a barvu, na kterou nemáme nárok, je netaktní. Nejlépe tedy uděláme, zvolíme-li jinou než pruhovanou kravatu.
Pohostinnost
Nejčastější formou pohoštění je lunch v restauraci. Pracovní snídaně jsou méně obvyklé, společenská večeře spíš výjimečná. Písemná pozvání je lepší ihned potvrdit a pozvánky dobře prostudovat. Obvykle v jejich dolním rohu objevíte i poznámku o vhodném oblečení na akci.
Obchodní záležitosti se sice u stolu příliš neprobírají, mluví se o nich ale často až po kávě, tedy na závěr. Dobrým způsobům se v Británii přikládá obrovský význam.
Při oficiálních hostinách se po hlavním chodu přináší přípitek na zdraví královny. Přípitek To the Queen všichni absolvují ve stoje. Tímto okamžikem se hostina jakoby rozdělí na dvě části: slavnostní a méně oficiální. Před přípitkem je také nepřípustné u stolu kouřit.
Dárky
Není zvykem si vyměňovat dárky, a to ani před zahájením jednání, ani po podpisu kontraktu.
Obvyklejší je pozvat partnery do restaurace nebo na koncert. Jdeme-li k nim domů na večeři, je vhodné přinést malou pozornost, jakou jsou květiny, kromě bílých lilií, které jsou považovány za květiny smuteční, nebo sladkosti.
Je také nepsaným pravidlem, že druhý den po návštěvě je zaslán krátký dopis s poděkováním.
