Velká Británie má velmi rozvinutý trh finančních služeb, Londýn byl už v 18. století považován za nejvýznamnější centrum mezinárodního bankovnictví a pojišťovnictví. Šíří a kvalitou služeb spolu s mimořádným rozsahem zastoupení finančních institucí z celého světa si toto postavení udržel dodnes. A to přesto, že jiné světové finanční giganty dosahují vyšších obratů.
Stovky zahraničních bank a pojišťoven přilákalo do země liberální zákonodárství kombinované s transparentními psanými i nepsanými pravidly obchodování. Británie je považována za velmi vyspělý trh i z hlediska úvěrového pojištění. Pojišťování úvěrů se datuje od roku 1918, kdy vznikla pojišťovna Trade Indemnity, která se původně orientovala zejména na pojišťování domácích pohledávek. Trade Indemnity je největší britskou úvěrovou pojišťovnou dodnes, avšak v polovině 90. let byla začleněna do skupiny Euler a dnes spadá pod největší světovou skupinu v oboru Euler-Hermes.
Na britském trhu rovněž působí další dvě velké, dnes nadnárodní společnosti Atradius a Coface prostřednictvím svých poboček, resp. dceřiných společností. Kromě toho mají v Londýně své zastoupení i všichni významní hráči na světovém trhu úvěrového a investičního pojištění.
Specifikem hlavního města Británie je i existence pojišťovacího trhu Lloyds, který nabízí významnou kapacitu především v komerčním investičním pojištění. Londýn je mimo jiné i sídlem sekretariátu Mezinárodní unie úvěrových a investičních pojistitelů (tzv. Bernské unie), jejíž členem je již řadu let i Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP).

Systém státní podpory exportu prostřednictvím pojišťování vývozních úvěrů obstarává v Británii Export Credit Guarantee Department (ECGD), který je vlastně státním úřadem spadajícím pod ministerstvo obchodu. V praxi však funguje jako úvěrová pojišťovna na stejných principech jako EGAP v České republice. ECGD je nicméně ze všech státních úvěrových pojišťoven nejstarší, vznikl jako první již v roce 1919. Dnes již nepůsobí na trhu komerčního pojištění, neboť v 90. letech došlo k privatizaci úseku komerčního pojištění nizozemskou pojišťovnou NCM, která byla letos transformována do nadnárodní skupiny Atradius. Nyní ECGD nabízí určitou zajišťovací kapacitu všem hráčům na trhu pro politická a dlouhodobá komerční rizika, která soukromý zajistný trh není schopen absorbovat.
Na rozdíl od trhů kontinentální Evropy je britský trh úvěrového pojištění specifický tím, že prodej pojistek zajišťují převážně nezávislí pojišťovací zprostředkovatelé (brokeři) a role přímého prodeje je výrazně menší.
Pro úspěšnost úvěrového pojištění jsou základním předpokladem spolehlivé informace o obchodních partnerech. Z praxe hodnocení rizikovosti britských firem můžeme říci, že informace o nich jsou dobře dostupné. Jejich informační otevřenost vyplývá také z toho, že britský trh pojišťování pohledávek je dlouhodobě stabilizovaný a kultivovaný.

Z pohledu rizikovosti firem, ohrožených bankrotem, se Británie řadí na střední příčky v pomyslné stupnici. V roce 2003 zkrachovalo v Británii celkem 15 667 firem, což je o osm procent méně než v roce předchozím. Velké bankroty typu známých afér Worldcom či Parmalat se však ostrovům dosud vyhýbají.
Menší soukromé firmy, zejména obchodní, nebývají silně kapitálově vybavené, výjimkou není společnost se základním kapitálem jedné libry. Pracovní kapitál je přitom obstaráván převážně z externích zdrojů. Dostupnost úvěrů pro podniky se ale zlepšila, a to i v důsledku snížení úrokových sazeb, prvního za poslední čtyři roky, které provedla britská centrální banka loni v listopadu.
Podle zkušeností EGAP je finanční hospodaření britských firem poměrně konzervativní. Přesto i zde firmy bankrotují, nezřídka v důsledku špatných investičních rozhodnutí, z nedostatku cash flow a z dalších, zcela běžných forem selhání. Britský zákon upravující bankroty firem je ovšem odlišný od tzv. kontinentálních zvyklostí a je často zmiňován jako vzor pro úpravy v ostatních členských státech EU.
Mimo samotnou problematiku ukončení činnosti firmy procesem bankrotu stojí za zmínku, že dobrovolné ukončení činnosti procesem likvidace firmy s sebou nese poměrně značné závazky podnikatele. Ty plynou z nutnosti vytvářet a spravovat podnikové penzijní fondy. Ty jsou pro ostatní věřitele prakticky netknutelné i v případě bankrotu firmy.

EGAP při pojišťování pohledávek českých vývozců spolupracuje při posuzování rizik britských firem s lokálními informačními zdroji, přičemž některé přesnější informace získává i díky svému členství v Credit Alliance od partnerské pojišťovny Coface UK.
Z hlediska pojistné angažovanosti EGAP je Británie stabilně řazena na 7. až 8. místo. V minulosti došlo k několika pojistným událostem a následným výplatám pojistného plnění v důsledku neplacení britského kupujícího. Svým rozsahem a četností tyto případy patří do střední kategorie. EGAP se však setkal i s neobvyklou zkušeností, která měla i částečně kriminální charakter podvodu, kdy jménem již neexistující firmy kupujícího jednali jeho bývalí zaměstnanci. Ti obchodovali na svůj vlastní účet. Skutečnost vyšla najevo právě v okamžiku, kdy český exportér požádal EGAP o pojištění pohledávek a EGAP začal standardně prověřovat rizikovost zahraničního partnera.
Autor je vrchním ředitelem úseku komerčního pojištění EGAP