Téměř senzačního přijetí se v našich sdělovacích prostředcích dostalo zprávě Světového ekonomického fóra o současném stavu konkurenceschopnosti ve světě. Žebříček jednotlivých zemí s důrazem na pokles Česka z 39. na 40. místo vévodil minulý čtvrtek prvním stranám Hospodářských novin, stejně tak ekonomické části Lidových novin v doprovodu silně protivládních komentářů.
K Česku je studie velmi kritická: schopnost obstát podle renomovaných ekonomů rok od roku upadá, zdůrazňují Hospodářské noviny. A téměř s nadšením vyrábějí tučný mezititulek, že lépe se hospodaří i v Africe. "Jen deset vlád na světě hospodaří hůř, než česká," dodávají s tím, že největší slabinou země je mrhání veřejnými penězi. A vše se ještě přitvrzuje dalšími stanovisky, například že Světové fórum se tak přidalo k agentuře Standard and Poor's, která nedávno snížila rating České republiky.

Vždyť export roste

Tato reakce našich novin, ale i vlastní zpráva Světového ekonomického fóra, vyvolává podiv. Je přece přímo zarážející hovořit o poklesu konkurenceschopnosti v zemi, kde export oproti minulému roku roste o 29 procent. Kde odhady meziročního nárůstu průmyslové výroby se pohybují mezi 9,5 až 12 procenty, podobnou dynamiku můžeme očekávat u stavebnictví a odhady meziročního nárůstu hrubého domácího produktu jsou mezi 4 až 4,5 procenta.
Zpráva nese záhlaví 2004 až 2005, akcentuje nepřiměřeně náš sestup o jedno místo oproti roku 2003. Byla prezentována poprvé na tiskové konferenci konané v New Yorku 13. října.

Na trzích obstojíme

Vraťme se však k explozívnímu růstu našeho exportu, který ostatně měl vysoké tempo i v roce minulém. Drtivá většina směřuje na nejnáročnější světové trhy, kde se střetáváme s nejostřejší konkurencí a přitom ještě dosahujeme zvýšení vývozních cen. Každý ekonom ví, že dynamika vývozu na náročné trhy, jakož i dynamika docilovaných vývozních cen, jsou ta nejobjektivnější kritéria konkurenceschopnosti národní ekonomiky.

Proč o nás pochybují?

Není třeba uvádět složité ukazatele a vyjadřovat metodologické příručky katedrových ekonomů tam, kde rozhoduje sám život. Podobně jako export roste vysokým tempem naše průmyslová produkce. A stavy zaměstnanců se spíše snižují, takže rovněž jde o mimořádně výrazný meziroční vzestup produktivity práce. To vše při stagnaci hospodářství nejvýznamnějšího obchodního partnera - Německa. O to jsou výsledky cennější.
Jak je za těchto mimořádně příznivých podmínek vůbec možné, že jakákoliv mezinárodní ekonomická instituce činí závěry o poklesu naší konkurenceschopnosti?
Malou přesvědčivost vlastního tvrzení patrně pociťuje i samo Světové ekonomické fórum, které konkurenceschopnost českých podniků zařazuje na 31. místo, kdežto celkové až 40. místo země má jít na vrub špatné práce vlády.

Mimo ekonomickou realitu

V tomto smyslu prý největší slabiny Česka představuje mrhání veřejnými zdroji a vysoké státní dluhy, dále špatná kvalita institucí, vládní klientelismus a rozšíření organizovaného zločinu.
Tato tvrzení se ovšem ekonomické realitě značně vymykají. Ekonomicky měřitelné je pouze první z nich, tedy zmiňované mrhání veřejnými financemi a vysoký státní dluh. Hospodářské noviny proto pohotově dokreslily jeho výši za poslední léta, a to 600 miliard korun za rok 2005.
Letošní výše hrubého domácího produktu se předběžně odhaduje kolem 2,9 biliónu korun. Kdyby si to ekonomové světového fóra či Hospodářských novin porovnali s jimi uváděným dluhem, zjistili by, že činí zhruba 23 procent HDP, zatímco drtivá většina zemí, jež jsou tak poučně řazeny daleko před nás, je na tom mnohem hůře.
Belgie, která je na 25. místě, má státní dluh značně přes sto procent hrubého domácího produktu. A většina těch, kdož jsou před námi, vykazuje kolem dvojnásobku naší úrovně zadlužení. Obecně lze říci, že země zařazené před nás, s výjimkou jedné či dvou, mají vyšší zadluženost než my.

Nevidím tu logiku

Kde tedy je nějaká ekonomická logika? Hospodářské noviny vypisují ještě tabulku vývoje našich rozpočtových schodků, což by mohla být druhá relevantní veličina zasluhující seriózního posouzení.
Mimochodem, maastrichtské kritérium pro celkové zadlužení je 60 procent hrubého domácího produktu. Jak z uvedených čísel vyplývá, jsme hluboce pod ním.
Celkově tedy není jasné, co nám předními českými deníky tak horlivě citované Světové fórum v naší současné finanční politice vyčítá.
My jsme přece problémy ekonomiky nebrali, ani nebereme na lehkou váhu. Od té doby jsme provedli nelehkou reformu veřejných financí, která musela překonávat silné výhrady veřejnosti a způsobila neúspěch vládních stran ve volbách do Evropského parlamentu.
Ať tak nebo onak, této koaliční vládní sestavě se podařilo zastavit růst ročních schodků státního rozpočtu, dokonce se s předstihem blížíme k maastrichtskému kritériu podílu ročního schodku k HDP.
Ostatní uváděné důvody, jako špatná kvalita institucí či vládní klientelismus, jsou tak subjektivní povahy, že je s jinými průměrnými evropskými zeměmi ani dost dobře porovnávat a měřit nelze. A rozšíření organizovaného zločinu v posledním roce, jež zpráva konstatuje, nedokládají žádné objektivní statistiky, ani jiná zjištění. Je to spíše fantazírování než fakt.

Kdo dodává data?

Zajímavá může být otázka, kde Světové ekonomické fórum své údaje vlastně bere, z čeho je čerpá. Ze seriózní statistiky to rozhodně není. Kromě statistik prý používá vlastní průzkumy mezi 8700 lidmi s rozhodujícími pravomocemi.
Mohu předpokládat, že u nás je to snad jen několik desítek lidí. Bylo by záhodno se ptát, kdo to je a proč podávají tak problematické informace. Přece není důvodu to tajit, vždyť jde o odborné otázky.
Také může být problémem, kdo se jich vyptává. Jako "chief board" Světového ekonomického fóra jsou uvedeni jen čtyři lidé - hudebník, lékař, literát a jeden ekonom.
Není to třeba tak, že se takto navštěvují, či spolu korespondují bývalí spolupracovníci různých zahraničních agentur a mezinárodních organizací, a že mezi nimi převažují radikální liberálové, tolik "úspěšní" v éře šokových terapií?

Komu to slouží?

Pravda, je to jen domněnka, ale tak by se mnohé vysvětlilo - zejména proč právě od nás si různé mezinárodní organizace odnášejí tolik hororových zvěstí o "zrůdné činnosti" sociálnědemokratických vlád.
A když jednostranná, politicky motivovaná kritika zazní hlasem mezinárodních organizací, vypadá jako objektivní. Komu to posloužilo, ukázal 17. října pořad Sedmička v televizi Nova, kdy o "objektivní" zprávu opíral atak na finanční politiku vlády předseda poslanec-kého klubu ODS Vlastimil Tlustý.


Autor je ministrem pro místní rozvoj (ČSSD)