Evropským problémem je dodržování pravidel

Evropským problémem je dodržování pravidel

/Od našeho zpravodaje/
Bývalý předseda Evropské komise Romano Prodi v rozhovoru pro HN označil za největší problém Evropské unie dodržování dohodnutých pravidel. Prodi se po výroku pousmál a dodal: Jsou politici, co si myslí, že pravidla jsou věcí výkladu a pokud se to hodí, mohou je porušit. Když to ale dělá tak složité společenství, jakým je unie, ztratí důvěru.
V unii se dají jen za posledních několik měsíců najít čtyři příklady problémů, kde se unie zpronevěřuje zásadám, na nichž stojí její věrohodnost. Jedná se o podvod Řecka při vypočítávání deficitu státního rozpočtu v letech 1997 až 2004, způsob řešení korupce v Evropské komisi a Eurostatu a zavádění pravidel do národní legislativy.

Řecký případ

Když v září Řecko oznámilo, že v uplynulých osmi letech byly statistiky o jeho rozpočtovém deficitu, zasílané orgánům Evropské unie zkreslené, potvrdilo se jen to, co většina odborníků už dlouho tvrdila. To, že Řecko vstoupilo v roce 2001 do eurozóny, se podařilo jen statistickým čarováním. Chybou Evropské komise bylo, že si data zasílaná Řeckem do Bruselu neověřila. Jak je možné, že lze utajit miliardy eur výdajů?
Řecko ani jednou v letech 1997 až 2004 nesplnilo maastrichtská kritéria a nemělo vůbec vyměnit národní drachmu za euro. Přesto se mu podařilo přesvědčit zbytek unie, že neporušuje pakt stability a růstu a není pro něj problém přijmout euro. Stalo se to ale jen díky podvodu.
"Evropská unie stojí na důvěře mezi jejími členy. Pokud by tato důvěra neexistovala, společenství by zaniklo. Nelze podezřívat státy, že chtějí jeden druhé podvést. Proto se Řecku dařilo skrývat skutečnou výši rozpočtového deficitu. Nemohlo to ale trvat věčně," říká Brit Graham Watson, šéf frakce liberálů v Evropském parlamentu.
Řecko může tvrdit, že unii nelhalo. Zasílalo jen statistiku s jinou metodikou, v níž nefigurovaly výdaje na zbrojení. Zatímco Francie a Německo v posledních čtyřech letech měly neustále problém udržet rozpočtový schodek pod třemi procenty HDP a loni jim hrozily sankce, Řecko bylo v klidu. Rozpočet odpovídal požadavkům, Evropská komise chválila řeckou vládu za rozpočtovou kázeň a Eurostat neměl důvod zasahovat.
Řecko a jak ukazují poslední zprávy, tak nejspíš i Itálie, nadřadily své politické ambice závazným pravidlům. Kdyby to udělal občan jedné z těchto zemí, spravedlnost by ho smetla: Šel by do vězení za podvody. Bývalá řecká socialistická vláda se nemusí bát, že půjde za mříže. Unie je zatím shovívavá. Členský stát sice může skončit u soudu, ale zatím evropští politici soudí, že to nebude třeba.

Nepohodlní úředníci

Řecký případ ukazuje, že na nejvyšších patrech evropské politiky podvody procházejí. Stačí je zaobalit do jiné statistické metodiky a věřit, že kamarádi politici nepůjdou po krku. Na to se lze spolehnout i v případě, že jste vysokým úředníkem v Evropské komisi a někdo na vás vytáhne korupci ve svěřeném úřadu. Stačí jediné: mlčet a vše odmítat.
Pokud ale člověk chce naopak napravit systém, změnit prostředí, které nahrává podvodům, hrozí mu vyhazov, což se stalo bývalé hlavní účetní v Evropské komisi Martě Andreasenové.
Co udělala? Před dvěma lety upozornila na díry v účetnictví, po urgování změn u nadřízených šla s námitkami do parlamentu. Když vyvolala skandál, komise ji postavila mimo službu a letos propustila za porušení předpisů.
K pochopení případu Andreasenová je nutné ho srovnat s kauzou podvodů ve statistickém úřadě Eurostat. Trvalo týdny, než se Evropská komise odhodlala postavit mimo službu vysoké představitele Eurostatu za externí smlouvy a tajná konta. Všem úředníkům nadále běžela mzda a bývalý ředitel zůstal konzultantem. Komisař Pedro Solbés, který měl Eurostat na starosti, byl neodvolatelný a evropští poslanci zuřili.

Legislativa chce čas

Případ řeckého deficitu a interní problémy Evropské komise jsou spojené nádoby, které ukazují, že v unii lze podvádět, i když ne dlouho, a s trochou chytrosti lze uniknout finančnímu trestu.
"Největším problémem pro unijní pravidla je pomalost jejich zavádění ve členských zemích. Zvláště Francie a Německo v posledních letech váhá a zákony zavádějí na poslední chvíli," říká místopředseda frakce socialistů v Evropském parlamentu Jan Marínus Wiersma.
Je to dobrý způsob, jak některým nepopulárním zákonům a pravidlům uniknout. Členské státy prostě legislativu nepřevezmou, což je sice porušením smluv, ale z toho se dá vybruslit. Příklad: Německo v letech 1998 až 2003 nezavedlo 305 zákonů EU z 531.
"Občas se někomu zdá, že je politicky výhodnější pravidla porušit, prohrát u soudu, než naštvat voliče," říká bývalý komisař pro vnitřní trh Frits Bolkestein. "Státy si asi neuvědomují, že pošlapávají fair-play pravidla a dávají lidem hrozivý příklad."

Hlavní aktéři - dohlížitelé na pravidla Evropské unie a jejich největší porušovatelé

Joaquín Almunia
komisař pro měnové otázky
Komisař Almunia, původem ze Španělska, bude mít na starosti několik ožehavých témat spojených s porušováním unijních pravidel: Pakt stability a růstu a Eurostat.
V prvním případě to bude právě Almunia, kdo bude připravovat doporučení o varovných dopisech nebo sankcích pro státy, které překročí hranici povoleného deficitu státního rozpočtu. Eurostat by měl zase projít reformou po nedávných skandálech.
Konstantinos Karamanlis
řecký premiér
Pravicový politik Karamanlis převzal letos v březnu vládu po socialistech, kteří nesou vinu za falešná data o řecké ekonomice z posledních osmi let. Řecko vykazovalo lepší výsledky v oblasti rozpočtového deficitu, než byla realita, a dostalo se tak v roce 2001 do eurozóny.
Evropská komise i unijní ministři financí jsou zatím vůči Řecku shovívaví a chápou, že Karamanlis nenese za stav věcí odpovědnost. Od příštího roku ale bude komise tvrdší.
Silvio Berlusconi
italský premiér
Berlusconi vedle vlastních soudních případů, kdy je například obžalován italskou justicí z podplácení soudců, bude muset nejspíš vysvětlovat i statistická data ohledně rozpočtových schodků.
Itálie by vedle Řecka mohla být druhou zemí, jež dodávala do úřadu Eurostat zavádějící data. Zatím Evropská komise tvrdí, že se nebude italská rozpočtová politika posledních let zkoumat dopodrobna.
Hans Eichel
německý ministr financí
Eichel se pokoušel změnit pakt stability a růstu nápadem, aby si bohaté členské státy mohly od deficitu rozpočtu odečítat čisté příspěvky do unijní pokladny a část zbrojních výdajů.
Pokud by to šlo, Německo by bez problémů pakt dodržovalo. Většina zemí unie ale odmítla Eichelovu reformu podpořit. Bude to tedy Eichel, kdo bude muset vymýšlet, jak dosáhnout milosti z Bruselu, pokud letos a příští rok jeho země opět pakt stability poruší.
Charlie McCreevy
irský komisař pro vnitřní trh
McCreevy bude mít těžký úkol přesvědčit členské země, aby dodržovaly ujednání o vnitřním trhu a zavedly všechny potřebné zákony.
Zatím eviduje Evropská komise přes 1500 nepřevzatých unijních norem do národní legislativy. Jelikož většina se jich dotýká ekonomiky a jednotného trhu, bude to McCreevy, kdo bude muset být zlým mužem a navrhovat žaloby.
Neelie Kroesová
nizozemská komisařka pro hospodářskou soutěž
Tato mocná komisařka bude mít na starosti antimonopolní zákony a další reformu pravidel v oblasti fůzí. Kroesová také musí dotáhnout spor s Microsoftem, kde se hraje o pokutu ve výši téměř půl miliardy eur a znatelný zásah do programu Windows. Zatím Kroesová ukazuje, že se nebojí. Zablokovala fůzi portugalské plynárenské firmy GDP a udělila třem výrobcům vitamínů pokutu přes šedesát miliónů eur.
Zdroj: hn